Niall - renn_barnes_ - psán normálně
Od toho dne uběhly dva měsíce. Ve škole jsme se vůbec nebavili, na doučování ale docela ano. A právě jedno takové zrovna probíhalo. Seděli jsme v parku na dece pod velikým stromem a ten obrýlenec se mi snažil vysvětlit příklad z matematiky.
,,A tohle už jen zkrátíš a máš výsledek," věnoval mi drobný úsměv a prstem si na nose posunul ty své brýle.
„Já tomu stejně nerozumím," zamumlal jsem zamyšleně totálně mimo téma.
Mé myšlenky se už hodnou dobu točily kolem něčeho úplně jiného.Čím déle jsem se se svými přáteli nebavil, tím více jsem nad tím vším přemýšlel.
Hnědooký si mě chvíli jen mlčky prohlížel, než promluvil.
,,Co se děje?" zeptal se a já měl vážně pocit, že se neptá jen tak a... že ho to možná vážně zajímá.
Proto jsem se nejspíš tak rozmluvil.
„Bylo pro ně tak těžký mi to říct?" se zamručením jsem odhodil tužku, kterou jsem doteď držel v ruce. „Nikdy jsem je za nic nesoudil. Je nikdy. Tak v čem je do háje problém?"
,,Tak tohle tě trápí... Víš, já je víc poznal až po tom, co jsi to o nich zjistil, ale přijde mi, že se báli právě toho, že budeš reagovat přesně tak, jak jsi reagoval."
„Jak jsem reagoval?" musel jsem se nad jeho slovy zamračit. „Tak to pozor! Byl jsem naštvanej proto, že mi to neřekli! Bůh ví, jak dlouho spolu vůbec byli! A ani se neobtěžovali mi cokoliv říct."
Když šlo o Harryho s Louisem, ztrácel jsem nervy opravdu snadno. Obzvlášť, když se mi někdo snažil vysvětlit, že je chyba vlastně na mé straně.
,,Jenže oni si teď myslí, že ses naštval proto, že nejsou... heterosexuálové," smutně si povzdechl a chvíli mě jen pozoroval, pak se přisunul krapet blíž, „tak si s nimi promluv. Řekni jim, jak je to doopravdy."
„Takže já jim teď mám lézt do zadku? To rozhodně dělat nebudu," odpověděl jsem tvrdohlavě a lehce také naštvaně, „jen se na ně podívej! Nevypadají, že bych jim chyběl. Beztak to byla jen záminka k tomu, proč se se mnou přestat bavit."
„Nebyla, to mi věř. Chybíš jim. Jen je pro ně obtížné se vyrovnat s tím, že si myslí... že už s nimi kvůli jejich orientaci nechceš mít nic společného," prohlásil opatrně a já v ten okamžik ucítil lehké, pohlazení po ruce.
Kdy mě za ní sakra chytil?
„A tobě řekli co? Že ze mě máš taky udělat buznu? Abych k nim měl zase blíž?" zpanikařil jsem hned po tom, co jsem svou ruku stáhl a postavil se.
„Nialle, já z tebe nic dělat nechci. Chci tě jen naučit matiku a udobřit s Harrym a Louim. I když teda obojí zní velmi nerealisticky, když k tomu přistupuješ takhle..." zněl celkem klidně a dál seděl na dece.
Nejspíš čekal, že se zase posadím.
„A proč se o to snažíš? Proč? To mi sakra vysvětli!" rozhodil jsem místo toho rukama.
Vlastně jsem to vůbec nechápal. Liamovi jsem dosud neudělal nic dobrého a on se mi i přes to snažil pomáhat. Proč?
Muselo to mýt nějaký skrytý smysl.
„Nialle Horane, ty jsi vážně ten největší idiot obývající tohle vesmírné těleso!" naštvaně vstal, což mě upřímně vyvedlo z míry. „Proč se snažím? Proč jsem za poslední podělaný měsíce ten jediný, kdo s tebou neztratil trpělivost?"
Došek až ke mně.
Netušil jsem, že dokáže pouštět i hrůzu. Možná to bylo tím, že jsem byl už dost vypsychlý z toho všeho.
„Vážně seš tak blbej, že ani netušíš?"
Chvíli jen hleděl do mých očí a já se tak mohl pouze domnívat, na co naráží. Vzápětí mě však uchopil za tričko a já už jen očekával, že mi jedna přilítne.Stalo se však něco úplně jiného.
Za tričko si mě přitáhl až těsně k sobě, načež se naše rty střetly.
V ten moment jsem vytřeštil oči a kompletně ztuhl. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, že by ten obrýlenec něco takového někdy udělal. A tak jsem prostě chvíli jen nehnutě stál.
Když však prvotní šok opadl, oči jsem zavřel a dokonce lehce pohl rty proti těm jeho. Aniž bych si to stačil uvědomit, i mé dlaně si našly cestu na jeho široká ramena.Nebyly však jediné, co se pohnuly.
Ty Liamovy se v jednu chvíli ocitly na mém pasu, kolem kterého mě nakonec jednou svou paží objal a natiskl mě na své tělo ještě o něco víc. Prsty druhé ruky pak zapletl do mých vlasů.
A já spolupracoval. Stále ještě krapet vykolejeně jsem jej líbal nazpět a na chvíli na všechno zapomněl.
Jenže nic netrvá věčně.Po nějaké době jsem si začal až příliš dobře uvědomovat, že... že se mi to vlastně líbí. A to bylo špatně.
Musel jsem to co nejdřív utnout a tak jsem ho od sebe ne moc ochotně nakonec odstrčil a začal lapat po dechu. Srdce mi tlouklo až nepřirozeně rychle. Skoro jsem měl pocit, že mi každou chvíli prorazí hruď.
On mě však stejně dál držel a hleděl mi při tom s lehkým úsměvem do očí.
„Nejsi sám," šeptl tiše a pohladil mě po tváři.
Okamžitě jsem jeho ruku odstrčil a udělal od něj krok vzad.Nevím, kde se to ve mně najednou vzalo, ale během několika vteřin jsem z deky sebral svou koženou bundu i s telefonem a.... prostě jsem utekl. Srdce mi dál nezastavitelně tlouklo a já nechápal, co se to se mnou dělo.
Jak bylo sakra možné, že jsem ho neodstrčil hned? Proč jsem do háje spolupracoval?Vždyť... já nejsem gay.
***
Další SPOLEČNÉ PŘÍBĚHY od Mia&Renn:
Literally Daddy (Niam) - na profilu
Circles (Larry) - na profilu
A/B/O - (Larry i Niam) - na mém profilu, DOKONČENO.
IG:
Mia&Renn: mia.and.renn
Renn: renn_barnes_
Mia: mia_charlotte__
(K)ÁMEN
ČTEŠ
,,Já tebe víc." (Niam)
Fanfiction,,Tak třídního premianta bych tady nečekal." ,,Vážně? Já naopak přesně věděl, že ten největší idiot ve vesmíru tady bude." *** Stejně tak, jako je každý z nás vůči svému okolí jinak otevřený, logicky i každý přidává různým věcem různou váhu. Někdo l...
