Sicilian blood ✓

10. kapitola

AUDENZIA

,,Tati, otevři, prosím! Tohle mi nemůžeš udělat! Nic hrozného jsem přece neprovedla!" bouchala jsem pěstmi vší silou do dveří, ale moje slova, jako by můj otec vůbec neslyšel.

,,Budeš tu tak dlouho zavřená, dokud se nenaučíš našim mravům! Nehodlám akceptovat, že budeš flirtovat s cizími muži a dovolovat jim, aby se tě dotýkali a líbali tě! Bylo to dnes poprvý a naposled! Už s Fabriziem nebudeš v kontaktu!" zakřičel na mě otec za dveřmi, načež jsem se od nervů rozbrečela  a sjela na kolena k zemi. 

Otec od mého pokoje odešel a já zůstala sama zamknutá ve svém pokoji a nemohla zastavit pláč. Nikdo mi nemohl pomoc. Moji bratři byli na otcově straně a Claudia se raději do ničeho nechtěla plést...Nechápala jsem, co jsem udělala špatně. Já přece nic neudělala. To Fabrizio za vše mohl! On mě vyzval k tanci! On se mnou flirtoval! On mě přitiskl ke svému tělu! On mě políbil na krk! A já byla akorát pitomá, že jsem mu to vše dovolila, ale kdo by mu to na mém místě nedovolil?  Uměl to s ženami. Dokázal svým vzhledem a chováním okouzlit okamžitě, a to i mě, tak těžký oříšek.

Při pomyšlení na Fabrizia, jsem nevěděla, jak se cítit. Měla jsem ze všeho smíšené pocity...Nelitovala jsem však  toho, co se dnes mezi mnou a ním stalo. Pořád jsem na to musela myslet - na jeho pohyby, hlas, svůdný pohled, pronikavý oči, doteky, tlukot srdce a horké plné rty, které se dotkly mé kůže...S pitomím uculením jsem si přes slzy v očích pořád musela prsty přejíždět po krku, kde se mě svými rty dotkl. Bylo to totiž poprvé, kdy jsem od cizího muže dostala pusu a byla mu tak na blízku...Směšné, na to že jsem už byla plnoletá, co? Otec mě totiž neustále hlídal a dbal na to, aby po mně nešly pomluvy, že jsem putana (=kurva), protože na naši vesnici nemůže být mladá svobodná žena o samotě s cizím mužem, pokud není její manžel. Platí tu takové tradice, že je dívkám dovoleno vše až po svatbě...

,,Bože, proč jsem se nemohla narodit do moderní rodiny ve městě?" promluvila jsem mezi vzlyky ke stropu.

Nenáviděla jsem svůj život. I když mě Bůh obdařil krásou, tak co z toho, když jsem nemohla téměř nic jako například mít kamarády, chodit sama ven bez bratrů, oblékat se a líčit vyzývavě, poznat lásku, kouřit cigarety nebo pít alkohol, mluvit s cizími muži...Byla jsem navíc nejvíc omezována snad ze všech dívek, co tu na vesnici byly. Důvod? Byla jsem nejhezčí dívka z vesnice, a to doslova. Kamkoli jsem šla, byla jsem středem pozornosti mužů. Svlékali mě očima, snažili se se mnou navázat kontakt, chodili k mé rodině na námluvy...Mohla jsem mít kohokoli, na kterého jsem si ukázala...

Žádný muž mě ještě ale neoslnil tak jako Fabrizio. Mezi námi proběhla okamžitě vzájemná chemie. Lišil se od všech. Byl hrubý, arogantní, zkažený...Jen co jsem ho poprvé spatřila v kavárně strýčka Vita sedět na zahrádce, jsem cítila, že tohle nedopadne dobře. Vztek na něj se smíchal s touhou a dneškem ta touha vyvrcholila...Nedokázala jsem celý večer myslet na nic jiného než na něj...