Sicilian blood ✓

18. kapitola

FABRIZIO

Jen co jsme vešli do klenotnictví, oněměli jsme úžasem. Klenotnictví se rozkládalo na několika metrech čtverečních. Vystavovalo nadčasové kolekce Bvlgari a disponovalo VIP zónou, která klientům umožňovala vychutnat si ty nejvzácnější kousky v naprostém soukromí, čehož jsme já, otec a Thomasso ihned samozřejmě využili a namířili si to rovnou tam.

Nenašli byste tu ani jednoho obyčejného smrtelníka. Nacházeli se tu jen samí lidé z ,,vyšších vrstev", tudíž lidí, kteří se ,,koupou" v penězích. Šperky se tu pohybovaly v cenách od 1000 euro až klidně do 200 000 euro, tudíž nic pro nikoho, kdo žil z výplaty do výplaty...

,,Dobrý den, pánové. Mé jméno je Tamara. Co Vám mohu nabídnout? Hledáte konkrétně něco?" oslovila nás půvabná Italka světlé pleti a jasným severským přízvukem. Tipoval bych ji z Milána. Měla na sobě, jako všichni zdejší pracovníci, černou pouzdrovou sukni, černé lodičky na vysokém podpatku a bílou košili, na které měla připnutou zlatou jmenovku krasopisného písma se svým jménem, příjmením a nepochybně značkou klenotnictví. Své melírované, dlouhé a rovné vlasy měla stáhnuté do vysokého culíku a její tvář byla pod maskou několika vrstev kvalitního make-upu. Od pohledu jednoduše kurva, a to já rád...Klidně bych si dal s touhle říct, kdybych tu neměl za zadkem otce a bratra...Tím nechci říct, že by mi na Audenzii nezáleželo, to rozhodně ne, ale jen pro jednorázový uspokojení, než mi nedá Audenzia, tak proč ne? Nebyla by to přece nevěra, nebyli jsme ještě svoji...

,,Fabrizio, vnímáš?" žďuchnul mě loktem do ramene otec, čímž mě okamžitě vyvedl z hříšných myšlenek.

,,Uh, jistě." usmál jsem se falešně. ,,Zalíbilo se ti tu už něco?" předstíral jsem, jako by se nic nedělo, jenže si nešlo nevšimnout, jak po mně ta prodavačka koketně pokukuje. Svým pohledem mě doslova svlékala očima a nepomohlo tomu ani to, když si skousla spodní ret a rozepla nenápadně dva knoflíky od košile, aby tak dala na obdiv svůj výstavní dekolt. Upřímně...Tomuhle by neodolal žádný svobodný zdravý chlap.

Nervózně jsem polkl a těkal očima raději po špercích ve vitrínách okolo sebe, protože jsem už cítil blížící se erekci v kalhotách a nechtěl jsem to dávat najevo...

,,Ukážete nám nejnovější kolekce, slečno?" zeptal se prodavačky otec klasickou italštinou, aby rozuměla, poněvadž náš sicilský dialekt je o něco jinačí, přesněji řečeno rychlejší, hlasitější a místo celých vět se v něm používají zkratky.

,,Oh, samozřejmě. Mohu vám nabídnout zbrusu novou kolekci Magnifica High inspirovanou Římem. Tato kolekce je zaměřená hlavně na drahé a barevné drahokamy jako safír, rubín, smaragd,"

,,Ne, to ne. Já hledám spíš diamanty. Nemáte nějakou novou kolekci s diamanty?" zarazil jsem ji hned a pohlédl ji při tom znovu do očí.

,,Ale jistě. Máme tu vše. Ukážu Vám to." široce se na mě usmála, přičemž na mě mrkla a s ladnou chůzi mě zavedla k vitrínám s diamantovými šperky, které se nacházely pouze tady ve VIP zóně. Musím říct, že těch tu tedy bylo...Nevěděl jsem, na co se dřív dívat. Byl tu obrovský výběr a já znovu v koncích, protože mi vše přišlo stejně krásný. ,,Pro koho šperk konkrétně hledáte, pane?" zeptala se mě a laškovně mě u toho lehce pohladila po bicepsu.

,,No...Já..." nechtěl jsem ji říkat pravdu, abych ji neodradil. Plánoval jsem si s ní v hlavě totiž už jistý plány na dnešek, než bych se vrátil do Forza d'Agrò za Audenzii...

,,Shání to pro svou snoubenku, jen se to nestyď říct nahlas, bratře." přišel k nám Thomasso, přičemž mě poplácal po zádech s úšklebkem na tváři. V tu chvíli jsem ho měl chuť za to zabít.

,,Aha..." prodavačce sklesl díky jeho slovům úsměv a odstoupila ode mě pár kroků. ,,Uhm, no a máte nějakou představu o tom, co by se ji mohlo líbit?"

,,Hm...Upřímně, nevím. Je to složitý případ." zamumlal jsem naštvaně a založil si ruce na hrudi.

,,Ooh, Fabrizio! Podívej na tohle! To vypadá moc pěkně!" objevil se mezi námi z ničeho nic i otec a ukázal prstem na velmi ohromující kousek. Jednalo se o diamantovou sadu křídleného designu, která tvořila náhrdelník a náušnice, v nichž se mnohotvárné diamanty nakláněly nahoru, jako by to byla třpytivá peří připevněná na křídlech. Jedním slovem - dokonalost.

,,Tohle je jedna z našich nejvíce oblíbených sad, která se tento rok prodává. Dohromady jich máme už pouze tři." oznámila nám prodavačka.

,,Tak co, Fabrizio? Bereme to?" zeptal se mě otec.

,,Nejdřív chci vědět, kolik vůbec stojí." řekl jsem.

,,Na tom nesejde! Peněz máme dost." mávl nad tím rukou otec dřív, než mi prodavačka stačila odpovědět.

,,Není to už moc? Měli byste si oba uvědomit, že Audenzia na takový věci není zvyklá, možná to ani nikdy neviděla a když to dostane, nemusí ji to potěšit, ale třeba urazit." vložil se do naši debaty tiše Thomasso.

,,Děláš si srandu? Já bejt ženská a dostat tohle od chlapa, tak se poseru radostí! A v mým případě bych se s ním i vyspala." skousnul jsem si spodní ret při poslední větě. Otec mi za ní však věnoval lehký pohlavek.

,,Prasáku! Ani tady si s tím nedáš pokoj! Náš cíl není, aby ses ji dnes dostal do kalhotek, ale abys dostal povolení ke sňatku od její rodiny!" procedil tiše skrz zaťatý zuby.

,,Ježiš...No jo." protočil jsem nad tím očima a tiše si sám pro sebe povzdechl.

,,Jak jste se tedy rozhodli, pánové? Mám Vám to tedy vzít k pokladně?" zeptala se nás prodavačka.

,,Ano. Bereme to." odpověděl jsem naráz s otcem.