,,Já tebe víc." (Niam)

18.

Niall - renn_barnes_ - psán normálně

Liam - já, Mia - psán kurzívou

Niall

Necelý týden zpátky se moje matka rozhodla znepříjemnit mi život a to tak, že osobně došla za ředitelem naší školy a domluvila mi doučování. Doufal jsem, že si jen dělá srandu a já na tu podělanou školu budu moct dál zvesela kašlat. Když mi však dnešního rána oznámila, že mám hned po škole domluvené doučování v knihovně, myslel jsem, že už to nemůže být horší.

Ale může. Tím někým, kdo mě totiž údajně měl doučovat, nebyl nikdo jiný než zasraná mluvící Wikipedie.

Musel to být on. Žádnej jinej obrejlenej idiot se totiž v knihovně nenacházel.

,,Na mě takhle nečum, já si to nevymyslel," zavrčel jsem na něj vytočeně a sedl si na nepohodlnou dřevěnou židli naproti němu.

,,To je mi jasné," odpověděl relativně klidným hlasem, načež si dlaněmi zajel pod brýle a schoval si tak obličej do dlaní.

,,Nejsem z toho o nic víc nadšenej jak ty," protočil jsem očima po chvíli, co už mě nebavilo jen sedět a čekat, až si ten pošuk utřídí myšlenky... nebo co to kurva dělal. ,,Pokud se teda nebude nic dít, jdu domu," odsekl jsem už opravdu podrážděně.

Tohle mi tak scházelo. Trávit svůj drahocenný čas s takovým imbecilem.

K odchodu se mi ale bohužel nepoštěstilo, protože se k mé smůle kluk naproti mně pohnul. Konkrétně si s tichým povzdychem upravil ty své šprťácké brejličky.

,,Nikam nechoď. Naopak mi řekni, s čím potřebuješ pomoci," promluvil potom a já tak tak zadržel zoufalé zasténání.

,,Chci co nejdřív vypadnout z tohohle hnusnýho místa. Nemůžeme jít někam jinam?" protočil jsem očima a začal si na stole hrát s jednou z jeho tužek, zatímco jsem se znuděně opíral o opěradlo dřevěné židle. ,,Ideálně každý někam jinam..." dodal jsem pak ještě.

,,Můžeme jít do kavárny, čajovny nebo ven na lavičku, ale to není ideální vzhledem k tomu, že tam není stůl."

,,Tak já půjdu domů a ty půjdeš tam, kam chceš. Vyřešeno," vyřkl jsem ten nejlepší možný návrh a položil tužku, které jsem právě zlomil pečlivě ořezaný hrot.

,,Jestli nechceš pomoci, klidně domů běž. Nehodlám svým časem a úsilím mrhat kvůli někomu, kdo o to nestojí," vzal si tužku, kterou jsem akorát odložil, a začal ji ořezávat, dokud její špička nebyla stejně špičatá jako předtím.

V tu chvíli mě napadlo jediné.

Je to psychopat. Jasnej psychopat.

,,Tak hele, já si žádné doučování nevymyslel. Byl to mámy nápad, s kterým jsem já nesouhlasil. Kdyby to bylo na mně, jsem teď na tréninku, na který ale nesmím, dokud se mi nezlepší průměr, takže jestli umíš čarovat, tak čaruj."

,,Pojď se mnou," povzdychl si nakonec brunet naproti mně a začal si všechny své věci pečlivě ukládat do svého batohu, který si nakonec vzal na záda a z mně nepochopitelného důvodu si ještě utáhl jeho popruhy.

Raději jsem to nijak nekomentoval a prostě ho následoval až do jakési čajovny, která se naštěstí nenacházela příliš daleko od školy, tudíž jsme dorazili poměrně rychle.