Sicilian blood ✓

49. kapitola

AUDENZIA

,,Dámy, doufám, že vám bude chutnat. Dnes jsem připravila specialitu. Linguine s čerstvými mořskými plody, podávané s propečenou bagetou a pravým kaviárem z Jesetera Beluga." oznámila nám Raquel a společně s Ginou nám přinesla na stůl talíře, mističky a příbory.

,,Oh, kaviár?" rozzářily se mi oči.

,,Nikdy jsi ho snad neměla, Audenzie?" uchechtla se Giulietta sedící u stolu vedle mě v jídelně.

,,A kde bych k němu asi tak přišla? Takovou drahou srandu by si moje rodina nikdy nemohla dovolit. Znám ho jen z fotek katalogů o jídle a vaření." řekla jsem, načež se nad tím všechny ušklíbnuly.

,,Doufám, že ti bude chutnat, Audenzie." řekla mi Gina.

,,Ze začátku ti možná chutnat bude, ale časem, až ho tu budeš mít častěji, tě omrzí." uchechtla se Giulietta.

,,Drahé jídlo mě nikdy neomrzí, to mi věř." usmála jsem se a hned na to se pustila s příborem do jídla, které bylo na stole položené přede mnou. Jako první jsem musela ochutnat onen jedinečný kaviár. Nabrala jsem jej lžičkou a dala na hřbet ruky. Jikry se třpytily ve všech odstínech černé a měly tenkou skořápku. Když jsem si k nim přičichla, ucítila jsem slabounkou rybinu bez nepříjemného zápachu. ,,Mhmh, vypadá opravdu dobře." poznamenala jsem, načež jsem si kaviár dala na jazyk a po chvilce se mi na něm rozpustil. Měl opravdu příjemnou nasládlou chuť, která se postupem času měnila na mírnou hořčinu.

,,Cítíš hořkost?" zeptala se mě Giulietta. Jen jsem kývla. ,,Tak se napij, to k tomu patří." poradila mi, a tak jsem teda učinila. Napila jsem se ze své sklenky bílého suchého vína a hned to pomohlo. Už ta hořkost nebyla tolik cítit.

,,Je to výtečné, děkuji Raquel, Gino." kývla jsem na ně s úsměvem, načež se mi s úsměvem uklonily a nechaly mě a Giuliettu v jídelně o samotě.

,,Víš, že jim nemusíš děkovat za jídlo?" usmála se na mě pobaveně Giulietta.

,,Proč bych neměla? Vždyť si s tím daly takovou práci,-"

,,Je jejich povinností, aby nás obšťastňovaly. Platíme jim za to, takže jim děkovat vážně nemusíš. Nemusíš k nim být přehnaně milá, jsou to jen služky." skočila mi do řeči, načež si vzala do ruky příbor a pustila se do svých mořských plodů na talíři. Byla jsem z jejího chování zaskočená. Proč byla najednou tak arogantní?

Po celou dobu večeře jsem s ní už nepromluvila ani slovo a jen co jsem dojedla, zamířila jsem do své ložnice, kde jsem se rozhodla zavolat Fabriziovi, abych se uklidnila.

,,Akorát jsem ti chtěl taky volat, jsme spolu zřejmě propojený," zasmál se do telefonu. Nad jeho smíchem se mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři a vztek mě hned přešel.

,,Jedeš už konečně domů?"  zeptala jsem se ho, přičemž jsem se posadila na kraj naší postele.

,,Ne, ale jeden můj dobrej přítel dnes večer pořádá večírek a pozval mě na něj." jen co to dořekl, sklesl mi úsměv a radost opět nahradil hněv. Věděla jsem totiž, co takové "večírky" obnáší. ,,Než začneš nadávat, řekl jsem mu, že tam půjdu s doprovodem, takže se nachystej. Za hodinu tě vyzvednu." dodal, nad čímž jsem vytřeštila oči.

,,Počkej, co? Ale já nikdy na žádným večírku nebyla!" vykřikla jsem. ,,Proč mi to oznamuješ až teď?" dodala jsem naštvaně.

,,Volal mi teprve před chvílí. Jestli tam ale nechceš,-"

,,Chci. Nepůjdeš tam beze mě. Takže za hodinu přesně?" přerušila jsem ho.

,,Jo, hodina ti snad stačí, ne?"

,,Samozřejmě. Tak fajn, budu končit. Až budu hotová, zavolám ti." ukončila jsem hovor a namířila si to pak do své šatny. V tom spěchu jsem neměla absolutně tušení, co si na sebe obléknu, když toho bylo tolik na vybírání! Myslela jsem, že mi díky tomu praskne hlava! Hodina mi na to vůbec nestačila, potřebovala jsem víc času, jenže jsem si víc času dovolit nemohla...

S hlasitým povzdechem jsem přistoupila k šatům a jedny po druhých si je pečlivě prohlédla. Neměla jsem ani ponětí, jakou mám zvolit barvu. Všechny by byly přijatelné. ,,Sakra, co si jen počnu, Bože pomoz mi,-" zamumlala jsem si pro sebe zoufale a pokračovala v prohlížení šatů.

,,Ty se někam chystáš?" ozval se hlas u dveří a mně zas div nevyskočilo srdce z hrudi.

,,To už je dneska po druhé, Giulietto! Chceš mi přivodit infarkt?!" vykřikla jsem a otočila se jejím směrem s rukou položenou na srdci.

,,Promiň," zasmála se, ,,tak kam se chystáš?"

,,Špehuješ každý můj krok?" podívala jsem se na ni tázavě.

,,Ne, ale náhodou jsem šla kolem a zaslechla, jak si tu pro sebe něco mluvíš. Chceš pomoct?" přešla ke mně s úsměvem. Sice jsem na ni byla pořád naštvaná, ale pomoc se mi teď opravdu hodila, a tak jsem souhlasila.

,,Fabrizio mě chce vzít na nějaký večírek svýho kamaráda a já vůbec nevím, jak se na takový večírek obléct." vyzradila jsem ji pro to.

,,Musíš být elegantní, ale zároveň sexy. Bude tam mnoho z vyšších vrstev, takže potřebujeme, aby na tobě nebyla ani jedna chybička. Musíš každému vytřít zrak, rozumíš? Z tvého oblečení se dá vybírat."

,,Já bych chtěla šaty." přiznala jsem.

,,Dobře, na večírky se hodí ale šaty tmavších barev. Máš tu nějaký takový?" zeptala se.

,,Mám tu takových nejvíc černých." odpověděla jsem.

,,Hmm, co třeba tyhle?" vybrala ze skříně krátké černé šaty nad kolena s výstřihem do V od italského módního návrháře Roberta Cavalliho, které mi vybral Fabrizio. Měly vyřezávané detaily, odhalená záda, rovný lem a byly zvýrazněný malou zlatou hlavou řvoucího pantera na hrudi.

,,Není to až příliš vyzývavé?" znervózněla jsem.

,,Přestaň. Jsou elegantní. Udělají ti moc hezkou postavu. K tomu ještě když zvolíš boty na vysokém podpatku a malé psaníčko...Bude to úchvatný."  vydechla úžasem. ,,Vyzkoušej si je." poručila mi a já tedy tak učinila. Zamířila jsem do ložnice, zamkla se a vysvlékla z pohodlných květinových šatů.

Jak řekla Giulietta, šaty mi udělaly opravdu hezkou postavu, a díky své černé barvě zeštíhlily a i zvýraznily mé dlouhé nohy.  ,,Tak co? Jak ti jsou?" uslyšela jsem za dveřmi Giulietty hlas.

,,Sama se podívej," otevřela jsem dveře, aby mě viděla.

,,Wow, jsi kočka! Tyhle stoprocentně ber a jiný už nezkoušej!" zatleskala úžasem.

,,Podprsenka se asi pod tím nebude hodit, co?"

,,Ne, ztratila bys pak ten šmrnc. Nech to tak. Prsa máš dostatečně zakrytá, tak co. Navíc je výhodou, že je máš pevné, to já o svých už říct nemohu," zasmála se.

,,Máš je dobré," snažila jsem se ji povzbudit.

,,Teď mám podprsenku, tak vypadají proto pevně, ale zdání klame." mávla nad tím se smíchem rukou. ,,No nic, půjdeme teď vybrat boty a nějaký ty doplňky, abychom to víc obohatily." chytla mě za ruku a zatáhla zpět do mé šatny.