Sicilian blood ✓

59. kapitola

FABRIZIO

,,Je tohle vážně nutné, Fabrizio? Já sem nechci." povzdechla si Audenzia, jakmile jsme dorazili k lékárně. Akorát jsme se procházeli po centru města ostrova Mykonos a náhodně při všem štěstí narazili na jednu ze zdejších malých lékáren...

,,Proč si prostě nechceš přiznat, že jsi těhotná? Máš všechny příznaky a dnešní ranní zvracení to jasně potvrdilo! Nehodlám tě už poslouchat! Uděláš si těhotenský test nebo s tebou zajdu k doktorovi, rozhodni se." podíval jsem se ji tvrdě do očí.

,,Panebože, kolikrát ti mám říkat, že se mi udělalo blbě z tý snídaně? Můj žaludek prostě nesnesl tu hnusnou omeletu s koriandrem, toť celý." snažila se to zakecat.

,,Audenzie, není to jen dneškem...Za celou dobu, co tu jsme na dovolený, jsi strašně začala jíst, klidně za den spořádáš deset jídel jak nic, aniž bys přibrala na váze, dál máš divný chutě, jíš salátový okurky s kečupem, jsi furt brzo unavená a vyčerpaná, skoro po každým jídle zvracíš...To prostě není normální!" vyjmenoval jsem na prstech rukou všechno, co se u ní projevilo, ale ona si to vůbec nebrala k srdci. Protáčela nad tím očima a vypadala, že to jedním uchem poslouchá a druhým vypouští ven.

,,Tak za prvý - Jím hodně, protože mi prostě chutnají všechna ta jídla, co v hotelu vaří. Za druhý - jsem unavená a vyčerpaná ze sexu, protože to chceš skoro dělat vkuse celý dny! Za třetí - nepřibírám, protože mám už odjakživa dobrý spalování tuků. Za čtvrtý - zvracím, protože je mi blbě z toho příšerného vedra, nevyspalosti a možná i jídel, když si jich dám naráz víc. Chceš ještě něco vyjasnit?"

,,Ty si furt hledáš na něco výmluvy...Stejnak vyjdou najevo moje slova. Smiř se s tím prostě. Dalo se to čekat, když spolu spíme každý den...Nikdo se tomu nebude divit, až to od nás zjistí."

,,Fabrizio, přestaň už! Vážně! Nejsem těhotná!!! Pojď, vrátíme se do hotelu. Je mi z toho sluníčka už blbě." zvýšila na mě hlas a chytla mě za ruku, jenže se ji hned na to zamotala hlava a kdybych ji včas nezachytil, neudržela by se na nohou.

,,Audenzie, konečně mě začni už poslouchat! Vím, co říkám. Věř mi, vyznám se v těhle věcech líp než ty." posadil jsem se s ní na nejbližší lavičku a dal ji napít z její vychlazený neperlivý vody z plastový lahve.

Nic mi na to už neřekla. S povzdechem si jen opřela hlavu o moje rameno a jednu ruku položila na svoje zatím stále ploché břicho. ,,Netvař se tak, jako by to byla bůhví jaká zkáza. Měla by ses radovat přece." řekl jsem ji s úsměvem a položil ji svou dlaň na tu její, kterou se držela za břicho.

,,Takhle jsem si to nepředstavovala...Chtěla jsem se tomu ještě vyhnout. Je to moc brzo, sám to musíš uznat." zamumlala s pohledem upřeným do země.

,,Je to sice brzo, ale víš, co by za to dalo hodně párů, kterým se taková věc hned jako nám nepoštěstí? Děkovali by přímo Pánubohu."

,,Ještě nevíme stoprocentně, jestli jsem těhotná, Fabrizio." zvedla ke mně hlavu a odtáhla se ode mě.

,,No tak proto si uděláš ten test. Jdeme." vzal jsem ji okolo ramen a společně se s ní vydal do lékárny, kde jsem se mluvení ujal já. S úsměvem jsem anglicky promluvil k postarší prodavačce řeckého původu, která překvapivě ovládala angličtinu jako svůj rodný jazyk, zatímco Audenzia neměla ani páru o tom, o čem jsem s prodavačkou mluvil. Jen s nervózním úsměvem na vše kývala a prohlížela si zde všemožný vystavený léky ve vitrínách.

,,Vaše manželka neumí anglicky?" podivila se prodavačka.

,,Nene. Umí jen italsky." vysvětlil jsem a prodavačka to už dál naštěstí nerozebírala. Došla nám pro těhotenský testy do skladu a za chvíli se k nám vrátila a položila jich několik na kasu.