Jistě, pane profesore

13 - Opatrně

Severuse bolelo snad celé tělo, Grangerová ale byla vytrvalá, takže dnes se opět musel zúčastnit jejích lekcí. Věděl, že naposledy udělal dobře, když aféru "Chroptící chýše" zametl pod koberec. Nebyl si jistý, co očekávat a rozhodně na to nebyl připravený. Slyšel sice, že za svůj život vděčí právě jí, ale nějak nebyl s to to zpracovat.
,,Dneska se zaměříme na držení těla," oznámila mu prostě, když se večer opět sešli.
,,Mám dojem, že jsme velmi pokročili, ale držení máte prostě příšerné. Zůstaňte jak jste," poručila a vymanila se z postoje.
,,Takhle by to nešlo, lokty výš, prosím," poznamenala a pro případ, že by to snad nepochopil, zvedla mu je sama do požadované výše.
,,Přestaňte se hrbit a hezky vypnout hruď, ramena dozadu," pokračovala v komandování a postavila se mu za záda. Položila mu ruce na ramena a mírně zatáhla dozadu. Severus měl ale starosti s podbřiškem, kde už mu zase cukalo. Samotný tanec pro něj nebyl takový problém, soustředil se jen na kroky, ale vždycky, když se ho dotkla jinak nebo jinde, věděl o tom a cítil tlak ve slabinách.
,,Bavíte se dobře?" zeptal se značně kysele.
,,Ne tak dobře, jak by se mohlo zdát. Tři, čtyři," odfrkla a dali se do tance.
,,Nezlobte se, ale nemám pocit, že vedete Vy mne. Spíš Vás musím vždycky vytáhnout."
,,Jste moc uspěchaná."
,,Uznávám, že jste opravdu pokročil, řekla bych až fantasticky za těch několik lekcí, ale to držení těla je děs. Vést taky neumíte."
,,Jsem tu dnes proto, abyste si zchladila žáhu?"
,,V žádném případě. Ale musím Vám přece říct, že něco děláte špatně."
,,Dnes je očividně špatně všechno."
,,Přestaňte bručet."
,,Slyšela jste se dnes?"
,,Tak mi dokažte, že to umíte. Ukažte mi, že víte, jak máte vést ženu a dám Vám s tím pokoj."
Severus byl několika rychlými kroky u ní. Popadl ji a přivinul ji blíž, než bylo nutné. Držel ji pevně a bez předchozího upozornění vykročil. Hermiona vyvalila oči. Provrtával ji pohledem tak intenzivně, až se jí svíral žaludek. Chvíli trvalo než se vzpamatovala a odvrátila pohled jinam. Pořád ale cítila, že na ni hledí. Najednou se pohyboval jinak. Jako by vyrostl, zdál se jí vyšší a i jeho pohyby byly stejné jako on sám. Sebejisté, tvrdé a mužné. Odzbrojil ji natolik, že pocítila závrať.
,,Bylo to pro Vás dost dobré?"
,,A-ano, překvapil jste. Sebedůvěra je v tanci potřeba. Pokud budete takhle tančit se svou dámou, nebude mít slov."
,,Nic jako moje dáma neexistuje."
,,Tak se svou vyvolenou, na tom nesejde. Myslím ale, že uděláte dojem. Sjedeme to ještě párkrát a pak Vás nechám jít."

Severus by si nejradši nafackoval. Měl strašný vztek sám na sebe. Nerozuměl sám sobě, nevyznal se ve svých pocitech. Dnes měl velkou touhu ji políbit, dotknout se těch růžových rtů, které ho často doháněly k šílenství, když z nich splývaly její jedovaté poznámky. Ve chvílích, kdy ho peskovala, opravovala a nutila ho opakovat věci stále dokola, jí toužil zacpat pusu. Často si představoval, jak ji umlčí. Ne vždycky to ale byly zdvořilé způsoby. Za své ohromné štěstí považoval, že tančili právě waltz, který nebyl až tak tělo na tělo. Musela si všimnout, že zkrátil vzdálenost v držení. Latinu s ní určitě trénovat nebude, to ať ho McGonagallová radši vyhodí. Moc dobře si totiž uvědomoval, že by to nevydržel. Jeho touha byla silná a nebezpečná. Kdyby podnikl cokoliv, aby ji uspokojil, hrozilo, že se stane něco strašlivého. Neuměl si představit, že by nakráčel za Grangerovou a zkusil to na ni. Nejspíš by se naštvala a proklela by ho. Neexistoval způsob, jak by Severus z téhle šlamastiky mohl ven, byl v pasti. Rozhodl se držet si odstup, tím přece nemohl nic zkazit.

Hermiona byla ze Snapea stejně zmatená jako on sám. Upřímně se podivovala nad tím, kde se to v něm vzalo. Zažila ho snad ve všech jeho náladách (dobrá k nim nepatřila), ale tohle bylo podivnější, než cokoliv jiného. Neušlo jí, jak mu zhrubly rysy v obličeji, pohled měl z oceli a tělo napjaté, což kupodivu nemělo vliv na tanec. Celý ten zážitek byl divný. Několikrát se během jeho docházky pohádali do krve a nemělo to daleko k maléru, kočkovali se, přeli, hádali, rýpali do sebe. Jindy zase byli mlčky, ale tohle do toho podivného vzorce zkrátka nesedělo. Nakonec došla k závěru, že pod tou nastrčenou maskou nejspíš skrýval, jak moc ji nemá rád. Když ten večer usínala, znovu cítila jeho ruku na svém boku a s hrůzou si uvědomila, že je to příjemné.