Sicilian blood ✓

44. kapitola

AUDENZIA

S úsměvem na rtech jsem pozorovala krásný výhled na bujnou tropickou vegetaci, popíjela šálek espressa a oddávala se naprosté relaxaci, zatímco Fabrizio sedící s nohou přes nohu v proutěné, bílé zahradní židli seděl po mé levici a kouřil cigaretu.

Celou dobu, co jsme tu na terase seděli, jsem cítila jeho pohled na mém těle. Musela jsem se nad tím sama pro sebe potutelně usmívat, poněvadž jsem věděla, co se mu honí hlavou...Dělala jsem však, že jsem to vůbec nepostřehla, a upírala zrak pouze na bujnou tropickou vegetaci všude okolo nás. ,,Jak se ti tu líbí?" zeptal se mě z ničeho nic.

,,Je to tu krásné, už se ti nedivím, že jsi se u nás ve Forza d'Agrò cítil hrozně," odpověděla jsem, nad čímž se uchechtl.

,,Nebylo to tam až tak hrozný, díky tobě jsem poznal, že ta zastarale hnusná vesnice má i přece jen něco krásnýho a mladýho, a to tebe." řekl svým svůdným hlasem, z kterého jsem už od začátku našeho sblížení cítila, jak mi v břiše poletují motýlci. Výjimkou nebyl ani dnešek. Nemusel se mě ani dotýkat, aby ve mně vyvolal chtíč...

S laškovně skousnutým rtem jsem k němu natočila hlavu a položila šálek espressa na stoleček před nás, přičemž jsem se co nejprovokativněji sklonila, aby mi z výstřihu šatů vykoukla prsa. Fabrizio to okamžitě poznamenal. Grázlovsky se usmál. ,,Zkoušíš mojí trpělivost, hm?" zakmital na mě obočím a olízl si rty.

,,Možná," mykla jsem rameny s nevinným úsměvem na tváři, přičemž jsem opět rovně a ladně posadila.

,,Na terase jsem to ještě s žádnou nedělal. Co se pomilovat na tom schodišti vedoucí dolů s krásným výhledem na pustý okolí, hm?" navrhl.

,,Zapomeň," zamítla jsem okamžitě jeho perverzní návrh se smíchem.

,.Proč ne? Oběd bude hotov stejně až tak za dvacet minut,"

,,Nebudu se ti podřizovat." řekla jsem mu s úšklebkem, nad čímž se Fabrizio s uznale zkřivenými rty podrbal po strništi a zadíval se na mé odhalené nohy. ,,Když budeš hodný, dostaneš odměnu večer." dodala jsem, což ho rozesmálo. ,,No nesměj se, já to myslím vážně." podívala jsem na něj přísně s jedním povytáhnutým obočím.

,,Do večera je ale ještě času dost,"

,,No vždyť, tak se mě do té doby snaž nenaštvat." mrkla jsem na něj.

,,Audenzie, ty mě opravdu přivádíš k šílenství." ušklíbl se na mě.

,,To je taky účel, drahý. Že jsem tvá žena neznamená, že se ti budu podřizovat, kdykoli budeš chtít. Smiř se s tím." podívala jsem se na něj svůdným pohledem, což se mu líbilo ještě víc. Díval se na mě naprosto zamilovaným pohledem a usmíval se od ucha k uchu. V duchu jsem se tomu musela smát, ale zároveň jsem cítila pýchu, že jsem si dokázala tak zkaženého proutníka omotat kolem prstu. Doufala jsem, že to nikdy nevyprší.

,,Proč jsme se my dva nemohli potkat dřív?" vydechl.

,,Protože jsem byla třeba ještě dítě?" položila jsem mu řečnickou otázku.

,,Počkal bych si." skousl si laškovně spodní ret.

,,Magore, vždyť mě máš teď." uchechtla jsem se, přičemž jsem si stoupla a přešla k němu.

,,Ano a nikdy bych tě už nevyměnil. Jsi přesně to, co jsem celej život hledal. Bůh mi tě seslal z nebe, mi amore." chytl mě oběma rukama v pase, přičemž mě prudce stáhl k sobě na klín a začal mě na krku zasypávat něžnými polibky. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mnou jeho lichotky nic nedělaly. Pomotal mi s nimi hlavu šíleně, ale proč mu tu dávat najevo, když se mu líbila má chladná stránka?

,,Tak vidím, že už jste se tu hezky zabydleli," vyrušil nás náhle příchod pana Fantina.

,,Otče," odtáhl se Fabrizio rychle od mého krku a upřel svůj zrak na otce, ,,kde ty ses tu vzal? Neměls být ve městě?"

,,To je mi teda pěkné uvítání...Vyrušil jsem vás snad při něčem?" uchechtl se pan Fantino, přičemž si dal ruce do kapes od svých tmavěmodrých kalhot a sjel nás oba zkoumavým pohledem.

,,Rozhodně ne! Jen jsme si povídali." vyhrkla jsem, načež jsem rychle z Fabrizia slezla a na uvítanou se ze slušnosti s panem Fantinem objala a políbila na tvář jako správná nevěsta s tchánem.

,,Audenzie, ani nevíš, jak rád tě tu vidím. Jsi tu se vším spokojená?" promluvil ke mně pan Fantino s širokým úsměvem, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Nemám k ničemu žádné výhrady. Je to tu nádherné, cítím se tu jako v pohádce." odpověděla jsem mu narovinu.

,,To jsem velmi rád," pohladil mě po vlasech, ,,Fabrizio, seznámils ji už se všemi našimi pracovníky doufám?"

,,Samozřejmě, otče," odkýval mu to Fabrizio.

,,Výborně, aspoň k něčemu tu jsi," uchechtl se pan Fantino a Fabrizio nad tím jen s odfrknutím protočil očima, ,,Audenzie, kdyby byl s čímkoli problém, zavolej mi. Moje telefonní číslo ti nechám v naší přijímací místnosti."

,,Nebojte, pane Fantino, vše je zatím v naprostém pořádku." ujistila jsem ho.

,,Otče Fantino, odteď mi říkej pouze tak. Už pro tebe nejsem pan cizí. Jsme už jedna rodina." objal mě kolem ramen a políbil letmo na tvář.

,,Jak si přejete, otče Fantino." pohladila jsem ho po rameni a jemu se z mého osloveni dojetím nahrnuly slzy do očí.

,,Otče, ty brečíš?" povšiml si jeho slz hned Fabrizio, načež si pan Fantino rychle do rukávu od svého černého saka utřel oči.

,,Ne, kde jsi to vzal?" snažil se to pan Fantino zamaskovat, aby před ním nevypadal trapně.

,,Dojalo tě to, co? Jen se nestyď." usmál se pobaveně Fabrizio.

,,Už bych měl jít, nechám vás tu o samotě," zamumlal pan Fantino a hodlal se už vypařit, ale já ho včas zadržela.

,,Nikam nechoďte, otče Fantino. Naobědvejte se tu s námi. Za chvilku bude oběd hotov." řekla jsem mu.

,,Určitě tu chcete být sami, překážel bych vám tu."

,,Proč byste překážel? Zůstaňte prosím, chci vás tu," naléhala jsem na tom.

,,Jen zůstaň, otče. Celý dny jsi sám, potřebuješ se trošku socializovat." přidal se ke mně Fabrizio.

,,No tak tedy dobrá, zůstanu." usmál se pan Fantino, načež mě pohladil po zádech a šel se pak posadit na volnou proutěnou židli po mé pravici. Já se posadila opět na své místo. ,,Co bude k obědu?" zeptal se.

,,Domácí bazalkový těstoviny Mezzi Paccheri s čerstvými nasekanými rajčaty a smetanou na sicilský způsob." odpověděl Fabrizio.

,,Mmhmh, no tak to už se těším." zamlaskal pan Fantino spokojeně, přičemž se pohladil po břiše a já s Fabriziem jsme se nad tím začali smát.