Noci se Snapem

22.

Na večeři si sedli vedle sebe a sem tam prohodili pár slov. Studenti už nebyli tolik překvapení jako při obědě, když to udělali poprvé, ale i tak jim to přišlo zvláštní. Po večeři se Severus vydal za ředitelkou dořešit něco ohledně vyučování a Harry došel do svého bytu. Otevřel vak, ve kterém byl nábytek a pomocí kouzel jej rozmisťoval.
Až teď mu došlo, že vlastně nemá kde spát, že ložnici bude muset teprve vybavit. Rozhodl se tedy, že se naposledy vyspí má pohovce. Byl tak unavený po celém dni, že vybalovaní osobních věcí nechal raději na druhý den.

***

Rona zastihla Harryho nová sova právě v okamžiku, kdy cvičil útočná kouzla ve svém bystrozorské kurzu. Místo toho, aby ho ten pták nechal na pokoji a v klidu počkal, nalétával na něj ve snaze mu předat dopis. Když to udělala asi po čtvrté ztratil zrzek trpělivost a požádal o přerušení tréninku.

Vyčítavě se podíval na sovu, byl to hnědý puštík, nejspíš ještě mládě, a dopis si převzal. Harry mu v něm barvitě popisoval, jak se má Lily, že jí příští týden pustí a že on se přestěhoval do Bradavic, protože tom v domě nemůže být. Ronovi to přišlo škoda. Byl to nádherný dům. Možná by ho mohl od Harryho koupit on, pro Hermionu. Pak mu ale došlo, že na to nejspíš nikdy nebude mít. Povzdechl si a zamračil se. Načmáral v rychlosti nějaký vzkaz a poslal dopis po té přitroublé sově zpět.

***

Čas pomalu ubíhal a Harry se Severusem udržovali takové zvláštní příměří. Ráno společně chodívali na snídani a večer na večeři. Oběd Harry víceméně nestíhal. Protože den trávil v nemocnici ve snaze naučit se co nejlépe starat o Lily. Stával se v tom každým dnem lepší a lepší. Obden se viděl s Weasleyovými. Dokonce se byli podívat, kde teď bydlí. Při té příležitosti se zastavili za ředitelkou, aby si přátelsky popovídali. Harryho život se pomalu ustaloval v rutině. Jenže sám věděl, že až bude mít Lily doma, nastane teprv ten pravý blázinec. Zařídil si tedy ošetřovatelku, která za ním každý den přijde, aby mu trochu s Lily pomohla. Minimálně se alespoň bude moct najíst v klidu. Nějakým způsobem mu vadilo, že by nemohl chodit na snídaně a večeře se Severusem. Zvykl si na jeho přítomnost a dokonce i na jeho suchý, sarkastický humor, kterým jej častoval. Zvláštní, že si tak rozumněli. Po týdnu jejich příměří si konečně studenti přestali šuškat, když je společně viděli ve Velké síni.

***

Harry se díval na lékouzelníci, která přinesla několik lahviček s různobarevnými lektvary.

" Všechny tyto lektvary pomohou vaší dceři ve vývinu. Po užití počkáme ještě jeden den kdyby se náhodou objevila nějaká nežádoucí reakce a zítra touto dobou bychom Lily propustili. Některé z těch lektvarů bude vaše dcera užívat i nějakou dobu po propuštění z nemocnice, " vysvětlovala žena.
" Jak to vypije? Vždyť pije jen mléko," zamračil se Harry.
" Ve skutečnosti je to uzpůsobené tomu, aby to miminkům chutnalo. Nebojte se dáme jí to v lahvičce a vypije to jako normální umělou výživu," uklidňovala ho.
" Dobře," přikývl Harry a nechal lékouzelnici, aby lektvary smíchala do jedné z Lilyiných lahviček a pak ji podala Harrymu. Sedl si s malou do houpacího křesla, stejně jako když ji krmil a strčil jí savičkou z lahvičky do pusinky. Malá začala intenzivně sát. Vážně jí to chutnalo a lahvička byla během chvilky prázdná. Po chvíli začalo kolem Lily zářit jakási aura. Miminko vykulilo oči a pak usnulo. Harry se vyděšeně podíval na ženu před sebou.
" Nebojte se, to je normální. Dozrávání orgánů není žádná legrace. Byl v tom i Bezesný spánek, takže Lily bude spát až do zítra."
" Dobře," řekl Harry a dál dceři pusu na čelo. Ještě chvíli ji choval v náručí a potom jí vrátil do postýlky. Poté se vydal do Bradavic. Musel ještě zkontrolovat, zda má všechno pořádně nachystáno. Zítra se z něj stane táta na plný úvazek. A pak ho napadlo, že by měl zajít za Snapem.

***

Klepání na dveře jej vyrušilo od čtení. Kouzlem zjistil že za nimi stojí Harry. Otevřel a vpustil něj dál.
" Čemu vděčím za vaši návštěvu, pane Pottere?"
" Jestli ruším..." chtěl Harry vycouvat.
"Vůbec ne, jen si krátím dlouhou chvíli potravou pro mysl," poklepal Severus na knihu o lektvarech.
" Já jen, dnes je poslední večer než si přinesu Lily domů," řekl rozpačitě.
" Jistě... Snad bychom se mohli napít," navrhl Severus. Harrymu zazářili oči dychtivostí. Severus se pro sebe pousmál a kouzlem si přivolal whisky, kterou mu Harry nedávno koupil.
" Jen trošku. Abych byl zítra fit,"
" Chápu," přikývl Severus a rozlil trochu do skleniček a pokynul Harrymu, že se k němu má připojit ke krbu. Harry posadil do křesla blízko k Severusovi. Zdálo se že jeho tělo reaguje na Snapeovo. Ačkoli Harry netušil proč tomu tak je. V jeho přítomnosti se mu vždy rozbušilo srdce a on se cítil velmi dobře.
" Mohl bych se na něco zeptat?" řekl Harry.
" Co by to mělo být?"
" Chtěl bych se něco dozvědět o mamince," zašeptal Harry a po očku sledoval, co na to muž před ním. Ten se zprvu zarazil, ale po chvíli uvolnil napjatá ramena a vydechl.
" Máte na mysli něco konkrétního?"
" Nemáte třeba nějaké její fotky?" zadoufal Harry.
Severus se pousmál a přikývl. Přivolal si krabici z jedné skříně a v ní bylo spoustu mudlovských i kouzelných fotografií zobrazující dívku se zrzavými vlasy a zelenýma očima. Na mnoha fotografiích byl i černovlasý mladík. Harry se jimi zaujatě probíral. Místy se smál a dost často mu jen kanuly slzy z těch krásných očí. Severus do toho nezasahoval. Jen sledoval svého milého, jak se snaží zapamatovat si jaká byla jeho matka. Přistoupil k němu položil mu ruku na rameno a mladík na něj překvapeně vzhlédl.
" Vezměte si je," řekl Severus. Harry šokované otevřel pusu a vytřeštil oči.
" Domnívám se, že na ně máte daleko větší právo než já," povzdechl si Severus. Bude těžké se s nimi rozloučit nicméně pro Harryho to je důležité.
Něco z jeho rozpoložení se mu muselo promítnout ve tváři, protože Harry zavrtěl hlavou.
" To nemůžu, jsou pro vás důležité," zašeptal Harry.
" A co takhle duplicitní kouzlo?" Napadlo Severuse.
" Ano, to by bylo skvělý," rozzářil se Harry.
Severus poklepal na krabici a během chvilky tu byly dvě se stejným obsahem.
" Děkuji," vyhrkl Harry vděčně a v návalu euforie Severuse objal.

V ten moment zavalila Harryho vlna zvláštních emocí. Nejvíce ho překvapilo divné teplo kolem jeho srdce.
Severus stál jako přikovaný. Netušil jak zareagovat. Tolik toužil ho přivinout do své náruče a zároveň věděl, že by mu to v tuto chvíli jen tak neprošlo. Ještě nejsou v tom bodu, kdy by ho Harry nechal. Zavrtěl hlavou a ustoupil. Harry si to vyložil po svém.
" Promiňte," pípl.
" V pořádku," ujistil jej Severus.
Poté si Harryho chvíli jen tak prohlížel a uvažoval. Přeci jenom se nějakým způsobem mohou posunout trošku dál. A tak zariskoval.
" Co kdybychom si tykali, když jsme teď něco jako přátelé?" navrhl Severus. Celé to vykání mu lezlo krkem. Harry po něm překvapeně střelil pohledem.
" Ehmm teda... Jo," řekl rozpačitě.
" Severus," podal mu muž ruku a když Harry jí stiskl, mezi nimi znovu přeskočila jiskra magie.
" Harry," zašeptal a vnímal, jak ho ten dotyk ruky téměř pálí a srdce mu v hrudi bije na poplach. Překvapeně zamrkal a rychle se Severusovu ruku pustil. Muž téměř zasténal nad tou ztrátou. Chvíli se na sebe ještě dívali, když odbily Severusovy kukačky. byl nejvyšší čas jít spát.

" Páni, je nějak pozdě, měl bych jít," zazubil se Harry.
" Také bych se měl jít uložit," přikývl Severus.
" Dobrou noc, profe... Teda Severusi," řekl Harry nesměle.
" Dobrou noc, Harry," řekl Severus a v očích se mu zvláštně zalesklo. Jeho pohled vyprovázel mladíka, než se za ním zavřely dveře.