Niall - renn_barnes_ - psán normálně
Liam - já, Mia - psán kurzívou
Niall
Už to tu bylo zase. Zase mě moje matka donutila jít někam proti mé vlastní vůli a k mému neštěstí tím místem musel být právě barák tety Karen, což znamenalo další příšerné hodiny strávené s Mluvící Encyklopedií.
Lezl mi na nervy. Všechno, co dělal, mě neskutečně rozčilovalo, a to nemluvím o té nehodě s Piškvorkami. Ano, nehodě. Určitě musel nějak podvádět, protože zkrátka nemohlo být možné, že by nade mnou tak jednoduše zvítězil.
Co na tom všem ale bylo nejhorší... neměl jsem úniku. Matka mě poslední dobou příšerně omezovala. Například ten fotbal. To mě rozčilovalo asi nejvíc. Ten sport mi chyběl skoro stejně, jako mi chyběli mí přátelé. Dobře, ti mi chyběli mnohem víc, protože... jsem bez nich vlastně byl úplně sám.
O to víc mě ale sral tenhle idiot. Vypadalo to totiž, že se s nimi začíná nějak moc kamarádíčkovat, což mě vždy dokázalo vytočit doběla.
No jo, Louis a Harry... ti dva se po vánočních prázdninách rozhodli se svým vztahem vyjít ven. Začali se veřejně projevovat, ačkoliv jsem na nich poznal, že z toho měli první dny docela strach. Postupem času se to pro ně ale stalo tak přirozeným, že už jim to bylo jedno. Překvapilo mě, že se o nich přestalo po týdnu mluvit. Čekal jsem totiž, že budou žhavým tématem mnohem déle. Co mě také překvapilo, byla reakce ostatních studentů. Nepostřehl jsem totiž, že by na to kdokoliv reagoval nějak špatně a řekl proti nim jediné křivé slovo...
A o to víc jsem se cítil špatně. Každý den jsem přemýšlel nad tím, jestli jsem se třeba neměl zachovat jinak... pokaždé jsem ale došel ke stejnému závěru.
Měl jsem právo zachovat se tak, jak jsem se zachoval. Jejich přístup vůči mně taky nebyl hezký. Vždyť jsem jim kurva nestál ani za to, aby mi řekli, že spolu chodí.
,,No nic, kluci. Já jdu pomoc Karen," vytrhl mě z myšlenek hlas mé matky, která se následně opravdu zvedla a vydala se dovnitř.
To ale znamenalo, že jsme tam zůstali s tím pošukem sami.
To musel být vážně jen zlý sen...
,,Nadměrné množství náhod," prolomil ticho mezi námi hnědooký a já mu tak věnoval nechápavé zamračení.
,,Co to zase meleš?"
,,Nadměrné množství náhod," propálil mě pohledem a pokračoval, ,,děje se nám nadměrné množství náhod, které nás spojují... nebo to všechno naše matky dělají naschvál."
,,To spíš. Už mě to začíná celkem srát," odsekl jsem.
Nerad jsem si to přiznával, ale bylo to tak. Tohle už nemohlo být normální.
,,Sám bych to tak neřekl, má slovní zásoba tomu neodpovídá, ale významově se v tomhle shodujeme," vypustil zase další z těch svých chytrých keců a i když vlastně právě svým způsobem řekl, že se mnou souhlasí, stejně mě styl, kterým to řekl, prostě nasral.
,,Jo, máš pravdu. Mluvíš totiž jak naprostý debil," neodpustil jsem si poznámku.
Nešlo to. Možná, kdyby se vyjadřoval normálně a ne, jako by právě spolkl slovník... cizích slov.
ČTEŠ
,,Já tebe víc." (Niam)
Fanfiction,,Tak třídního premianta bych tady nečekal." ,,Vážně? Já naopak přesně věděl, že ten největší idiot ve vesmíru tady bude." *** Stejně tak, jako je každý z nás vůči svému okolí jinak otevřený, logicky i každý přidává různým věcem různou váhu. Někdo l...
