Jistě, pane profesore

8 - Na hrubý pytel...

Následujících několik dní si Hermiona Snapea vůbec nevšímala. Rozhodla se pro útok ze zálohy, až to bude nejmíň čekat. Potkávali se pouze u jídla, sem tam ve sborovně, ale nebylo to časté. Pokud se jí na něco zeptal, slušně odpověděla, nehádala se, nerozváděla konverzaci, zkrátka nic. Bylo zvláštní, jaký vliv to na oba mělo. Hermiona se většinu času tvářila nezúčastněně a Snapea to vytáčelo. Nehodlal si to sice připustit, ale bylo mu vlastně příjemné, že se má s kým dohadovat. Nikdo mu nikdy neodporoval, až tahle hašteřivá potvora. Dokonce zcela záměrně přecházela jeho sarkastické poznámky na cokoliv. Že by to snad s tím Protivou přehnal? To je nesmysl, vždyť přece nic tak hrozného provést nemohl. Byl pátek a čekala ho poslední dvouhodinovka, zadal tedy čtvrťákům Mrzimoru a Havraspáru práci, posadil se za katedru a dumal. Těšil se, až si večer zaleze k sobě, dá si ohnivou whiskey a dočte rozečtenou knihu. Nakonec je to možná vlastně výhra, že Grangerová nemluví. Hermiona však právě stála před jeho soukromými komnatami a on o tom neměl ani tušení.

Když Severus skončil, vyrazil k sobě. Dorazil před komnaty, vzal za kliku a chystal se vejít, dveře ale nepovolily. V podstatě si málem rozbil nos. Vytáhl hůlku. Alohomora! Zahřímal v duchu a namířil na dveře. Nic. Bombarda maxima! Vyzkoušel snad všechno možné, dveře ho však stále odmítaly pustit dovnitř. Nakonec zastrčil hůlku a lomcoval klikou. Ta se však po pár pokusech smsrkla natolik, že nebyla větší než špendlíková hlavička a nakonec zmizela úplně. V ten moment mu došlo, kolik uhodilo. Grangerová! Otočil se na patě a mířil k jejím komnatám.

Hermiona seděla v jednom z výklenků na chodbě a koukala do Pobertova plánku. Tečka s nápisem Severus Snape se blížila k jejím komnatám. Ona tam však nebyla. Hermiona byla odhodlaná nepotkat ho dřív, než za dvě až tři hodiny. Mezitím pochodovala po hradě a sem tam koukla do plánku, aby věděla, kde Snape zrovna je. Už prošel půlku hradu, ale nikde nebyla k nalezení. Začínal být vytočený čím dál tím víc. Umínil si, že ji najde, i kdyby měl hrad rozebrat kámen po kameni. Navštívila i Hagrida a nakonec se oklikou vrátila k němu do sklepení a dveře odklela. Došla k sobě a vyčkávala, až se Snape objeví.
Vyčarovala si šálek s čajem a koukala do plánku. Snape zrovna rázoval patro nad ní. Když se na schodišti vydal dolů, věděla přesně, kam míří.
,,Neplecha ukončena," řekla a poklepala hůlkou na plánek. Ten zmizel a místo toho před ní ležel čistý pergamen. Mávla hůlkou a pergamen odplachtil do ložnice pod polštář, druhým mávnutím zavřela dveře do ložnice, pohodlně se uvelebila a čekala. Netrvalo dlouho a ozvalo se bouchání tak zuřivé, že nadskočila navzdory tomu, že to čekala. Líně vstala a došla ke dveřím.
,,Grangerová!" Zařval Snape vztekle, když otevřela dveře.
,,Přejete si?" Zeptala se sladce.
,,Okamžitě, ale okamžitě otevřete mé komnaty!"
Hermiona vykulila oči. ,,Prosím?"
,,Nehrajte si na neviňátko! Moc dobře vím, že v tom máte prsty!"
,,Já skutečně nechápu, o co jde?" Její ledový klid ho rozpálil doběla.
,,Začarovala jste mi dveře! Nedostanu se dovnitř!"
,,Vůbec nechápu, o čem to mluvíte," odpověděla nedůtklivě.
,,Tak Vy nevíte?! No dobrá!" Zavrčel, vztekle ji popadl za ruku a táhl ji za sebou.
,,Koukejte mě pustit! Takové chování si vyprošuji!" Vyjela na něj a vyškubla se mu.
,,Tak to ne! Když jste to tak hezky začarovala, tak to taky napravíte!" Znovu ji popadl a vláčel ji do sklepení.

Když dorazili na místo, Snape vykulil oči. Klika byla na svém místě.
,,Tak schválně!" Vysekl a vzal za kliku. Dveře se bez problémů otevřely, Severus ztuhl.
,,Nevím jak, ale dozajista je to Vaše práce!" Vyjel na ni vztekle.
,,Pokud máte problémy s otevíráním dveří, měl byste se obrátit na pana Filche," konstatovala nevzrušeně. Snapeovi se zablýsklo v očích a přistoupil těsně k ní.
,,Varuji Vás, nehrajte si s ohněm," zasyčel a upřeně jí hleděl do očí. Hermiona se k němu naklonila ještě blíž, takže je od sebe dělilo několik málo centimetrů.
,,Nápodobně," zašeptala a neústupně pohled opětovala. Navzájem se měřili pohledem, ale ani jeden z nich nepromluvil. Nakonec se Hermiona ušklíbla.
,,Přeji pěkný zbytek večera," otočila se na podpatku a odešla.

Když Severus už podesáté četl jednu a tu stejnou stránku, nespokojeně stáhl obočí. Pocit, že ji musí mít, se mu už zase vkrádal do hlavy. Pořád před sebou viděl její oříškově hnědé oči a  úplně se v nich topil. Měl pocit jako by ho pustila dovnitř a zároveň nechala stát přede dveřmi. Vyčetl z nich jen tolik, kolik mu dovolila. Vzdor, radost a ještě něco, co nedokázal přesně identifikovat. Možná výzvu? Zatřepal hlavou. Věděl, že ty dveře měla na svědomí ona. Byl na tahu. Doposud s ní jednal v rukavičkách, ale s tím je teď konec.