Jistě, pane profesore

2 - V nouzi poznáš přítele

Hermiona uháněla hradem jako o život. Věděla, že nemá moc času a nechtěla plakat přede všemi. Poslední dobou ji každý vytáčel. Ronald, Harry, učitelé, holky z pokoje, no snad všichni. Vletěla do komnaty nejvyšší potřeby a práskla za sebou dveřmi tak silně, až se otřásly v základu. Chtěla se jen někde schovat. Někde, kde na ni nikdo nepřijde a ona bude moct plakat, jak se jí zachce. Sedla si na malou taburetku a dala se do pláče. Téměř vzápětí ji ale vyrušil šramot, který se linul přímo z komnaty. Vymrštila se na nohy a tasila hůlku. Za jednou skříní uviděla blonďatou kštici. Mávla hůlkou a na nezvaného hosta se sesypala hromada papírů. Zaklel a vystřelil z úkrytu. Oba však byli zaraženi, že vidí toho druhého.
,,Přišel ses mi vysmát až sem?!" Vyjela na blonďatého zmijozela.
,,Cože?! Ty sem vletíš a já, že tě sleduju?" Zařval zpátky. Nepřestávali na sebe mířit.
,,Jen se nedělej, když jsem přišla, nikdo tu nebyl."
,,Možná, že kdybys nebyla tak zahleděná sama do sebe, všimla by sis, že mě rušíš!"
,,Co tady vůbec děláš? Zašíváš se?" Zeptala se ostře.
,,Mohl bych se tě ptát na totéž."
Hermiona naznala, že tohle nikam nepovede a sklonila hůlku.
,,Fajn. Nechám tě tu, ať si můžeš dodělat, co děláš. Já se můžu vyventilovat někde jinde."
,,Jak vyventilovat?"
Hermiona na něj zaraženě pohlédla.
,,No, když je toho moc, někam si zalezu a metám kletby kolem sebe."
,,Tebe bych chtěl teda potkat. A co děláš, když je to bezvýchodná situace?" Zeptal se se zájmem Malfoy.
,,To si prostě zalezu do postele a pustím ze sebe všechno ven."
,,Ty brečíš?"
,,Věř nebo ne, pomáhá to. No, já půjdu."
,,Počkej ještě."
Hermiona se ohlédla a přísahala by, že v jeho tváři se střídal jeden výraz za druhým. Vevnitř nejspíš sváděl lítý boj sám se sebou.
,,Proč nejdeš brečet na rameno k těm svým kamarádíčkům?"
,,Jsou věci, o kterých nemůžu mluvit s nikým." Odpověděla prostě a sbírala se k odchodu.
,,Nechoď." Vylezlo z něj nakonec.
,,Prosím? Hele, nemám náladu se hádat, ani s tebou a ani s nikým jiným, takže jestli se chceš prát, máš smůlu."
,,Tohle by ti mohlo přijít vhod." Švihla hůlkou a vyčarovala hrníček s čajem.
,,Čaj?"
,,Na přemýšlení a špatnou náladu ten nejlepší pomocník." už už skoro brala za kliku, když ucítila, jak ji chytil za ruku. Ve vteřině se na něj otočila, ale to už ji přimáčkl ke stěně a hleděl jí do očí.
,,Co si myslíš, že děláš?" Zeptala se a snažila se potlačit paniku. Jeho výraz byl úplně nečitelný.
,,Zůstaň tady."
,,Neříkej mi, že stojíš o společnost špinavé mudlovské šmejdky." Malfoy se ušklíbl.
,,Co když jo?"
,,Co je zas tohle za hru?"
,,Nic."
,,Tak mi vysvětli, proč se na mě tlačíš?"
,,Sám nevím. Přišlo mi to jako dobrý nápad."
,,Co?"
Ani jeden nic neřekl, vzájemně si hleděli do očí.
,,Sledovala jsi mě sem?"
,,Ne, už jsem ti snad jasně řekla, že jsem hledala útočiště." Odpověděla netrpělivě. Bylo tak zvláštní cítit jeho mentolový dech. A vůbec to nebylo nepříjemné. Nedržel ji surově.
,,Zůstaň tady. Chci si promluvit."
,,Prosím." Dodal, když viděl jak nedůvěřivě se tváří.
,,Tak dobře." Vydechla nakonec. V ten moment ji pustil a odstoupil od ní.
,,Musíme to tady ale trochu upravit." Řekla a pomyslela na dvě velké postele se spoustou polštářů.
,,Ty na to jdeš teda rychle. Ale stačila by i jedna." Řekl Malfoy, když se před nimi objevila dvě lůžka. Chvilku jí trvalo, než jí došel význam jeho slov.
,,Nebuď směšný." Zpražila ho a natáhla se na postel.
,,Ta druhá je tvoje."
Malfoy si podezřívavě prohlížel postel i Hermionu. Nakonec se posadil na kraj postele a pak se do ní natáhl.
,,O čem chceš mluvit?"
,,O čemkoliv."
,,Tys mi to teda usnadnil."
,,Řekni mi teda, co tě trápí." Navrhl.
,,Proč? Abys to mohl vyžvanit kamarádíčkům a chechtal se mi pak celý hrad?" Vyprskla.
,,Ne, nikomu nic neřeknu."
,,A jak ti to mám věřit? Po tom všem?"
Měla pravdu. Malfoy si uvědomoval, kolik škody vlastně napáchal.
,,Co takhle zakopat válečnou sekeru a zapomenout na to, co bylo?"
,,To má být nabídka přátelství?"
,,Asi jo."
,,A co tak najednou?"
,,Hele, o co vlastně jde? Chtěl jsem, abys zůstala. Vyhověla jsi mi. A já zas stojím o to, abys tu se mnou byla. Není už tohle důkaz, že je něco jinak?"
Hermiona neodpověděla, ale věděla, že má pravdu. Když se otrkali, zbytek času strávili neurčitým tlacháním a párkrát se spolu i zasmáli.