Jistě, pane profesore

33 - Uvědomění

Krásné středeční ráno,

omluva za pozdní vydání, opět mě zdržela korektura. 🙈
Přeji krásný den a fajn čtení.

Ronneek

Severus dobrých dvacet minut nemohl přijít Dracovi na jméno. Byl rozezlený, jelikož tak nějak počítal, že večer stráví s Hermionou, ale on jim hrubě narušil plány. Uvědomil si, že u sebe nespal dva dny. Bylo to zvláštní. Dobrou hodinu rozčileně pochodoval ode dveří k oknu a zase zpátky. Přemýšlel, jestli se Hermiona ještě dnes objeví. Sedl si do křesla a nepřítomně hleděl do plamenů v krbu. Drásalo ho pomyšlení, že za pouhé dva dny si připadá závislý na její přítomnosti. Téměř celý svůj život byl nucen být na někom závislý. Nejdřív Voldemort, pak Brumbál. Odlišné názory a postoje, dvě různé strany a přece ho k sobě připoutaly obě stejně. Problém byl v tom, že si své nově nabyté svobody považoval a představa, že se k někomu zase váže, byť dobrovolně, ho celkem deptala. Nesnášel ten pocit závislosti. Zajímavé ovšem bylo, že dokud trávil čas s ní, ani si na to nevzpomněl, jenže jak tu teď seděl o samotě, měl čas uvažovat. Z přemítání ho však vytrhla vzpomínka na to, jak Draco vyskočil z její postele. Měl jen kalhoty. A v momentě, kdy si oblékal košili, neušlo mu, že má na žebrech stejný symbol jako má Hermiona. Byl to ten moment, kdy ji Malfoy viděl nahou? Nebo spolu snad doopravdy něco měli? Na spánku mu vyskočila ohromná pulzující žíla. Nesnesl pomyšlení, že s ním spala. Když se mu před několika měsíci Narcissa svěřila, že potřebuje vědět, co je mezi nimi, chápal to, ale nezajímalo ho to natolik, aby se tím sám skutečně zabýval, ale teď byla situace zcela jiná. Dal by cokoliv, aby to věděl. Nakonec si vlezl do postele a civěl do stropu.

Strávil noc přemítáním nad nejhoršími scénáři, které mu podsouvala jeho vlastní, žárlivostí poháněná mysl. Na snídani dorazil v příšerné náladě a dvakrát mu nepřidal ani fakt, že Hermiona rozdávala úsměvy na všechny strany.
,,Dobré ráno," pozdravila a mile se usmála.
,,Vskutku," odtušil chladně a přežvykoval topinku. Hermiona se k němu naklonila.
,,Poslyšte, jdu dnes odpoledne na čaj k Narcisse, ale před večeří budu určitě zpátky. Můžete se pak zastavit pro tu knihu," zašeptala a věnovala mu okouzlující úsměv. Už už chtěl něco odseknout, ale pak se zarazil.
,,Skutečně? Takovou příležitost si určitě nenechám ujít," odpověděl a mírně se pousmál. Hermiona zrůžověla jako tulipán a sklopila oči zpátky k talíři.
,,V kolik hodin se mohu zastavit?"
,,Odcházím před druhou hodinou a návrat plánuji kolem páté, tudíž buď před večeří nebo po ní," pokrčila rameny.
,,Budu se těšit. Hezký den," popřál jí medovým hlasem a s výrazem absolutní spokojenosti opustil Velkou síň.

Severus si chytře počkal, až Hermiona vyrazí k Malfoyovým. Věděl, že má ve svém pokoji ochranná kouzla, ale příliš si s tím hlavu nedělal. Věděl, že než se Hermiona vrátí, má minimálně půl hodiny času na to, aby našel, co hledá. Zavřel za sebou dveře a vyčkával. Léta špionáže měla své výhody, dokázal se zklidnit během několika málo vteřin. Vešel do ložnice a otevřel skříňku, která ukrývala myslánku. Zhluboka se nadechl a naklonil se nad hladinu.

Před očima se mu míhaly její vzpomínky. Hladina se ustálila a on spatřil malou Hermionu, jak se mu přehrabuje v jeho vlastních zásobách. Zlostně zavrčel. Celou dobu věděl, že to byl někdo z jejich vykutáleného trojlístku. Vzpomínka se rozplynula a vytanula jiná. Hermiona byla starší a tančila s Viktorem Krumem na vánočním plese. Nervózně šťouchl hůlkou do hladiny. Stála teď opřená a umyvadlo v umývárně a proti ní stála nejmladší Weasleyová. Zaujalo ho to, poněvadž Hermiona klopila oči k zemi a zrzka rozhazovala rukama. Strčil obličej pod hladinu.
,,Tak dělej, už to vyklop. Kdo to je?"
,,Přísahej, že to nikomu neřekneš a že se nebudeš smát."
,,Fajn, mluv už."
Zbystřil, protože zrzka byla očividně nedočkavá. Možná právě tehdy se jí Grangerová přiznala, že miluje Malfoye.
,,Je to tak trapné, Ginny!" Vypískla a schovala si obličej do dlaní.
,,Já tu ostudu nepřežiju!"
,,Vzpamatuj se přece, o nic nejde. Prostě mi to řekni a uvidíš, že se ti uleví," přesvědčovala ji.
,,Tak dobře. Je to profesor Snape," zašeptala, že jí sotva slyšel.
,,Cože?!" Zařvala zrzka a on málem nadskočil, jak strašně se lekl.
,,To nemůžeš myslet vážně!" Hleděla na ni šokovaně.
,,Nemůžu si pomoct," zakvílela. Mohla být tak v pátém, maximálně šestém ročníku.
,,Takže to, jak na něj zbožně zíráš není jen kvůli tomu, že je v obraně dobrý, co?"
,,Jak tohle víš?" Užasle na ni zírala.
,,Měla bys být opatrnější, kluci už si začínají všímat."
Severus by si to rád doposlechl, ale kvůli tomu tohle nepodnikal. Musel ale přiznat, že mu to značně lichotilo. Vynořil se nad hladinu a znovu se dotkl hladiny hůlkou. Viděl, jak se hádá s Potterem.
Obraz se rozplynul a on teď uviděl obývací pokoj. Dychtivě se ponořil do myslánky, byl si jistý, že je u cíle. Naklonil se ještě trochu víc a elegantně přistál u paty schodiště. Na policích viděl fotky, přišel tedy blíž a prohlížel si je. Na všech byla Grangerová s rodiči, musel být patrně u nich doma. Hermiona stála u schodiště a roztržitě si hryzala spodní ret. Grangerovi seděli na pohovce a sledovali televizi. Zamračeně se otočil ke Grangerové. Právě včas, aby viděl, jak zvedá hůlku a míří rodičům na zátylky.
,,Obliviate!" Zašeptala a z konce hůlky vystřelily dva paprsky světla.
Severus šokovaně sledoval, jak Hermiona vymazává vzpomínky na sebe samu vlastním rodičům. Hermiona hlasitě popotáhla, otřela si slzy, přetáhla si kapucu přes hlavu a přemístila se.

Vzpomínka se rozplynula a vzápětí se ocitl přímo v bitevním poli. Viděl, jak kolem sebe metá kouzla do všech stran a probojovává si cestu k Chroptící chýši. Cestou minula Pottera, který se hnal opačným směrem. Neměl nejmenší tušení, že kvůli jeho záchraně tolik riskovala. Nakonec dospěla až k Vrbě mlátičce a nepozorovaně vklouzla dovnitř. Opřela se zády o nejbližší stěnu a hlasitě oddechovala. Vzápětí se zarazila a zacpala si ústa. Hůlku měla v pohotovostní poloze a čekala. Z horního patra se ozval dutý zvuk a ona se opatrně plížila vzhůru po schodech. Pod nimi se ozval hluk u vchodu a ona zůstala stát jako přikovaná, skrytá ve stínu na schodišti. Vpadl dovnitř světlovlasý muž. Malfoy. Úlevně vydechla a on se k ní okamžitě připojil. Byl vystresovaný, očima těkal sem a tam a očividně uvažoval. Zahleděl se jí do očí a bez varování jí vytrhl hůlku, jednou rukou jí zacpal pusu a zkroutil ruku za zády. Hermiona na něj vyděšeně zírala.
,,Je to pro případ, že by tam někdo byl. Nahoře tě pustím," zašeptal a ona přikývla. Severus nevycházel z údivu. Musela mu doopravdy věřit. Postupovali teď o něco rychleji. Za malou chvíli dospěli až na vrchol. Malfoy nakoukl dovnitř a když zjistil, že je vzduch čistý, ihned ji pustil a vrátil jí hůlku.
,,Promiň," omluvil se, ale ona ho neposlouchala. Vrhla se k Severusovi a zjišťovala stav. Severus už tak podruhé sledoval, jak mu zachraňuje život.
Už ho nezajímalo, jestli s Malfoyem spala.

Chroptící chýši vystřídala bradavická ošetřovna. Viděl Poppy, jak nad ním stojí a nesouhlasně mlaská.
,,Jak je na tom profesor Snape?" Ozvala se Hermiona z lůžka vedle něj a starostlivě si ho prohlížela. Neušlo mu, že je poškrábaná, některé rány byly ošklivě hluboké. A i v tenhle moment se strachovala o něj.
,,Udělaly jsme, co se dalo. Vedla sis dobře, děvče," odpověděla upřímně.
,,Bude žít?"
,,To už záleží na něm," řekla zachmuřeně.

Ošetřovna byla tatam, teď se nacházeli v nemocničním pokoji u svatého Munga. Seděla na židli u jeho lůžka a četla mu z nějaké knihy, kterou neznal. Neposlouchal, co říká, vnímal jen to, jak ho mimoděk hladí po ruce.

Severus byl otřesen. Už ji neviděl jako mladou, pošetilou a vševědoucí holku. Místo ní to byla dospělá, obětavá mladá žena, která ho zjevně milovala. Uvědomil si, že by mu bylo jedno i kdyby spala s Voldemortem samotným. Nezáleželo na tom, už ne. Vrátí se, počká na ni a přizná se. Bude doufat a modlit se, aby mu odpustila. Nenechá ji odejít, už nikdy.
,,Bavíte se dobře?" Zeptala se ledovým hlasem. Okamžitě se otočil. Stála tam skutečná Hermiona.
,,Já se-."
,,Neobtěžujte se," zarazila ho tvrdě.
,,Pro tohle jste přišel, ne? Tak se dívejte," řekla absolutně bez emocí a ukázala někam před něj. Otočil se zpátky a tam to uviděl.
Sápali se po sobě s Malfoyem. Líbali se, ale on zavřel oči a otočil se zpátky.
,,Já to nechci vidět, nezajímá mě to," prohlásil rezolutně.
,,Vážně? Máte poslední možnost." Severus jen zavrtěl hlavou a ona ho surově popadla za rukáv a vytáhla je ven.