Jistě, pane profesore

9 - ... hrubá záplata

Hermiona polevila v ostražitosti vůči Snapeovi zhruba po měsíci, kdy byl absolutní klid. Chodili kolem sebe jako by nic a byli k sobě zdvořilí. Myslela si, že Snape konečně pochopil, že si na ní nepřijde a prostě to vzdal. Byla sobota a se svolením ředitelky se mohla i s Nevillem vypravit do Doupěte. Jako vždy se jim dostalo velmi milého přivítání. Molly Weasleyová zřejmě pojala podezření, že v Bradavicích pořádně nejedí, jelikož je cpala vším možným.
,,Přála bych Vám vidět jeho výraz, když se ty dveře prostě otevřely!" Dopověděla příběh a rozesmála se spolu s ostatními.
,,Já ti nevím, ale radši si s ním nic nezačínej. Je to parchant," odplivl Ron.
,,Ale jdi ty. Co mi asi může udělat?"
,,Ron má pravdu, Hermiono. Měla bys být opatrná," konstatoval Harry.
,,Nikdy bych si nepomyslela, že zrovna vy dva budete nabádat mne, abych byla opatrná. Hele, já to chápu. Ale jsem člen učitelského sboru jako on. Navíc se ho nebojím," trvala na svém. Kluci věděli, že nemá cenu víc se o tom přít. Stejně si vždycky všechno udělala po svém.

,,Bylo to zvláštní, ale kdybych neodešla, možná by se mi podlomila kolena. Viděla jsem, jak je strašně naštvaný, ale když jsme proti sobě stáli, bylo tam ještě něco," svěřovala se odpoledne Ginny, když se procházely po zahradě.
,,Takže to tam pořád je?"
,,Já nevím. Řekla bych, že ne. Ale bylo to divný, cítila jsem to napětí, když jsme na sebe hleděli," Hermiona se mírně mračila. Snažila se kamarádce popsat pocity, které měla, ale příliš se to nedařilo.
,,Mio, musíš si ujasnit, jestli ho chceš. Jak dlouho to je, co jsi naposledy... však víš?"
,,Já už ani nevím. Neřekla bych, že ho chci. Jistě, zkušenost by to byla asi zajímavá, ale to je tak všechno," pokrčila rameny.
,,A není možné, že ti jen nedostatek jisté aktivity zatemňuje úsudek?"
,,To určitě ne!" Ohradila se příkře.
,,Hele, koneckonců je to čistě jenom tvoje věc. Pokud se rozhodneš vlézt mu do postele, je to na tobě. Musíš ale vědět, že to bude mít následky," pokrčila zrzka rameny.
,,To já přece vím," odpověděla podrážděně.
,,Nechme toho, stejně nic nevymyslíme," řekla nakonec, aby ukončila diskuzi na tohle směšné téma. Začínala litovat, že to před Ginny vůbec vytáhla.

Byla neděle večer a Severus netrpělivě přecházel po svém obývacím pokoji. Neměl tušení, v kolik chodí Grangerová spát a musel to zařídit ještě před spaním. Musí to být dnes. Vyrazil proto k jejím komnatám a postával před nimi. Natahoval uši jak nejvíc mohl, aby zachytil sebemenší hluk. Když se dlouho nic nedělo, rozhodl se to risknout a pomaličku otevřel dveře. Obývák zel prázdnotou, oheň v krbu dohoříval. Severus málem nadskočil, když Hermiona v koupelně pustila vodu. Věděl, že musí jednat rychle. Opatrně vklouzl do ložnice, vytáhl z kapsy lahvičku a nakapal do čaje pár kapek. Usilovně přemýšlel, zda bude lepší ukrýt se někde v jejích komnatách nebo počkat na chodbě. Najednou mu došlo, že neslyší téct vodu. Dal se na bleskový úprk, zavřel za sebou dveře a oddechoval na chodbě. Doufal, že nikde nic neshodil a že si Grangerová dopije čaj. Zhruba po půl hodině, kdy stál přitisknutý ke stěně vedle dveří a byl tak schovaný ve stínu, se osmělil. Stejně opatrně jako předtím pomalu otevřel dveře. Všude byla tma, jen krb v ložnici vydával matné světlo. To však stačilo, Severus si všiml, že Grangerová pravidelně oddechuje. Pomalu se přiblížil a nakoukl do šálku, byl prázdný. Severus se vítězoslavně zašklebil. I kdyby teď přímo u ní odpálil rachejtle, spala by dál jako nemluvně. Pozorně si ji prohlížel. Přikrývku měla skoro k ramenům, i tak ale byla vidět její holá kůže. Tak přece jen zřejmě spí nahá. Vlasy měla rozhozené na polštáři a spokojeně spala. Byla skutečně krásná, Severus si toho všiml hned. Za tu dobu opravdu vyrostla a dospěla. Stala se z ní mladá žena, kterou očividně bavilo dělat mu schválnosti. Toužil ji pokořit. Nejspíš zapomněla, s kým si vlastně zahrává. Bylo tedy na čase jí to zase připomenout. Nejspíš si ve své naivní hlavince myslela, že už je po všem. To ani náhodou, Severus se akorát rozehříval.
,,Opravdu jste tak hloupá, že si myslíte, že máte navrch? Že jste lepší?" Zeptal se spící Hermiony. Věděl, že ho nemůže slyšet. Hermiona se převalila na bok a pokrývka se malinko posunula, takže bylo vidět část boku. Severus se zarazil. Opravdu spala nahá. Ba co víc, viděl něco, co mu nejspíš mělo zůstat ukryto. Vypadalo to jako mudlovské tetování a Severus se chystal si ho prohlédnout. Hermiona, jako by věděla na co se chystá, popadla peřinu a přitáhla si ji ke krku. Severus se nasupeně ušklíbl. Byl v pokušení jí tu peřinu stáhnout a podívat se na to. Nakonec však rázně zavrtěl hlavou, jako by přesvědčoval sám sebe, ať to nechá být. Chvíli ji ještě pozoroval s potměšilým úšklebkem, pak se otočil na patě a odešel zpět k sobě.