Noci se Snapem

14.

"A to mi tu říkáš jen tak?" vykřikla Minerva zděšeně.
"Mám ti u toho snad panáčkovat," zavrčel vztekle.
" Nechápu to..."
" Je to prosté. Dali jsme se dohromady poté, co porazil Pána zla. Jenže pak si ho Weasleyová pojistila dítětem. V podstatě jsem mu nedal na vybranou a trval na tom, ať se o své dítě postará. Jenže jsme od sebe nemohli být, scházeli jsme se dál. Ovšem teď to skončil. Uvědomil si, že to dítě je přednější, než jeho city vůči mě," vyprskl a pořádně si přihnul ze skleničky.
" To je šílené Severusi. Nikdy bych si nepomyslela, že Harry bude něčeho takového schopen...," řekla Minerva zklamaně.
" Věz, že nebýt toho dítěte, Potter by si ji nevzal a byl se mnou. Je mi jasné, že se domníváš, že za všechno můžu jenom já..."
"Co si myslím je teď ostatně vedlejší. Myslím, že si musím s Harrym promluvit."
" Nepleť se do toho! Je to naše věc. " zavrčel Severus vztekle.
" Ale Severusi, to nejde..."
"Jak jsem řekl skončilo to, nech to být," trval Snape na svém.
" Dobrá, jak myslíš, ale ty se dej dohromady, nechci aby se z tebe stala troska. U Merlina nikdy si tolik nepil," mračila se Minerva.
"Domníváš se, snad protože jsem býval smrtijed, že nemám srdce, že?" ušklíbl se Severus. A žena se na něj překvapeně podívala.
" Chceš mi říct, že ho miluješ?" vykřikla překvapeně.
" Nečekej, že se ti k něcemu takovému přiznám," zavrčel.
" Oh Severusi...," řekla lítostivě. Doteď si myslela, že Harryho jen využil. O to víc byla jejich situace závažnější.
" Dokážete vy dva vedle sebe nějak fungovat?"
" Domnívám se, že se zvládnu ovládat, jestli myslíš tohle,"
" A dokáže to i Harry?"
" Řekl bych, že to dítě bude velká motivace," mračil se Snape.
" Severusi, dej se prosím co nejdřív dohromady v zájmu všech," stiskla mu Minerva rameno a vešla do krbu odkud se zelenými plameny zmizela.

To se lehce řekne.

***

Nemohla uvěřit tomu, co si před chvilkou vyslechla. Harry Potter byl schopen něčeho tak podlého...  Proč jen pro Merlina připustil, aby se on Nebelvír choval takto zhýrale a sobecky. Copak si neuvědomoval, co všechno ovlivní jeho jednání?
Severus tvrdil, že kdyby nebylo dítěte, tak by si Ginny nevzal... Jenže když se scházel se Severusem, proč potom udržoval vztah s Ginny? Celé to nedávalo smysl. Jediné co teď mohla udělat bylo zařídit to tak, aby se Harry a Severus nepotkávali. 

Severus měl ovšem svůj plán. Nechtěl se s Harrym potkávat, takže nevycházel ze svých komnat, pokud neučil. Harry se naproti tomu mohl pohybovat po hradě, jak se mu zlíbilo. Bylo nebezpečí, že se dřív nebo později stejně potkají.

***

Uběhlo několik měsíců a Ginny lékouzelníci konečně propustili do domácího léčení. Trvalo to mnohem déle než si mysleli. Sice jí nehrozilo bezprostřední nebezpečí, nicméně její těhotenství bylo i nadále rizikové kvůli špatné pozici placenty. Musela tudíž skončit v práci a tak se tedy rozhodla svůj volný čas věnovat jejich psímu kamarádovi Buddymu. Cvičila s ním základní poslušnost, kdykoli to šlo. Naučila ho i pár neužitecných, ale vtipných triků. Jako třeba udělej mrtvolu, styď se a podobně. Z těch dvou se stali nerozluční přátelé. Ani s Harrym neměl Buddy takový vztah jako s ní.

Během toho času se Ginny těšila na miminko a pletla plno oblečků. Shromažďovala věci pro dítě a přemítala nad tím, jaké to bude být matkou. Pro rady ohledně těhotenství a mateřství chodila ke své matce. Však kdo jiný by jí lépe poradil, než žena, která porodila tolik dětí.

Harry se v mezičase přímo zažral do práce. Měl pocit, že nedělal nic jiného než se lopotí s magickými tvory a bytostmi v Zapovezeném lese. Večer často nemohl usnout, ačkoli bylo jeho tělo neskutečně unavené. Jeho mysl pořád okupoval jistý profesor lektvarů. Došlo to tak daleko, že bral každou noc Bezesný spánek, ale bohužel si na něj vypěstoval rezistenci a jeho účinky nebyly až tak výrazné, jako na to začátku. Ráno se budíval ještě víc unavenější, než když si šel lehnout. Což musel vykompenzovat životabudičem. Cítil se jak v začarovaném kruhu a nevěděl kudy z toho ven.
V srdci mu zela obrovská díra, která ho požírala zevnitř. Navenek se pokoušel chovat normálně, ale uvnitř něj všechno křičelo. Byl jako uzlíček nervů, jen vybuchnout. Ještěže se v té době nepotkával se svými kamarády, kteří měli co dělat, aby stíhali své studium. Hermiona by zase určitě vyzvídala. Ginny v tomhle byla trochu jiná. Pokoušela si s ním o tom promluvit. Lhal jí, že mívá noční můry o válce a tak se dal nevyptávala, ale nelíbilo se jí, že do sebe leje tolik lekvarů každý den. Nebylo to zdravé. Byla jen otázkou času, kdy se Harry zhroutí.

A to se stalo, když jednoho dne zabloudil až na místo, kde ho Voldemort zabil. Vzpomínky na ten den se vrátili a udeřili ho neuvěřitelnou silou. Skoro se nemohl nadechnout, spadl na všechny čtyři. Zachvátila ho panika. Snažil se zhluboka dýchat, ale nebylo to nic platné, bylo mu stáje hůř. Měl pocit, že každou chvíli omdlí. A pak jej postavily na nohy silné paže, které se vzápětí ovinuly kolem jeho těla v konejšivém gestu.
" Klid, Harry," řekl muž tiše
" Severusi?" zašeptal Harry jako ve snu.
" Jsem u tebe, všechno bude dobré. Vypij to," řekl Severus a nalil mu do krku uklidňující lektvar. Působil během chvilky. Mezitím ho Severus i nadále držel v náručí a po zádech jej hladil v uklidňujících kruzích.

Když se Harry konečně uklidnil, vymanil se z jeho objetí. Zrudl a svůj pohled zavrtal do země.
" Promiň..." zašeptal Harry.
" Nemáš se proč omlouvat. Jak se ti daří?" zeptal se Severus.
" Asi dobře," zalhal Harry. Nemohl mu přeci vyprávět jak na tom je. Severus si ho prohlížel. Nevypadal zdravě, kruhy pod očima, vyhublý.
" Jsi si jistý?" zamračil se Severus a vytáhl Harryho na nohy. Ještě chvíli si užíval ten pocit ho mít v náručí. Nadechl se jeho nádherné sladké vůně. Hlava se mu z toho točila. Snažil se ovládat, ale šlo to velmi těžko. Přinutil se ho pustit a podstoupil. Harry měl také co dělat, aby se mu nevrhl na rty. V poslední chvíli se ale zarazil.
" Musím pryč," procedil skrz zuby a přemístil se. Muž ještě několik okamžiků stál na místě jako socha a poté se rozvážným krokem vydal k hradu. Sebou si nesl svůj košík s přísadami, které v lese nasbíral.

***

Harry se přemístil ke svému domovu. Vyběhl schody do patra a zamířil do koupelny dal si studenou sprchu a byl tam tak dlouho dokud se konečně trochu neuklidnil. Poté se vydal za Ginny. Viděl jak spokojeně plete dětský svetřík.
" Ahoj," usmála se na něj a on jí políbil do vlasů. Poté se sehnul a pohladil jí bříško.
" Ahoj, máš hlad? Najíme se spolu?"
" Jo," usmála se a on pomohl  Ginny vstát. Chtěla všechno nachystat, ale Harry jí zarazil.
" Odpočívej," řekl jen a zavedl jí ke stolu. Kouzlem přivolal talíře, příbory a sklenky. K večeři Ginny připravila dušené hovězí s těstovinami. Bylo to Harryho oblíbené jídlo.

***

Byla noc a kdesi v podzemí bradavického hradu jeden profesor nemohl usnout. Byl náštvaný sám na sebe. Zásoby Bezesneho spánku vypotřeboval, ani nevěděl jak a teď tu neměl ani jedinou lahvičku. Právě si chtěl dát meduňkový čaj, když v tom uslyšel krátké zaklepání na dveře. Rychlým Tempus zjistil, že jsou tři hodiny ráno.

Kdo mne u Salazara ruší v tuto hodinu?

Prudce otevřel dveře, ale za nimi nikdo nebyl. Severus se zamračil a rozhlížel kolem, když v tom ucítil, jak se něco neviditelného natisklo k němu, zatlačilo jej to dovnitř a poté bouchly dveře. Jen jediný člověk by toho byl schopen. V moment kdy ze sebe Harry strhl neviditelný plášť se stejně Severus zatvářil nevěřícně. Potter vypadal strašně.
" Harry?"
" Severusi...," zašeptal mladík tiše. Za vodopádem slz se zračilo tolik zoufalství.
" Prosím, pošli mě pryč," zašeptal Harry.
" Nerozumím," zamračil se Severus.
" Já jsem se musel asi zbláznit. Celý večer jsem jak na trní. Pořád jsem přemýšlel nad tím, jak se sem nepozorovaně dostat a když konečně usnula, vyplížil jsem se jak nějaký zloděj. Prosím, pošli mě radši pryč, jinak nedokážu sám odejít," plakal Harry.
" Nemyslím, že to zvladnu, Harry," nervózně pokl Severus.
" Prosím," klekl si před něj na kolena.
" Harry, tys to chtěl skončit... Ne já," připomněl mu Severus.
" Já vím, sakra! Ale je to tak zatraceně těžký. Dokud jsem tě neviděl, mohl jsem si něco nalhávat, ale když jsi mě dnes objal, bylo to jako by mě někdo nutil konečně otevřít oči. Severusi, já bez tebe nedokážu žít," vydechl Harry.
" Ani já," řekl Severus a klesl na kolena k němu a prudce si ho přitáhl k drsnému polibku.