Jistě, pane profesore

27 - Bojový plán část 1.

Hermiona si to procházela snad tisíckrát. Seděla u snídaně a jen tak se rýpala v jídle a na jednu stranu se modlila, aby tentokrát Neville jídlo vynechal, ale zároveň by se mnohem radši bavila s ním, ať už o nadcházejícím školním plese nebo o jakékoliv rostlině na planetě, jen aby nemusela promluvit na Severuse. To by ji ale Ginny hnala, jelikož jí musela svatosvatě slíbit, že ji bude pravidelně informovat. Hlasitě si povzdechla nad svým nešťastným rozhodnutím nechat se uvrtat do takové blázniviny, už už by se sebrala a odešla, ale zrovna se zjevil ten, na kterého číhala. Narovnala se a úkosem pohlédla na muže po své pravici. Byl stejný jako obvykle a přece se jí na něm zdálo něco jinak. Nechala ho nabrat si na talíř a pak se k němu trochu naklonila.
,,Musím říct, že vděk dáváte najevo opravdu zvláštním způsobem," protáhla líně. Kdyby tak věděl, co za přemáhání jí dalo, aby necukla ani jediným svalem a zněla lehce jako pírko, snad trochu nerozvážně, provokativně. Avšak přesně, jak Ginny předpověděla, účinek se dostavil okamžitě. Severus ztuhl v půlce pohybu, o vteřinu později na ni přísně pohlédl.
,,Kam tím míříte, slečno?" protáhl mrazivým hlasem, který měl Hermioně vyslat signál, aby se ani neodvážila otevírat toto téma. Vlastně by to nejspíš odradilo naprosto kohokoliv, kdo by zaslechl tón jeho hlasu. I přes to, že jí naskočila husí kůže na zátylku, dodala si odvahy a pokračovala. Nahnula se těsně k němu a rty přiblížila k jeho uchu.
,,Nikam nemířím," odpověděla sladce, ,,jen jsem si tak říkala, že se chováte naprosto nepřístojně," zbytek věty ovšem zasyčela jako jedovatý had. Severus vyvalil oči.
,,Jak prosím? VY si dovolujete poučovat MNE o nějakém vychování?" vyjel pobouřeně, ovšem stále napůl šeptem, což bylo přesně to, v co Hermiona opravdu doufala. Věděla, že když se rozčílí, bude vřeštět jako pominutý a uslyší to nejméně půlka hradu.
,,Přesně tak," usadila ho nekompromisně.
,,Máte-li zájem, mohu Vás doučovat slušnému chování. Tanec jsem z Vás taky nakonec dostala," pravila nezaujatě a věnovala se snídani. Severusovi vyskočila ohromná žíla na spánku. Srdce jí hlasitě tlouklo, proč jen byla tak pitomá a rozhodla se Ginny poslechnout? PROČ?! Bylo jí tak dobře, proč to tedy chtěla měnit? Je hloupá, hloupá, hloupá. Začala by snad tlouct hlavou do stolu. Severus však tak povýšeně odfrkl, že by mu leckterý kůň záviděl.
,,Jak si přejete. Kdy že se mám dostavit a kam?" zeptal se bezvýrazně a Hermioně by určitě spadla čelist až pod stůl, kdyby ji neměla tak pevně semknutou.
,,Dám Vám včas vědět," odpověděla a měla co dělat, aby neomdlela. Severus zlostně praštil příborem a odpochodoval. Hermiona konečně pustila vidličku a uvědomila si, že se třese jako osika.

Severus pořád ještě funěl. Jak si tohle může dovolit? Ona? Takové drzé škvrně? Chce poučovat jeho? Tak to se na to tedy podívá. Chtěla ho dostat do úzkých, jenže to se jí nepovedlo. Potěšeně si zamnul ruce, jak pěkně se mu povedlo vyhodit Grangerovou ze sedla, i když se moc snažila, aby to nebylo vidět. Netušil ovšem, že je jen figurkou v plánu dvou skoro o generaci mladších čarodějek a že jim přímo nahrál na smeč.

Hermiona ještě u snídaně zapsala vše do pergamenu a po jídle vyrazila rychle do sovince, aby tak zpravila Ginny o své úkolu. Neměla nejmenší zdání, jak se jí to povedlo tak vymyslet, ale pravdou bylo, že jejich plán fungoval zatím výborně. Ještě ráno by se neodvažovala ani doufat v úspěch oné šílené mise. Jenže na radování se bylo ještě velmi brzy. Rozhodla se ovládnout, ale přece jen si trochu dovolila doufat, že to nějakým podivným způsobem dobře dopadne.

Ginny potěšeně dočetla dopis a na tváři měla pobavený úsměv.
,,Co čteš?" zeptal se Harry a posunul si brýle na nose, když se nad ni naklonil. Ginny však byla rychlejší a pergamen schovala.
,,To je Hermiona a ještě, než se zeptáš, holčičí věci," odpověděla a zašklebila se. Harry zvedl ruce na znamení, že se vzdává.
,,Tak po tom mi nic není," uzavřel, ale přece jen mu to bylo podivné.
,,Má snad Hermiona někoho nového? Nebo proč se tak směješ?"
,,To uvidíme podle toho, jak to dopadne."
,,Neříkej. Že by ji konečně někdo zaujal? A já se bál, že jí nebudu moct říct, že se Ron s Levandulí zasnoubili," pokrčil rameny a dopíjel svou ranní kávu.
,,Cože? Proč mi to Ron neřekl sám?" rozčílila se.
,,Možná proto," odpověděl a ukázal za okno. Na parapetu právě přistála sova, která zcela neomylně patřila právě Levanduli.
,,No potěš, tak to Hermioně nebudeme muset říkat. Levandule to určitě rozešle do celého světa ještě před setměním," prohlásila a odměnila sovu, která si vděčně uzobla pamlsek a jen co jí Ginny odvázala psaní, vznesla se a vydala se na zpáteční cestu.
,,Navíc si myslím, že to pro Hermionu zas takový šok nebude."
,,Myslíš?"
,,A proč by měl být?"
,,No, však víš, všichni okolo mají děti a partnery a ona nic," podotkl tiše.
,,Drahý, vážně si myslíš, že ji tohle zajímá? Stará se o sebe, maká na sobě, je na sebe pyšná a má být, sakra, proč," řekla příkřeji než chtěla.
,,To já vím, já vím, jen jsem myslel, že když s Ronem chodila, nebude to pro ni snadné."
,,Hermiona se přes mého bratra dávno přenesla, to mi věř. Navíc ten vztah nikdy neměl šanci na úspěch. Je to můj bratr a mám ho ráda, ale je někdy tak zabedněný, že by nejspíš dřív Hermionu dohnal ke svatému Mungovi než do chomoutu," zkonstatovala a Harry na ni tázavě pohlédl.
,,Ty něco víš!" křikl a ukázal na ni prstem.
,,Vím nebo nevím? Ví vlastně vůbec někdo něco?" řekla neurčitě a mávla rukou.
,,Jak myslíš, ale znáš se. Stejně mi to nakonec sama řekneš a nepotrvá to dlouho."
,,Když myslíš. Měl bys jít, ať nepřijdeš pozdě."
,,Vždyť už jdu," řekl a líbl ji na tvář. ,,Tik tak, tik tak," rýpl si ještě.
,,Běž už!" vykřikla se smíchem a šla se věnovat Jamesovi. Chlapec, který porazil lorda Voldemorta už byl dávno otcem, ale přes to se někdy choval jako puberťák, ale částečně i proto ho tolik milovala.