,,Já tebe víc." (Niam)

20.

Niall - renn_barnes_ - psán normálně

Liam - já, Mia - psán kurzívou

Niall

Jestli si ten tupec myslel, že je chytrej, zřejmě se mýlil. Proč by za mnou totiž jinak lezl? Zcela očividně mu totiž nedocházelo, že se lidé uchylují stranou z toho důvodu, že chtějí být SAMI.

Ale on ne. On se musel nacpat všude, i když o jeho přítomnost nikdo nestál a neprosil se o ni. Stejně jako o tu mikinu, kterou mi nyní přehodil přes ramena, jako bych ho o ni snad požádal.

,,Nepamatuju si, že bych se tě o něco prosil," zamručel jsem, aniž bych jen na vteřinu odtrhl pohled od noční oblohy plné hvězd.

Absolutně jsem nechápal, co je s ním sakra špatně. Jakýkoliv normální člověk by hned odešel. On se však namísto toho ještě dobrovolně staral, a především vůbec neodcházel, což bylo to jediné, co jsem po něm chtěl.

,,Já taky ne. Pamatuji si jen to, jak jsem ti řekl, že to nakonec budeš ty, kdo bude prosit. Ale to dosud nenastalo," odpověděl mi tichým hlasem.

,,A ani to nenastane. To ti snad musí být jasný," promluvil jsem stejnou hlasitostí a nevědomky se do jeho mikiny více zachumlal.

Najednou mi totiž začalo docházet, že skutečně není zas takové teplo, a naopak začíná mrznout.

,,Zřejmě na tohle stále máme rozdílné názory," prohlásil s pokrčením ramen, ,,opravdu tedy nejdeš spát?"

,,Ne. Mám ti to říct čínsky? Protože jestli ano, tak ti předem říkám, ať si nasereš. Čínsky neumím a kvůli tobě se to rozhodně učit nebudu."

,,Proč bys mi to měl říkat čínsky, když je rodným jazykem nás obou angličtina? Nemám dvouciferné IQ, abych nerozuměl irskému přízvuku," oplatil mi útok, což mě vytočilo.

Jako všechno, co ten pošuk řekne nebo udělá.

,,Máš něco proti mému přízvuku? Klidně ti rozbiju hubu. To se budu smát já tvému přízvuku, až se budeš snažit mluvit bez zubů," zavrčel jsem, přičemž jsem se na něj také otočil, abych ho zároveň mohl propálit pohledem.

,,Zcela zjevně nechápeš, co jsem se ti tím snažil sdělit. Já tvému přízvuku rozumím a nemám s ním sebemenší problém."

,,Zcela zjevně zase říkáš něco, co mě absolutně nezajímá," odsekl jsem podrážděně a raději svou pozornost znovu přemístil na oblohu.

No a jak jsem se tak díval, spatřil jsem padající hvězdu. Jen se tak mihla po obloze a zase zmizela, jako to padlé hvězdy dělávají. I tak ale upoutala mou pozornost a já tak i nadále pozoroval místo, kde se mi vytratila.

,,Fajn, tak si tu zůstaň třeba celou noc. Pak si ale nestěžuj," zavrčel na mě úplně stejným stylem jako já na něj a jak jsem zaslechl, chtěl se vrátit zpět do domu.

V tu chvíli se ve mně něco pohnulo. Nevím, co mě to popadlo, ale...

,,Fajn, tak sorry. Stačí?" otočil jsem se k němu, ačkoliv jsem tomu sám nemohl uvěřit.

V životě mě nenapadlo, že se zrovna jemu budu někdy omlouvat. JEMU. Teď to ze mě ale vylezlo tak nějak samo. Jako bych prostě z ničeho nic nechtěl, aby odcházel. Nejspíš už to se mnou taky začínalo být špatný.