Jistě, pane profesore

7 - První školní den

Hermiona byla vzhůru brzy, vlivem nervozity nemohla dospat. Vystartovala z postele a zamířila rovnou do koupelny. Vykoupala se, vyčistila si zuby a vyčarovala si na hlavě velmi volný drdol. Pro svůj první den si vybrala vhodné oblečení, které bylo přijatelné a ona se v něm cítila dobře, což považovala za nejdůležitější. Velmi elegantní černý overal, přes něj si vzala pléd od Cissy a obula si černé lodičky. Neville přišel přesně včas. Včera se domluvili, že ji vyzvedne cestou na snídani a půjdou spolu. Oběma se zdálo pěkné začít zase spolu školní rok, i když tentokrát od učitelského stolu.

Severus číhal u snídaně. Grangerová dorazila spolu s Longbottomem a on tak musel přehodnotit svůj dosavadní plán.

,,Dobré ráno," popřála mu Hermiona a pohodlně se usadila vedle něj.

,,To vskutku je. Těšíte se, jak ze sebe za katedrou nevydáte ani hlásku?" Zeptal se nenuceně a ani se na ni nepodíval.

,,Vaše starost je dojemná, opravdu. Avšak lichá. Nemám problém mluvit před lidmi, děkuji za optání," odvětila a napila se čaje.

Vevnitř ale panikařila. Jestli je takhle čitelná pro něj, studenti to poznají také a ona bude v koncích. Po chvíli dostala vnitřní paniku pod kontrolu. Určitě to řekl schválně.

,,No, to si ještě povíme. Umět mluvit a mít autoritu jsou totiž dvě dost rozdílné věci," konstatoval suše.

,,No ne, to by mě ani ve snu nenapadlo. Nějaká doporučení od staršího a zkušenějšího kolegy?"

,,Jedno. Nenechte se nachytat," odpověděl natolik prost sarkasmu, že na něj překvapeně pohlédla a okamžik zvažovala, zda to myslel vážně. Když se však ani neušklíbl, byla si jistá, že pro jednou hodil nepřístupnost za hlavu a opravdu upřímně jí poradil. 

,,Děkuji," reagovala vděčně a položila svou ruku na jeho předloktí. Zaraženě na ni pohlédl a ona ruku honem sundala. Když si byl jist, že se na něj nedívá, dovolil si se pro sebe potěšeně zašklebit. Ta její touha se neustále hašteřit mu přímo hrála do karet. Mám tě.

Hermiona byla téměř na konci první hodiny, když se dveře do učebny rozlétly a dovnitř vplul Protiva.

,,Protivo, pokud sis nevšiml, zrovna tu mám hodinu," upozornila ho na sebe netrpělivě.

,,Malá nebelvírská knihomolka učí v Bradavicích. A taky si myslí, že ty tupouny něco naučí a že ji někdo poslouchá," pobrukoval si vesele a nijak nedával najevo, že by si jí všiml. S neuvěřitelnou přesností začal bombardovat kalamáři s inkousty několik studentů a vykřikoval sprostá slova. Hermioně se zatmělo před očima. Tak dobře to šlo! Věděla ale, že se strašidlem není rozumná řeč. Po zlém to nepůjde, po dobrém taky ne. Jenže něco udělat musela, jinak její autorita vezme za své. Najednou jí svitlo. Protiva psal mezitím sprostá slova na tabuli, protože mu došly zásoby kalamářů a neměl munici, aby pokračoval.

,,Vlastně je dobře, že jsi tady," řekla mu nakonec. To ho zarazilo.

,,Ano? A pročpak?"

,,Studenti, máte možnost před sebou spatřit hrdinné bradavické strašidlo, které svou loajalitu vůči škole dokázalo v bitvě o Bradavice, kde naprosto neohroženě škodilo stoupencům lorda Voldemorta a přispělo tak k ochraně majetku a života nejednoho bradavického studenta!" Zvolala nadšeně a začala tleskat. Třeťáci, ohromeni tímto zjištěním, se k ní ne moc důvěřivě přidali a Protivu tím naprosto odzbrojili. Nakonec se zapýřil a odhodil křídu.

,,Vaše profesornosti, to je až příliš pro chudáka Protivu," řekl Hermioně, ta se však nedala.
,,Můžeme na slovíčko na chodbu?" Zeptala se mile.  
Když přikývl, vyšla ven s ním v patách a zavřela za nimi dveře.
,,Teď mi řekni, kdo tě sem poslal?"
,,Říkal, že to bude legrace," povzdechl si.
,,Aha. Ještě jednou mi vlez do hodiny a přísahám, že si budeš přát, abys býval umřel!" Zasyčela zlostně a zmizela zpátky ve třídě.

Hermiona byla vzteky bez sebe. Ten zatracený podlý parchant! Mělo jí to dojít. Jak mohla být tak pitomá?! Pokusil se podkopat její autoritu hned první školní den. To bylo zákeřné z mnoha důvodů. Mohl z ní tak udělat šaška před celou třídou a navíc narušit její sebevědomé vystupování. Ale tohle tedy ne. Zapřisáhla se, že se pomstí. Nevěděla ještě jak, ale Severuse Snapea dozajista přejde humor.

Když dorazila k obědu, Snape už tam seděl. Posadila se vedle něho a neřekla ani slovo. O chvilku později dorazil Neville.
,,Tak jak to jde?" Zeptal se, když dosedl.
,,Skvěle, jak ses měl ty?"
,,Parádně. Ve skleníku jsem jako doma. Takový pocit jsem ve sklepení nikdy neměl," odpověděl a zářil štěstím.
,,To mám radost," řekla upřímně a usmála se na něj.
,,Proč nám nepovyprávíte o Vaší hodině?" Nadnesl Snape.
,,Protože není o čem. Neville i já máme hodiny přeměňování ještě velmi živě v paměti a Vás přece nebudu u oběda nudit," odpověděla sladce a pustila se do jídla.
Severus zaváhal. Přece tam Protivu poslal, musel tam být. Grangerová se určitě schválně tváří, že se nic neděje, protože jí to Protiva pěkně vytmavil.
,,Mio, nešla by ses po obědě projít?" Zeptal se Neville.
,,Do dvou učím a pak mám volno, půjdu ráda,"
,,Výborně, tak po druhé tě vyzvednu ve sborovně," usmál se.
,,To Vás tedy ředitelka šetří," odfrkl si Snape.
,,To si nemyslím, první den vždycky býval volnější."
,,Jak pro koho," zavrčel nespokojeně.

Hermioně třetí dvouhodinovka utekla stejně jako ta první. Seděla ve sborovně a vyprávěla ostatním, jak se měla. Profesor Kratiknot nezapomněl podotknout, že v momentě, kdy se Hermiona rozhodla pro Nebelvír (Moudrý klobouk jí nabízel i Havraspár), on utrpěl největší porážku svého života. To ji pobavilo a cítila se polichocená. Někdy po druhé hodině se objevil Neville. Nabízeli procházku i ostatním, ale nikdo se nepřidal. S Nevillem strávila příjemné odpoledne. Prošli se po bradavických pozemcích, rozebrali spoustu věcí a povyprávěli si, co dělali v období, kdy se neviděli. Ukázalo se, že Neville po škole opravdu nezahálel a vydal se vstříc dobrodružstvím v cizích zemích. Byla překvapená, jak dospěl. Nikdy by ji nenapadlo, že zrovna on procestuje skoro celý svět, nesedělo jí to k němu, ale byla ráda. Hermiona netušila, jak moc jí taková malá procházka vlastně prospěje. Během ní ji totiž napadlo, jak to Snapeovi vrátí. Když si večer lehla, byla s prvním dnem vcelku spokojená. Byla ráda, že odvrátila hrozbu v podobě ztráty autority a zamnula si ruce nad představou, že se Snape vzteky pomine.