Noci se Snapem

20.

"Opatrně, pane Pottere, " upozornila ho ošetřovatelka, když pokládal Lily na lehátko ve vaničce. Nutno podotknout, že se to jeho dceři vůbec nelíbilo a docela hlasitě protestovala.
" Kroutí se jak had," povzdechl Harry.
" Chce to jen trošku cviku," pousmála se žena a dal jej instruovala, co má udělat, aby dceru pořádně umyl.
Když skončili a Harry malou odnesl na přebalovací pult, musel jí ještě obléknout. Vypadalo to jako nemožný úkol. Skoro jako by chtěl oblíknout dupačky na chobotnici. Zoufale se podíval na ošetřovatelku a ta mu trpělivě radila, co dělat. Společnými silami to nakonec zvládli, ačkoli ta procedura trvala skoro hodinu. Harry byl vyčerpaný a zpocený.
" To by jeden neřek, kolik to dá práce," poškrábal se na hlavě.
" Časem vám to nepřijde, až se do toho všeho pořádně vpravíte," poplácala ho po rameni a nechala ho s dcerou osamotě. Harry si s Lily sedl do houpacího křesla a pokoušel se broukat ukolébavku . Moc mu to nešlo, ale na tom nezáleželo, malou jeho hlas i tak uspal. Poté ji dal do postýlky a zavolal ošetřovatelku, aby provedla kouzla.
Zrovna se chystal domů, když na chodbě Harry potkal léčitele, který měl na starosti Lily.
"Pane Pottere, zrovna jsem se za námi chystal. Mohli bychom si promluvit v mé kanceláři?"
" Jistě," přikývl Harry. Lékouzelník jej vedl změti chodeb a Harry přemítal, co se stalo.
" Nebojte se, nejde nic vážného. Jde jen o to, jak se domluvíme na dalším postupu."
Teď byl Harry ještě víc zmatenější.
" O co jde?"
" Pane Pottere, vaší dceři je měsíc. V podstatě již nepotřebuje takový dohled jako na začátku. S ostatními kolegy jsme se shodli, že je načase jí podat lektvary díky nimž dozrají všechny orgány a bude poté moci být propuštěna domů."
" Páni," vykulil Harry oči.
" Věřím, že až budete doma, velmi brzy najedete nějaký režim, který vám oběma bude vyhovovat. Momentálně byste se měl od ošetřovatelek naučit, co a jak dělat. Případně si zajistit ošetřovatelku, která by docházela k vám domů."
"Tchýně se mi nabízela ponoc."
" No to je na vás," mrkl na něj lékouzelník a vyprovodil Harryho.

Když dorazil domů napsal dopisy pro Weasleyovi a pro Hermionu. Že do týdne Lily pustí domů. Poté vymýšlel, jak to doma uzpůsobit. Jenže když nad tím tak přemýšlel, uvědomil si že ten dům je to něj najednou přítěž. Nedokázal se o něj momentálně starat. A ani nemohl vkročit do své ložnice. Přeci nemohl Lily přivést do takového chaosu. Uvědomil si, že se podvědomě vyhýbá místům, kde trávil s Ginny nejvíce času. Že se vlastně nejvíce zdržuje jen v obývacím pokoji. Připadal si tu spíš jako vězeň. To nebylo dobré. Rozhodl se tedy že dům prodá a přestěhuje se. Jenže kam s tak malým dítětem jít?
K Weasleyovým to nepřipadalo v úvahu. Měl je rád, ale chtěl žít po svém. Molly byla sice jako matka, kterou nikdy neměl, ale byl už dospělý, nechtěl s nimi bydlet. Rozhodl se kontaktovat ředitelku, zda by mu nějak nepomohla. Napsal jí dopis, ve kterém ji žádal o schůzku. Odpověděla obratem, že bude mít čas k večeru kolem páté. Čili měl hodinu čas a tak se  vydal koupit něco, čím by poděkoval Snapeovi za nápad, který mu vnukl pojmenovat dceru.

***

Severus zrovna vycházel z ředitelny, když se u chrliče potkal s Harrym. Překvapeně se po něm podíval. Musel se kousnout do tváře, aby mu netykal.
" Pane Pottere?"
" Dobré odpoledne, pane profesore," pozdravil ho Harry a srdce se mu bůhví proč rozbušilo.
" Nečekal jsem, že vás opět tak brzy uvidím," řekl Severus konverzačním tónem.
" Potřeboval jsem s paní ředitelkou něco projednat. Ale za vámi by jsem se chtěl také zastavit. Měl byste čas?" zeptal se Harry. Snape pozvedl obočí a jen přikývl.
" Budu u sebe v kabinetu," stačil ještě říct a Harry vstupoval do ředitelny.

***

" O co jde, pane Pottere?" zeptala se ho Minerva, když mu přinesla šálek čaje.
" V příštím týdnu pustí dceru domů a já si uvědomil že to tam na mě všechno padá a nedokážu v tom domě být. Budu ho muset prodat. Nevíte o nějakém podnájmu, kam bych mohl jít? Do hotelu se mi s miminkem moc nechce."
" Ať vás něco takového ani nenapadne. Samozřejmě, že můžete bydlet tady. Jste přeci náš zaměstnanec, i když momentálně budete na rodičovské dovolené. Mám tu volný byt. Je teď sice v dost hrozném stavu, ale to spraví pár kouzel."
" To myslíte vážně?" zíral na profesorku McGonagallovou ohromeně.
" Jistěže, pomůžeme vám, jak jen to bude možné," usmála se na něj Minerva chápavě.
Harry měl chuť jí obejmout, jakou měl radost, ale netušil, jak by to přijala a tak jen řekl co nejvděčněji: "Děkuji."
"Mohu vám ten byt ukázat rovnou, " nabídla se a Harry přikývl.
" Nachází ve sklepení. Kousek od kabinetu profesora Snapea." Harry překvapeně zamrkal. 

Šli společně chodbou až došli do sklepení. Minerva zakouzlila na jedny dveře a vešla do nich, Harry byl v závěsu za ní.
Naskytl se jim pohled na zpustlé místo plné pavučin. Povalovalo se zde plno harampádí. Rozhodně to bude chtít vyklidit a pořádně vyčistit. Bude mít tento týden dost práce. Byt to byl celkem prostorný, dvě ložnice, velký obývací pokoj s kuchyní a jídelnou a také koupelna s toaletou.
" Děkuji, je to perfektní," zubil se Harry a Minerva přikývla.
" Upravte si to tu podle svého. Nezapomeňte na hesla. Někteří studenti bývají bohužel dost vlezlí," upozornila ho Minerva a Harry přikývl.
" Nebude vám vadit, když se vyprovodíte sám, pane Pottere? Ještě musím jít něco zařídit."
" V pořádku, já jsem stejně ještě chtěl jít pozdravit profesora Snapea," řekl Harry.
Minerva překvapeně zamrkala, přikývla a poté odešla. Harry zavřel dveře svého  nového bytu a nastavil ochrany.
Popošel několik metrů a zaklepal na dveře Snapeova kabinetu. Ty se po chvilce otevřely a Harry vešel dovnitř.
Severus seděl za stolem a cosi čmáral na pergamen červeným inkoustem. Tvářil se u toho zlověstně. Harry se nad tím pousmál.

Severus nakonec vzhlédl a jeho rysy na chvilku zjemnily, jak spočinul na Harryho tváři. Což ho nechalo trochu rozpačitým.

" Co jste mi chtěl, pane Pottere?" zeptal se Severus, co nejvíce nevzrušeně. Přičemž se snažil utišit své bušící srdce.

" Chci vám poděkovat," vydechl Harry nervózně. Netušil, jak to Snape přijme. Ten se tvářil překvapeně.
" Nerozumím."
" Že jste mi pomohl s výběrem jména pro dceru," řekl Harry a z kapsy vytáhl zmenšenou láhev, kterou po chvilce zvětšil kouzlem. Severus se nyní díval na prvotřídní whisky, kterou měl příležitost pít jen jednou za život.
" Pottere, to vskutku není nutné," bránil se Severus.
" Já myslím, že je. Navíc je to i jako omluva za budoucí skutečnosti," uchechtl se Harry.
" O čem to mluvíte?" nechápal Severus.
" Rozhodl jsem se prodat dům a přestěhovat se. Paní ředitelka byla tak laskavá, že mi nabídka byt tady v Bradavicích. Je tady hned vedle," řekl Harry rozpačitě a sledoval jak Severusovi vylétlo překvapením obočí téměř až k vlasům.
" Chcete mi tvrdit, že budeme sousedé?" chtěl se Severus ujistit, že to správně chápe.
" Jo, vím že nemáte děti v oblibě a Lily bude asi často křičet..."
Severus jen zavrtěl hlavou, aby ho utnul.
" To teď neřešme. Co kdybychom to raději zapili, když už jste mi to přinesl?" ukázal Severus na láhev na stole. Harry s něj překvapeně zamrkal, ale přikývl.
Severus vstal a odvedl si ho k sobě do svého bytu, který se nacházel za jeho kabinetem.
Severus se nemohl soustředit. Třásla se mu trochu ruka, když naléval whisky do skleniček.

Harry bude hned vedle...

Když Harry vcházel do bytu, zavalily ho příjemné emoce a měl neodbytný pocit, že už tady kdysi byl, ale nemohl si vzpomenout kdy.

" Máte to tu pěkné," řekl Harry když se rozhlédl kolem.
" Děkuji," řekl Severus a podával mu skleničku. Ťukli si spolu.
" Tak na nové začátky," řekl Severus potichu a Harry se trochu pousmál.

Ano, na nové začátky...