Jistě, pane profesore

29 - Výpomoc

Zdravíčko, jak jsem slíbila, tak činím. :D Jen nemůžu přislíbit vydávání pravidelně po týdnu. Budu se snažit se toho držet, ale případně počítejte s možným zdržením. :) Snad se Vám dnešní kapitola bude líbit a prozáří Vám (v Praze upršený) den.

Ronneek

Jemně vdechoval její vůni, objímal ji, jednu ruku zabořenou v jejích vlasech. Rty přitisknuté na jejích, víčka pevně semknutá. Líbala ho a on jí to oplácel. Ze začátku trochu váhavě, jemně, jenže po nějaké chvíli jejich polibky zhrubly. Nebyl si jist, co všechno si smí nebo nesmí dovolit, nechával se vést a zcela dobrovolně. Už tu nebylo místo pro lítost a smutek. V Severusovi to vřelo, měl pocit, že místo krve mu tělem koluje vroucí láva. Jako by si teprve teď uvědomil, co se vlastně děje a přitiskl ji k sobě ještě blíž. Neprotestovala, obkročmo na něm seděla, vískala ho ve vlasech a na drsnější polibky reagovala stejným způsobem. Mockrát si představoval, jak ji líbá, ale jeho představy zdaleka nedosahovaly takových kvalit jako skutečnost. Chtěl víc. Ale ne teď a takhle. Rozhodne se pro něj pěkně sama, až on bude chtít. Nastal čas hrát si na ostýchavého. Má na víc, než na sex z lítosti. Trochu hruběji ji kousl do rtu a cítil, jak se zachvěla. Naskočila jí husí kůže.
,,Přes to všechno, co se o mně říká, jsem gentleman, slečno. Nerad bych, aby to zašlo dál, než jsme oba schopni unést," řekl ochraptěle. Hermiona zamrkala.
,,Samozřejmě," řekla a rychle z něj slezla.
,,Já se omlouvám, vůbec nevím, co mě to popadlo," blekotala rychle.
,,V pořádku."
,,No, budu muset jít. Mám ještě dnes nějakou práci."
,,Další soukromou hodinu?" Rýpl si.
,,Ano, přesně tak," odpověděla mile a zářivě se usmála. Kdyby se teď Severus usmíval, ztuhl by mu úsměv na rtech. Protože byl ale navenek jako kámen, tvářil se pořád stejně.
,,Přeji hezký večer," rozloučila se, věnovala mu poslední úsměv a odešla. Teď byl na značných pochybách. Uražená určitě nebyla, možná si snad připadala trochu trapně, ale jemu to bylo vcelku jedno, měl plán a hodlal se ho držet.

Hermiona byla nakonec vcelku ráda, že to přerušil, jelikož si s hrůzou uvědomila, že byla natolik pohlcená, že by mu případně vlezla i do postele. Dnes se utvrdila v tom, že je to pravda. Byla by sice ráda, ale vědět to nemusel.

Na snídani si přivstala, byla odpočatá a měla dobrou náladu. Zasedla za stůl vedle Severuse, stihla ho sotva pozdravit a už se k ní připojil Neville.
,,Ahoj," pozdravil zvesela a zubil se od ucha k uchu.
,,Ahoj," odpověděla a musela se usmál stejně jako on, bylo to nakažlivé.
,,Teda, musím říct, že včera jsi byla fakt úžasná! Úplně jsi mě dostala! Jsi prostě žena netušených schopností," nešetřil chválou, ani hlasitostí, tudíž Severus slyšel každé slovo. Byl teď dopálený na nejvyšší míru. Tak ona měla soukromou hodinu s Longbottomem. Vzhledem k tomu, že se ten tupec takhle zubil, musela s ním zajít o dost dál než v jeho případě.
,,Děkuji, ale nepřeháněj. Sám víš, že jsme nestihli všechno, takže to musíme dneska dodělat. Co děláš odpoledne?" Zeptala se a vůbec si nevšimla, že Severus sedí jako socha a nehne ani svalem.
,,Tak ve čtyři? Ve tvé učebně?"
,,Jo, mělo by tam být volno," přitakala a dopila šálek s čajem. Neville se obrátil k profesorce Prýtové. Hermiona se otočila k Severusovi.
,,Je Vám něco?" Zeptala se starostlivě.
,,Ne," odsekl.
,,Co kdybych Vám dnes ve čtyři přišel pomoct?" Zeptal se a pečlivě ji zkoumal.
,,Jste si jistý?" Byla hodně překvapená.
,,Jistě."
,,Pak tedy přijďte, každá ruka se hodí. Pak Vám vysvětlíme, co a jak. Teď mě omluvte, musím na hodinu. Hezký den," popřála mu a s úsměvem se vzdálila. Severus pěnil. On si hraje na slušňáka a ona je mezitím taková nestyda? Kdyby to věděl, využil by včera svoji šanci. Měl důvod být podrážděný. Zcela mylně se domníval, že po líbání s Hermionou se mu uleví a nebude na ni už tolik myslet, jenže to se spletl. Bylo to ještě horší. A teď je navíc zřejmé, že ona se ve volných chvílích miliskuje s tím hňupem. Neustále se mu v hlavě honil včerejšek. Štvalo ho to tím víc, že ho to vzrušovalo. Rozhodl se tedy, že bude jednat.

,,Tak hele, tady to mám všechno sepsané," řekla mu a podala mu pergamen, kde byl perfektně rozvržený seznam věcí, které bylo potřeba udělat.
,,To je perfektní!" Zajásal. Hermiona se potěšeně usmála.
,,Děkuji. Tak co? Už věříš, že to stihneme?"
,,Vůbec o tom nepochybuju."

Neobtěžoval se přijít na čas, schválně přišel až v půl páté. Otevřel dveře od učebny a rázem by si nejradši nafackoval. Grangerová s Longbottomem dělali výzdobu na ples, který proběhne zítra.
,,Tak přece jste přišel," řekla překvapeně, když ho spatřila.
,,Ano," odtušil bez dalšího zájmu.
,,Chcete nám tedy pomoct nebo ne?" Otráveně se rozhlédl kolem, ale kdyby to teď vzdal, byl by za naprostého pitomce.
,,Samozřejmě," odpověděl suše a vytáhl obočí.
Hermiona byla natolik důvtipná, že si domyslela, co se po ní chce.
,,Super, tak tedy, tady jsou dekorace, je potřeba obnovit a dozdobit a..."
,,Tak to ne, radši bych to třeba někde umístil," přerušil ji.
,,Aha, tak dobrá. Tahle hromada je na chodbu před učebnou a přilehlá schodiště," řekla a ukázala mu na velkou změť čehosi, co měly být vánoční/plesové ozdoby. Severus se nenechal pobízet a vyšel ven spolu s levitující hromadou před sebou.
,,Co mu je?" Podivil se Neville.
,,To kdybych věděla."
,,Myslíš, že se vrátí?"
,,Pochybuju," a měla svatou pravdu. Netoužil se ploužit po hradě a věšet nějaké stupidní dekorace. Dodělal, co měl a vypařil se.

Bylo potřeba hodně zaklínadel a faktem bylo, že ani pro čaroděje to nebylo úplně jednoduché. Mudlovská výzdoba by zdaleka nebyla tak ohromná a ještě by zabrala minimálně trojnásobek času. Postupovali přesně podle plánu a tak měli odpoledne hotové schodiště, Pamětní síň, společenské místnosti jednotlivých kolejí (tam si to ředitelé kolejí řešili sami), Vstupní síň a většinu hlavních chodeb. Zbývala už jen Velká síň. A protože by to sami nestihli, přispěchali jim na pomoc ostatní kolegové, až na několik výjimek. Profesorka Trelawneyová se dušovala, že má moc práce s očistou třetího oka, Severus záhadně nebyl nikde k nalezení a Hagrid sice pomoct chtěl, ale málem nadělal víc škody než užitku, když obřím vánočním stromem téměř smetl profesora Kratiknota a bradavickou ředitelku. V pět hodin odpoledne si mohli spokojeně zamnout ruce, jelikož všechno bylo řádně nachystané. Hermiona se, stejně jako většina jejích kolegů, odebrala k sobě do komnat, aby se mohla náležitě připravit. Měla tolik práce, že se ani nestihla zlobit na Severuse za to, jak se k ní ráno choval. Vykoupala se, oblékla a namalovala. Měla to tak akorát na začátek večeře.