Noci se Snapem

18.

"Všiml sis, že se Harry trochu zklidnil?" řekla Hermiona Ronovi.
" Jak to myslíš?" nechápal zrzek
" Není to trochu divné takhle brzy? Jako já jsem samozřejmě ráda, že se až tolik netrápí jako předtím, ale nerozumím tomu. Předtím byl úplně na dně. Teď je samozřejmě pořád hodně smutný ale...." mračila se Hermiona. Vážně neměla ráda, když něčemu nerozuměla.
" Asi nevím, co bys chtěla slyšet. Myslíš, že už Ginny neoplakavá nebo co? Vždyť jsou to jen tři týdny," mračil se Ron. Nelíbilo se mu, jak uvažuje.
" Ne, samozřejmě, že ne. Ale takhle rychle se nikdo s něčím takovým nevyrovná... Zkusím zjistit, co se stalo," řekla Hermiona rozhodně.
" Hermiono, můžem se o tom nebavit?" řekl Ron smutně.
" Jo, promiň," uvědomila si Miona.
" Na jak dlouho ti dovolili přerušit studium?" zeptal se Ron.
" Příští měsíc se musím vrátit. Mám rozdělané nějaké projety, které musím prezentovat spolu s dalšími spolužáky," vzdychla.
" Já se musím vrátit už příští týden," mračil se Ron.
" Musíme tu pro Harryho být co to půjde. Už jsi byl u malé?" zeptala se.
" Ještě ne... Nějak jsem to nezvládl," řekl přiškrceně. Hermiona ho objala.
" Pomůže ti to. Je rozkošná," usmála se na něj.
" Není divný, že jí ještě nevybral jméno?" zeptal se Ron.
"Promluvím si s ním o tom dneska," přislíbila mu.

***

Naléhavé bouchání na dveře jej probudilo.

Kolik je hodin?

Zakouzlil Tempus a zjistil, že je deset dopoledne. Protáhl se a vstal z pohovky. Byl z ní celkem rozlámaný. Ale od té doby co Ginny zemřela, nemohl spát v jejich posteli. Pomalu se vydal ke dveřím a když je otevřel, zjistil, že na prahu stojí jeho kamarádka.
" Ahoj Harry," usmála se nejistě.
" Ahoj Hermiono, stalo s něco?
Nepamatoval si, že by byli domluvení.
" Ne, jen jsem se zastavila," zavrtěla hlavou a Harry jí nejistě pozval dál.
" Promiň, mám tu děsnej bordel," omlouval se Harry. Hermiona zírala na nepořádek kolem. Oblečení poházené bez ladu a sladu po druhé sedačce, křesle a zemi. Sem tam nějaké nedojedené jídlo, ze kterého lítal roj octomilek.
" Tedy Harry," řekla překvapeně. Vytáhla hůlku a všechen ten nepořádek několika mávnutími uklidila.
" Díky, chtěl jsem to brzy udělat... Nějak nic nestíhám a nemám ani náladu," povzdechl si Harry. Hermiona k němu přišla a objala ho.
" Měl jsi říct, přišla bych častěji,"
" Promiň neměl jsem moc náladu na návštěvy.
" Chápu, ale jsme rodina Harry. Mám o tebe starost. To je důvod proč jsem přišla. Zdálo se mi, že na tom jsi o něco líp než na začátku... Jen se mi to je dá brzy. Neužíváš doufám moc lektvarů na uklidnění?" zeptala se starostlivě.
" Lékouzelníci mi dali nějaké lektvary na depresi... Ale máš pravdu, cítím se o trošku líp... Snape mi vymazal několik traumatizujících vzpomínek," povzdechl si Harry a Hermiona šokovaně otevřela pusu.
"Jak jen mohl, to je strašné!"
" Prý to byl můj nápad, byla u toho ředitelka... Nevim,přijde mi že vymazal několik vzpomínek i na něj, mám s ním tak zvláštní pocit, ale ne úplně špatný... Je to divný," pokrčil rameny.
" Nechce se mi věřit, že bys o tohle požádal zrovna jeho," mračila se.
" No... Nejspíš jsem požádal ředitelku a ona ho poprosila."
" Divím se, že souhlasil."
" Mluvil jsem s ním tenkrát na oslavě vítězství... Řekl jsem mu, že nečekám nic na oplátku za to, že jsem mu pomohl po útoku Nagini. Možná mu to nedalo a nechtěl mi i tak nic dlužit," pokrčil rameny.
" Stejně je to divný... No to je asi už jedno. Chtěla jsem se zeptat, jestli můžu jít s tebou dneska za malou,"
" Jo, proč ne," přikývl.

***

Severus opravoval eseje pátých ročníků. Nemohl se moc soustředit. Dnes se mu o něm zdálo. Od rána byl roztěkaný. Sice se mohl rozumově několikrát dokola přesvědčovat že to bude jen otázka času a Harry se k němu vrátí, ale to co cítil bylo hrozné.
Strašně mu chyběl. V srdci mu zela díra velikosti grand kaňonu. Ani oblíbené vaření lektvarů nebo čtení nezabíralo. Byl to jen týden a jemu to připadalo jako rok. Chvíli uvažoval o tom, že by použil Obliviante na sebe, ale to by mohlo mít strašné následky a on se rozhodně nechtěl potkat u Munga s Lockhartem.
Koncem týdne už to nevydržel a vyhledal Minervu.
" Pojď dál Severusi. Dáš si čaj?"
" Děkuji," přikývl muž.
" Co pro tebe mohu udělat?"
" Asi mi nepovíš, jak se má, že?"
" Setkala jsem za ním včera. Vypadal o něco líp. Nicméně bude to chtít čas."
" Aspoň, že tak," oddechl si Severus.
" A co ty?" zeptala se starostlivě.
" Přes den to jde. Kdybych ho  mohl alespoň vídat... Ale není žádný relevantní důvod za ním chodit, abych neupadl v nějaké podezření," sevřel ruce v pěst.
" Třeba časem, až bude Harry opět pracovat..."
" Nemyslím, že to bude v brzké době. Já ho jen potřebuji vidět..." Zamračila se. Nechtěla být jeho komplic. Pořád byla naštvaná, co udělali Ginny. Ale vidět ho se trápit, jí bolelo také.
" Mohl bys třeba odnést několik lektvarů k Mungovi? Máš přeci několik objednávek," připomněla mu.
" Tyto záležitosti obvykle zajišťují sovy."
" No tak bys mohl udělat výjimku. Harry chodí do nemocnice každý den dopoledne a je tam téměř do večera. Ošetřovatelky ho postupně zapojují do péče o dceru."
" Už jí dal jméno?" zajímal se.
" Bohužel ne," povzdechla si.
Severus přikývl a vydal se do sklepení. Lektvary, které po něm žádali měl připravené. Popadl tedy krabici a vydal se pryč.

***

Na chodbě u svatého Munga si to rázným krokem vykračoval profesor lektvarů poté, co předal objednávku vlkodlačího lektvaru lékouzelníkům z prvního patra. Oproti němu šli Hermiona a Harry. Když je spatřil, zastavil se. Srdce mu poskočilo. Harry se zatvářil překvapeně a pokývl na profesora. Ti dva došli až k němu.
" Dobrý den profesore," pozdravila Hermiona. A Harry na muže upřeně zíral. Nevěděl proč, ale měl nutkání ho chytit za ruku a stisknout mu ji. Pak zavrtěl hlavou. Když se minulý týden dozvěděl, že mu vymazal nějaké vzpomínky, byl hodně naštvaný, nicméně teď se díky tomu cítil o něco líp. Rozhodl se tedy, že nebude vyvolávat hádky, když mu to pomohlo.
" Dobrý den," pozdravil.
" Pane Pottere, slečno Grangerová," přikývl Severus.
" Dlouho jsem vás neviděla," prohodila konverzačním tónem, nicméně si ho podezřívavě měřila. Což upoutalo Severusovu pozornost.
" Jistě od té slavnosti v Bradavicích. Pane Pottere, jak se vám vede?" zeptal se Severus mírně.
" No... Překvapivě o něco lépe, díky," řekl Harry po chvíli.
" Jdete za dcerou?" zeptal se Severus. Rád by ji viděl. Byl na ní celkem zvědavý.
" Ano. Chtěl byste ji poznat?" řekl Harry v náhlém popudu a vůbec netušil, proč mu to nabídl. Hermiona vedle něj zvedla obočí, jak byla v šoku. Severus se pro sebe pousmál a přikývl.  Doprovodil je na oddělení.
Dokud byla malá v inkubačním kouzlu, mohli se stát u její postýlky všichni tři. Severus si miminko prohlížel se zájmem. Vypadala spokojeně. Pak zívla a otevřela oči. V ten moment se Severusovi zastavil svět. Byly to JEJÍ oči! V kombinaci se jemnými rysy a zrzavými vlásky.... To bylo něco neuvěřitelného. Jakoby se znovu díval do tváře své dřívější kamarádky.
" Lily," vydechl Severus šokovaně. Ti dva se po něm překvapeně otočili.
" Cože?" řekl Harry vykuleně. Severus se vzpamatoval a podíval se do stejné zelených očí jejího otce.
" Vypadá jako vaše matka," zašeptal Severus.
" Aha. Páni, mohl bych ji dát jméno po mojí mamince,"  rozzářily se Harrymu oči. A Severus se pousmál a přikývl. Hermiona Harryho objala. Doufala, že s ním o tom bude moci dnes mluvit. Naštěstí se to vyřešilo samo.
Severus se omluvil a vyšel na chodbu. Zády se opřel o dveře a oddechoval. Bylo obtížné být v Harryho přítomnosti a ještě k tomu jeho dcera. Její rysy mu opravdu velmi připomínaly jistou malou dívku, kterou poznal před lety.

Tak tedy vítej na světě Lily Potterová. Budu muset nějak zařídit, abych se s nimi čas od času vídal. Nemohu si ho opět nechat proklouznou mezi prsty. Už ne!