,,Já tebe víc." (Niam)

1.

Niall - renn_barnes_ - psán normálně
Liam - já, Mia - psán kurzívou

Niall

Jako vážně?

Je teprve třetí týden školy a neuběhl jediný den, kdy by Louis nepřišel pozdě.

Pokaždé tu na něj musím čekat, že já se na něj vůbec nevykašlu. Myslím, že se najde spousta lidí, co by byli za mou společnost více než vděční. Asi vážně začnu chodit na ranní cígo s někým jiným. S někým na koho nebudu muset čekat těch nekonečných deset minut.

Co mu vlastně tak trvá? Promarňuji tu svůj drahocenný čas. Mohl jsem si přispat. To by byl mnohem výhodnější způsob, jak těch deset minut strávit.

Ztracen ve svých myšlenkách, jsem málem ani nezaregistroval svého kamaráda, který ke mně pomalou chůzí kráčel s pohledem zabodnutým do svého mobilu, jako by mě snad chtěl vytočit ještě víc.

„Kde jsi takovou dobu?" věnoval jsem mu zamračený pohled, když konečně dorazil ke mně a svůj mobil schoval do bezpečí zadní kapsy černých džín.

„Taky tě rád vidím." ignoroval mou otázku, přičemž se na mě usmál.

Na něj jsem zkrátka nikdy nedokázal být naštvaný dlouho.

„Půjdem?"

„Jasně." souhlasil jsem, sebral ze země svůj batoh a následně si ho přehodil přes rameno.

Naše kroky automaticky vedly k místu, kam si každé ráno zajdeme zakouřit, abychom ten den ve škole nějak přežili. Tam už většinou čeká Zayn, který narozdíl od Louise chodí včas. Dnes tomu nebylo jinak.

„Zase pozdě kluci." zakroutil nad námi nevěřícně hlavou a zvedl se z kamenné zídky, aby nás mohl jít přivítat.

„To řekni tady Louisovi. Zase jsem na něj musel čekat."

„Když víš, že chodím pozdě, máš taky chodit pozdě." obhajoval se modrooký.

„A nemělo by to být naopak? To ty bys měl vyjít dřív." nenechal jsem to bez odpovědi. On nebude mít poslední slovo. Od toho jsem tady já.

„Když ono je vždycky pozdě na to, abych vyšel dřív."

„Tak nemáš čekat na to, až tě vzbudí máma a vstát sám." zašklebil jsem se.

Louis vypadal, že by ještě něco dodal, přerušil ho však Zayn, který po něm hodil krabičku Malborek.

„Na hádání budete mít čas potom." dal si jednu cigaretu do pusy a zapálil si. Hned na to po nás hodil i zapalovač.

„Díky." Louis vytáhl jednu cigaretu pro sebe a podal mi krabičku. S poděkováním jsem si taky jednu vytáhnul a krabičku vrátil Zaynovi.

„Dneska nesmíme přijít pozdě, víte koho máme první hodinu." začal konverzaci černovlasý, mezi tím co my dva si zapálili.

„Musel jsi to říkat?" zaúpěl jsem a sedl si vedle něj na zídku. To stejné udělal i Louis.

„Jen říkám, že přijít opět pozdě k tý fuchtli co má vlasy jak záclony není zrovna dobrý nápad. Už minule nám vyhrožovala neomluvenou hodinou."

„Děláš, jako by tě to snad trápilo." zasmál se modrooký a vyfoukl kouř.

„Víš, že mi to je u prdele. Jde spíš o to, že je teprve začátek roku. Nevybereme si to přece hned na začátku."