Jistě, pane profesore

14 - Poslední zkouška

,,Co Snape?" zajímal se Draco, když Hermiona vyšla z koupelny.
,,Nic, je pořád stejný."
,,Tomu nevěřím. Chceš mi říct, že spolu trávíte čas na tvých lekcích a s ním to nedělá vůbec nic?"
,,Nejspíš. Určitě to s ním neprovádí nic z toho, co si myslíš. Pokud to s ním vůbec něco dělá, nedává to najevo."
,,Když myslíš. Je zvláštní být zase tady. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu vyvalovat v posteli profesorky přeměňování," uchechtl se drze.
,,Nech toho, jsi tu potají a navíc neděláme nic nepřístojného."
,,Za nepřístojné by se dalo považovat už i to, že tu jsem."
,,To jistě, ale díky Bohu se to nikdo nedozví. Navíc máš nejvyšší čas mazat zpátky do Londýna, takže buď tak laskav a vystřel z mé postele."
,,No jo, vždyť už jdu," odsekl a velmi neochotně se zvedal.
,,A ještě ke všemu jsi tam ležel v botech?!"
,,Sama jsi řekla, ať si udělám pohodlí."
,,Ano, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tam polezeš v botech!"
,,Jen klid, jsou čistý."
Hermiona se na něho zaškaredila.
,,Začínáš být celkem protivná a oba víme proč. Souhlasila jsi snad jako profesorka s celibátem?"
,,Ne a pokud vím, nic ti do toho není."
,,Má cenu nabízet ti v tomto ohledu pomoc?" Zeptal se schválně co nejvíc škrobeně.
,,Ne!"
,,Tvoje škoda. No nic, už opravdu musím jít. Té postele je mi ale líto, ta si celibát nezaslouží."
,,Proboha, můžeš o tom aspoň chvíli mlčet?"
,,Jsme domluveni, máti ale přece jen trvá na tom, abys přišla co nejdřív."
,,To si musím ještě domluvit, ale neboj se, přijdu."
,,Já přece vím, že jo. Tohle by sis nikdy nenechala ujít."
,,Zmiz už!"
,,Brzy se uvidíme," otočil se ještě naposledy k Hermioně, zlehka jí líbnul na tvář a o chvilku později zmizel ve smaragdových plamenech jejího krbu. I když to nerada přiznávala, měla radost, že se za ní stavil. Byla si ale jistá, že o tom McGonagallová určitě ví. Na druhou stranu snad nebyla tak krutá, aby jí vyčítala sotva půlhodinovou návštěvu. Draco přišel bez jakéhokoliv varování, zkrátka se nenamáhal dát vědět dopředu. Nejspíš by se divil, kdyby vyšel z krbu a ona tam nebyla. Neubránila se a musela se rozesmát. Nevěděla, co jí pobavilo víc. Jestli představa, že tam stojí a rozhlíží se nebo Dracův výraz když si uvědomil, že ven vyjít nemůže a bude tam muset sám tvrdnout, dokud ona nepřijde. Když se podívala na hodinky, s hrůzou zjistila, že jde pozdě za Snapem. Sakra!

,,Jdete pozdě," utrousil suše, když vpadla dovnitř jako velká voda.
,,Ano, omlouvám se, zdržela jsem se," vysypala ze sebe udýchaně. Snape tázavě pozvedl obočí a v ten moment zjistila, že má vlasy rozvrkočené na všechny strany a za všechno mohl Malfoy. Kdyby jí tak nepřepadl, určitě by si všimla, že se po sprše zapomněla učesat. Stačilo však jedno mávnutí hůlkou a na hlavě měla ukázkový drdol jako mívají baletky.
,,Proč se mi cpete do hlavy?" Zeptala se Severuse se zájmem, když si obouvala boty.
,,Síla zvyku," utrousil a Hermiona ho z hlavy hravě vykopla.
,,Musel byste se snažit víc."
,,Kdybych chtěl, dostanu se do veškerých vzpomínek," odpověděl uštěpačně.
,,Můžeme to špičkování se nechat na později? Ráda bych začala."

,,Řekla bych, že Vám to jde velmi dobře. Jste si ale jistý, že nebudete potřebovat ostatní standardní tance?" Zeptala se, když ten večer dotančili waltz asi popatnácté.
,,Jsem si naprosto jistý a nemíním to opakovat."
,,Fajn, jen jsem chtěla mít jistotu."
,,Tu potřebujete neustále ve všem, že?"
,,Opravdu se budeme i poslední lekci hádat?"
,,Nebyla byste zklamaná?"
,,Ani ne."
,,A nechcete aspoň zkusit tango?" Nadhodila.
,,Přijde Vám, že si to tak nezměrně užívám, že prahnu po dalších lekcích?"
,,Prosté "ne" by stačilo."
,,Ne Vám."
,,Dobrá, pokud nemáte už nic na srdci, můžeme to rozpustit."
,,Výborně, na to jsem čekal od začátku."
,,Jste kouzelný jako obvykle."
,,Dobrou noc."

Když za sebou Severus zavřel dveře, ulevilo se mu. Už žádné trapné šaškování na lekcích, žádné bolavé nohy a hlavně žádný čas o samotě s ní. Stálo ho hodně úsilí se přemáhat, bylo to tím těžší, že se jí musel dotýkat. Mimo lekce se jí vyhýbal jak jen to šlo, ale pokaždé, když s ní byl sám, měl co dělat, aby se udržel při smyslech. Její vůně mu zatemňovala mysl a otupovala smysly. Nespočítal by, kolikrát měl chuť ji k sobě pevně přivinout a zabořit hlavu do jejích vlasů. Toužil ochutnat její rty. Ta mučivá síla, která ho k ní táhla, prostě nikdy neměla dost. Zatřásl hlavou a vrátil se zpět k sobě a rozečtené knize.

Příští den si Hermiona pospíšila k ředitelce.
,,Pojďte dál," vyzvala ji McGonagallová.
,,Přišla jsem se zeptat, zda bych si mohla vzít příští týden v sobotu volno?"
,,No, myslím, že jste přece jen se Severusem našli způsob, jak se navzájem tolerovat, takže nevidím nic špatného na tom, když Vám to dovolím."
,,Opravdu?" zeptala se nevěřícně.
,,Samozřejmě. Přesvědčili jste mne, že spolu dokážete existovat pod jednou střechou bez toho, aniž byste se nějak pošťuchovali nebo snad dávali nevhodný příklad studentům, takže ano, jsem spokojena."
,,Výborně, moc děkuji! Přeji hezký den," rozzářila se Hermiona a vypochodovala ven dřív, než by si to náhodou ředitelka rozmyslela. Byla upřímně ráda, že Minerva nevěděla nic o tom, jak probíhaly jejich lekce. Neustálé hádky, pošťuchování se a urážky by jistě McGonagallovou nepřesvědčily. Ovšem navenek spolu dokázali vycházet, prostě se omezili na zdvořilostní konverzace a někdy ani to ne. Snape totiž bůhví proč chodil do společných prostor ještě méně než předtím.

Z jednoho z obrazů se ozvalo tiché odkašlání.
,,Ano, Albusi?"
,,Jste si jistá tím, co děláte, Minervo?"
,,Naprosto," ubezpečila ho rázně tónem, který nepřipouštěl diskuzi.