Sicilian blood ✓

9. kapitola

FABRIZIO

Zbytek večera na zahrádce, patřící k restauraci Cavallarovým, jsem neměl možnost být Audenzii na blízku. Její otec se na ni rozhněval a poslal ji domů kvůli tomu, jak se při tanci se mnou chovala. Vždyť tango je přece o tom, aby se tančilo s plnou vášní, no ne? Není to žádný ploužák a že jsem ji na konci navíc políbil galantně na krk, nic hrozného přece není. Nepolíbil jsem ji přece na rty ani ji nesáhl na zadek!

Myslel jsem, že z naši vzájemné přitažlivosti její otec bude nadšený, ale Thomasso měl pravdu. Zdejší lidé jsou opravdu zastaralí a romantiku před svatbou absolutně neznají!

,,Nevyčítej si to, synu. Neudělals nic špatného. Ten tanec byl krásný a díky němu jsi konečně získal dívčinu přízeň. Raduj se z toho." uklidňoval mě otec, když jsme dorazili do hotelu.

,,No i když ten polibek na krk sis mohl odpustit. Díky němu má teď Audenzia problém." neodpustil si pichlavou poznámku Thomasso.

Poprvé v životě jsem mu musel dát tentokrát za pravdu. Její otec to dal za vinu totiž ji. Křičel na ni před všemi lidmi, dal ji facku a násilím ji odvedl pryč, zatímco já za to nebyl nijak potrestaný, ale pochválený, že jsem dokázal tak ,,těžký oříšek" konečně zlomit, za což bych za jiných událostí byl potěšen, ale teď jsem byl naštvaný a zklamaný zároveň...

Pohled na vzlykající Audenzii, jak ji otec odvádí pryč, jsem měl celou dobu před očima jak při cestě do hotelu tak i v hotelu. Nemohl jsem jednoduše myslet na nic jiného.

,,Měl bych to napravit. Ona za nic přece nemohla! Nemůže být potrestaná za něco, co jsem zavinil já!" prohlásil jsem se zvýšeným hlasem a zapálil si cigaretu.

,,Jak to chceš napravit? Je na to už pozdě,-"

,,Nikdy není na nic pozdě, synu!" přerušil Thomassa naštvaně otec. ,,Jestli to chce tady Fabrizio opravdu napravit, tak znám jen jedinou možnost jak." obrátil se otec na mě.

,,Jak?" vykřikli jsme s Thomassem naráz.

,,Námluvy. Pokud chceš, aby ta dívenka opravdu patřila jen tobě, není jiná možnost. Musíš si od jejího otce a starších bratrů vyptat co nejdřív její ruku. Dívčin zájem sis už získal, tak není na co čekat. O dívku je velký zájem, tak konej rychleji, než ti ji někdo stihne přebrat." vysvětlil mi otec.

,,Máš pravdu! Hned zítra za jejím otcem půjdu a udělám to!" řekl jsem.

,,Takhle to nefunguje, ty magore." obrátil očima v sloup Thomasso a dal si ruce do kapes od svého krémového saka.

,,Myslíš, že jsem takovej idiot, že nevím, co znamenají námluvy?!" zařval jsem na něj, protože mě už jeho chování začalo pomalu vytáčet.

,,Dost! Přestaňte! Oba dva absolutně nevíte, jak chodí námluvy na vesnicích, takže oba držte huby, sedněte si a poslouchejte mě!" zařval na nás otec a postavil se naproti nám s rukama v bok.

Já a Thomasso jsme si nad tím pouze mezi sebou vyměnily naštvaný pohledy a učinili, co po nás otec žádal. Posadili jsme se na svoje postele a zmlkli. ,,Když jsem se seznámil s vaší matkou, nežádal jsem si okamžitě o její ruku. Nejprve jsem si musel získat její zájem, a to tak, že jsem chodil na místa, kde se pohybovala. Krátce jsem si s ní povídal v přítomnosti její rodiny, choval se k ní s úctou a nosil ji například květiny. Trvalo to neskutečných čtrnáct dní, než jsem si získal její zájem, ale za to čekání to stálo. Až když jsem si byl stoprocentně jistý, že se ji opravdu líbím, neváhal jsem už a navštívil její rodinu. Přišel jsem k ní suverénně domů a koupil pro ni a její matku drahé šperky, protože to je tady zvykem. Musíš prostě té rodině ukázat, že jsi perfektní muž pro jejich vymodlenou dceru a ona se u tebe bude mít jako v pohádce, protože co si budeme povídat...Nikdo nechce, aby se jeho dcera měla špatně,"