Jistě, pane profesore

26 - Přátelský rozhovor nejvyšší důležitosti

Zdravím Vás všechny, předně mi dovolte poděkovat Vám za přízeň, mám z Vašich ohlasů vždycky obrovskou radost a skvěle mě to nakopne k psaní. Dnes je poslední den v roce, takže bilancuji. Na co se můžete těšit příští rok? No, už teď mohu prozradit, že se dočkáte jedné snamione jednodílovky, kterou mám pro Vás zcela nachystanou. Dále budeme ještě chvíli pokračovat v tomto příběhu, zároveň však vzniká nový, který bude trochu ostřejší a rozhodně pro dospělé. :) Všem Vám přeji jen to nejlepší do nového roku, spoustu zdraví, štěstí a lásky, ostatní už si k nám najde cestu samo. :) Vaše Ronneek <3 

Narozdíl od Severusova tichého vnitřního přemítání, Hermiona volila postup zcela opačný. Volné odpoledne využila k návštěvě Potterových v Godrikově dole a protože byl Harry pryč, měly s Ginny čas na holčičí tlachání.

,,Vrátíš se pak k famfrpálu?"
,,Myslíš po mateřské? Netuším. Upřímně, vždycky jsem si myslela, že nic jiného mě nikdy nebude naplňovat tolik, ale když se podívám na Jamese, nemám už nějak chuť se nechat ohrožovat potloukem," pokrčila rameny zrzka a láskyplně se zahleděla na svého syna. Hermiona chápavě přikývla. Myslela si, že to tak dopadne, ale u Ginny jeden nikdy pořádně nevěděl. 
,,A co ty? Jak to vypadá se Snapem?" 
,,No, je to teď trochu... divné." 
,,Moje milá, divný je to od začátku, takže co se děje?"
,,Fajn, řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že to nikomu jinému neřekneš, ani Harrymu, prostě nikomu." 
,,Prosím tě, nemám nic lepšího na práci, než konzultovat s manželem to, co je mezi tebou a Snapem, ať už je to cokoliv." 
,,Fajn, slibuju!" vyštěkla podrážděně a protočila oči, její přítelkyně na ni totiž hleděla s neskrývanou nedůvěrou, což se Ginny hluboce dotklo. 
,,Dobrá, tak tedy... Ach jo, já ale nevím, kde  začít!" 
,,Proboha, to se toho stalo tolik?!" 
,,Ne, jen... No prostě nedávno za mnou přišel, ke mně do pokoje." 
,,Cože?" 
,,Prosím tě, nepřerušuj mě nebo to snad nikdy neřeknu," zabědovala Hermiona a sklopila oči k zemi. Ginny zakoulela očima, ale rozhodla se být ticho. 
,,No, takže přišel a povídali jsme si. Víš, vážně jsme se dobře bavili, já tedy určitě a ani on nevypadal, že by mu to bylo nepříjemné. Bylo to vážně dobré, ale pak mě zaskočil. Chtěl po mně tu vzpomínku," pátravě pohlédla na kamarádku, ta však jako by zamrzla v čase. 
,,A dál?" zeptala se bezbarvým hlasem. Věděla totiž moc dobře, jakou vzpomínku myslí. Jako jedna z mála znala její obsah. Věděla přesně, co se tenkrát v Chroptící chýši stalo a věděla i proč. 
,,No, měl právo to vědět, tak jsem mu ji ukázala." 
,, Viděl ji celou?" 
,,Ano." 
,,A?" 
,,Byl v šoku, přísahala bych, že se mu snad zasekla kolečka v hlavě. Prostě jen seděl a mlčel. Já se bála i jen pohnout." 
,,To se ani trochu nedivím, já bych s ním v jedné místnosti být nechtěla," zkonstatovala a Hermiona jí věnovala ošklivý pohled. 
,,Ptal se mě, jestli je ta vzpomínka pravá a pak chtěl, abych mu vysvětlila, proč jsem ho políbila." Hermiona se zvedla a začala nervózně přecházet po kuchyni. 
,,Tak u toho bych ale chtěla být!" zasmála se škodolibě. 
,,To ti pěkně děkuju." 
,,Co jsi mu řekla?" 
,,Prosím tě, ani se neptej. Nejradši bych se v ten moment neviděla. Řekla jsem mu, že proto, že mi na něm záleželo." 
,,To ale není tak docela pravda, že?" 
,,Přece mu nebudu vykládat, že... se mi líbí." 
,,Jsi jako malá, slintáš nad ním snad od páťáku. Teď jsi dospělá a nemáš odvahu mu to říct?" 
,,Víš, tobě se to docela lehko řekne, ale já s ním pak budu muset trávit čas pod jednou střechou." 
,,Ale jdi ty, hrad je dost veliký pro vás oba, pokud byste nechtěli, nemuseli byste se potkat po zbytek života, tak to na mě nehraj." Hermiona se však rozhodla poslední komentář okázale ignorovat. 
,,No, pak práskl dveřmi a šel. Ještě mi nezapomněl říct, že mám zákaz se o tom s kýmkoliv bavit. No věřila bys tomu?! Jenže druhý den se vrátil. To jsem mu ale řekla, jak příšerně mě naštval." 
,,To muselo vypadat. Co pak?" 
,,No, pak mě políbil," vydechla potichu. 
,,COŽE?" Ginny ten závěr natolik šokoval, že upustila hrneček. Hermioně se moc do rozvádění tématu nechtělo, tak radši mávla hůlkou a hrneček stál na stole opět celý. 
,,Jaký to bylo? Mluv nebo přísahám při Merlinovi, že tě odsud na krok nepustím, dokud se to nedozvím!" 
,,No, bylo to poněkud nečekané, hrubé, ale zatraceně přitažlivé!" vypískla a cítila, jak jí při vzpomínce opět vzplanuly tváře. 
,,Vždyť jsi celá červená! Teda, to muselo být něco!" 
,,Jo, to bylo! Bylo to tak krátké, ale intenzivní, ještě nikdy jsem nic podobného nezažila." 
,,No a chtěla bys to zažít zas?" 
,,No samozřejmě, kdo by nechtěl?" Ginny spolkla jedovatou poznámku o tom, že takových lidí by se jistě našel celý zástup, v čele s ní. 
,,Tak s tím ale koukej něco udělat!" 
,,Copak ses zbláznila?" 
,,Ne, ale ty jo. Jsi jediná, kdo s tím může něco udělat, navíc teď je jasně camrál na tvé straně hřiště." 
,,Nebuď směšná, vždyť se ho snažím ignorovat jak jen to jde." 
,,Merline, ty to vidíš!" zaúpěla zrzka a složila si hlavu do dlaní. 
,,Prostě za ním běž a zkus to, za to nic nedáš." 
,,Ginny, copak to nechápeš? Tohle nemůžu."
,,Ale ano, můžeš a taky to uděláš. Nebo chceš být po zbytek života nešťastná? To je mnoho bezútěšných let." 
,,Proč hned celý život?" 
,,Hermiono, mohla bys mi říct, kolik mužů se ti za posledních pět let líbilo nebo tě zaujalo natolik, že jsi s nim šla na druhé rande?" Hermiona se zamračila. 
,,Dva." 
,,Dobře, a na třetí?" 
,,Ani jeden," hlesla. 
,,Tak vidíš. Hele, Snape se mi nelíbí, nikdy se mi nelíbil a fakt nechápu, co na něm máš, ale zajímá tě. Rozumíte si, je inteligentní, ne tolik, aby ses cítila zastíněná, ale taky ne tolik, aby tě nudil nebo sis s ním neměla co říct. Navíc tě přitahuje fyzicky, proč to, krucinál, nechceš zkusit?" 
,,Já... se bojím, no," špitla nakonec. Byla to pravda, vážně se bála. Nechtěla odhalovat své nitro někomu, u koho nevěděla, zda vůbec uspěje. Nechtěla to riskovat, zdálo se jí to zbytečné a v sázce bylo příliš mnoho. Ginny byla však zcela opačného názoru. 
,,Je normální se bát, ale pokud to nezkusíš, bude tě to jednou zatraceně mrzet. Očividně ti nestačí jen tak někdo, Snape ti imponuje. A jsem si jistá, že pokud budeš chytrá a půjdeš na to od lesa, určitě se ti nevysměje." 
,,Jak tohle můžeš vědět?" zeptala se užasle. 
,,No, obecně lze říct, že chlapi moc rádi loví. Klíčem je, aby nevěděl, že lovnou zvěří je tu on," prohlásila důležitě a zamrkala. 
,,Prosím tebe, jak to mám jako udělat? Nepůjdu za ním, abych ho někam pozvala, protože prostě nemůžu, ale ty po mně chceš nějakou rafinovanou hru?" 
,,Dám ti pár tipů a zbytek už vymyslíš sama, uvidíš." 

Toho večera odcházela Hermiona nanejvýš zmatená a víc než kdy jindy cítila, že si potřebuje srovnat myšlenky. Stále nechápala, proč Ginny na takovou šílenost vůbec kývla. Bylo to snad proto, že by jí jinak nedala nikdy pokoj? Nebo proto, že po tom ve skrytu duše sama toužila? Přišla si, jako by jí bylo zase 16. Takový zmatek v ní dokázal vyvolat jen on a ani o tom nevěděl.