Jistě, pane profesore

3 - Dárek

Zpráva, že Hermiona nastupuje jako profesorka do Bradavic, se přirozeně rozlétla (hlavně kvůli Dracovi) a tak Hermioně chodila blahopřání, různé drobné dárky a většina pisatelů zmiňovala, že se určitě musí sejít. Byla potěšena, že jí přátelé a známí přejí úspěch. Zároveň ale neměla tušení, jak se se všemi zvládne sejít. Rozhodla se vypravit do Doupěte, aby navštívila své největší přátele.
,,Hermiono, drahoušku, tak ráda tě vidím." Švitořila paní Weasleyová, když ji objímala ve dveřích.
,,Pojď dál a posaď se, moc ti s Arturem gratulujeme!" Říkala, když jí strkala ke stolu.
,,To je dost, že se taky ukážeš!" Pokárala ji Ginny a krátce ji objala.
,,Promiň, jsem nějak v jednom kole."
,,Udělalo nám to velkou radost, když jsme se to dozvěděli."
,,Tak Draco byl i tady?" Zeptala se nevěřícně.
,,Byl. Ale tohle víme od Cissy. Její sova dorazila ještě ten večer." Usmívala se Ginny.
Hermiona vyčkala, až se paní Weasleyová ztratí někde v domě a když naznala, že je vzduch čistý, otočila se ke kamarádce.
,,Jsem strašně nervózní." Pošeptala jí.
,,Z učení nebo z něj?"
"Z něj." Přisvědčila.
,,Poslyš, Mio. Už to trvá dost dlouho a sama víš, že jsme si obě myslely, že to časem přejde. Ale pokud je to stále vážné, měla bys něco podniknout." Konstatovala Ginny.
,,Jenže co? A já ani nevím, jestli ví, že jsem ho políbila a co když si to pamatuje?!"
,,Hele, pokud o tom ví, tak si stěží nechá ujít příležitost si to vychutnat. V nejhorším případě budeš prostě zatloukat a tvářit se jako světice. Nebo se přiznáš a normálně se zeptáš, jestli nepotřebuje zahřát pelech."
,,No Ginny, to snad ne!" Vydechla ohromeně Hermiona. Ginny pokrčila rameny.
,,Nevidím na tom nic špatného. Buď tě na místě sežere nebo ti do té postele vleze sám."

Když se s ní Hermiona o pár hodin později loučila, zakázala si nad jejím návrhem vůbec přemýšlet. Mrzelo ji, že nepotkala Harryho s Ronem, ale oba byli zaneprázdnění prací pro ministerstvo a navíc počítala, že se v Doupěti zase ukáže a tentokrát už se zařídí tak, aby tam oba byli. Vydala se domů. Večer přijde Draco a ona musela začít s balením.

Severus Snape rázoval po téměř prázdném hradě. Kromě kolegů, domácích skřítků a duchů tam nebylo živáčka. Vyhovovalo mu to. Od doby, co viděl Grangerovou byl nesvůj. Nedokázal si to vysvětlit. Vzbuzovala v něm tolik pocitů a probouzela k životu vzpomínky, o kterých by byl radši nevěděl. Nemohl se pořádně soustředit. Neušlo mu, že vyrostla. Dospěla a byla z ní mladá žena. Žena v příliš krátkých šatech a chlupatých bačkorách s kočičíma fouskama. Ušklíbl se pro sebe a slíbil si, že si do ní kvůli tomu bude muset rýpnout. Pak si vzpomněl na mladého Malfoye a jeho pozdrav a škodolibý úsměv byl ten tam. Ať přemýšlel sebevíc, nedokázal přijít na kloub té podivnosti. Vždycky si myslel, že Grangerová skončí s Potterem. Když se tenkrát dozvěděl, že chodí s Weasleyem, bylo mu jí líto. Domníval se, že Grangerová v tomto vztahu ztratí mnoho intelektu a trpělivosti. Vždyť ona byla jediná, koho neměl chuť zabít každou hodinu lektvarů. Stále se k ní v mysli vracel, nakonec zatřásl hlavou, vztekle zavrčel a odpochodoval k sobě.

Hermiona měla plné ruce práce. Už asi dvacetkrát kontrolovala dopis od McGonagallové s instrukcemi. Ozval se zvonek. Na vteřinu jí prolétlo hlavou, jak zábavné by bylo, kdyby to byl opět Snape. Jenže ze sluchátka se ozval Dracův hlas a Hermiona ho automaticky pustila nahoru.
,,Poslyš, jak ses sem vlastně dostal minule, když tu byl Snape?" Zeptala se nenuceně, když vešel.
,,Mám přece klíče od bytu." Řekl a ukázal jí jeden z jejích klíčů.
,,To vím, sama jsem ti je dávala. Ale co dole? Dům jsem přece sama zabezpečila proti kouzlům."
,,Potkal jsem souseda, Franka, víš? Domnívá se, že jsme manželé a velmi ochotně mě pustil dovnitř. Já samozřejmě předstíral, že ty klíče prostě nemůžu najít." Uculil se samolibě.

Hermiona se pobaveně ušklíbla.

,,Hele, máti ti vzkazuje, že by byla ráda, kdybysme se za ní dneska stavili." Nadnesl.