Sicilian blood ✓

51. kapitola

AUDENZIA

Po několika minutách se před námi tyčila velká černá budova s neonovými nápisy, ze které se ozývala tlumená hudba. Celá ulice byla zaplněná honosnými auty a pohybovali se tu všude kolem samí lidé, kteří už na pohled vypadali jako boháči. Muži byli oblečeni v elegantních tmavých oblecích a s nagelovanými vlasy, ženy zas byly oblečeny ve vyzývavých koktejlkách s vysokými boty na podpatku, upravenými vlasy, zdobené drahými šperky a tunou make-upu na obličeji.

Fabrizio se svými bodyguardy svá auta přenechal jako všichni ostatní tu nějakým mužům, kteří tu měli na starost pohlídat auta. Dal jim za to nějaký dýško a poté mě pobídl hlavou, ať s ním vystoupím z auta. Stále jsme spolu nemluvili a já o to neměla ani snahu. Po naši první hádce jsem se rozhodla, že mu to dnes jen tak neprominu. ,,Hlavně se tam uvnitř chovej slušně, žádný takový, že na mě budeš drzá, slyšíš? Nesmíš mi udělat ostudu. Všichni mě tu znají." chytl mě za ruku, ale já sebou hned škubla. ,,Můžeš přestat a chovat se normálně?" zamračil se nad tím.

,,Nemusíš mě vodit za ručičku jako malý děcko. Umím vystoupit sama a chodit taky po svých." zamumlala jsem a odvrátila od něj zrak.

,,Audenzie, nevytáčej mě. Nepustím tě tam samotnou! Musíš jít se mnou! Přestaň bejt už uražená a pojď. Na ty tvoje nálady teď není čas." procedil skrz zaťatý zuby a znovu mě chytl za ruku, ale tentokrát velmi silně, že jsem nad tím bolestně sykla.

,,Jsi psychopat nebo co?!" neovládla jsem se už a zařvala na něj. ,,Nebudeš se ke mně takhle chovat a jestli před těmi lidmi tam na mě budeš hnusný jako teď, přísahám, že ti udělám takovou ostudu, jakou svět neviděl, takže se zklidni a chovej se normálně!" dodala jsem, nad čímž se hořce uchechtl a pokroutil hlavou. ,,Co ti je k smíchu?!"

,,Ty. Říkáš na mě, že jsem psychopat, ale chováš se tak přesně ty." pustil mou ruku a ve mně už nad jeho slovy začala vřít krev.

,,Já že jsem psychopat?! Tak tohle jsi přehnal a víš ty co?! Dneska vedle mě nespíš!" zařvala jsem na něj opět, přičemž jsem velmi zdůraznila poslední slova a rozčíleně do něj strčila. Jeho reakce na to ale byla fakt divná. Začal se smát a mě to vytáčelo ještě víc. ,,Tobě to přijde vtipný?Nevěříš, že to tak bude? Já bez sexu klidně vydržím tejden, ale nevím jak ty." plácla jsem ho po rameni.

,,Já bez toho vydržím klidně měsíc." provokoval ještě.

,,Ale opravdu? No tak to jsem zvědavá, jestli to dodržíš." odfrkla jsem si nad tím, načež jsem vystoupila z jeho auta a zamířila k jeho bodyguardům, kteří akorát také vystoupili z Range Roveru.

,,Obleč si ten kabát!" zakřičel na mě Fabrizio, když vystoupil z auta po mně.

,,Zapomeň, budu tak, ať na mě každý chlap kouká." řekla jsem mu, přičemž jsem kabát podala bodyguardům a poté si to naschvál s vypnutými prsy, ladnou chůzí a lehce vykrucujícím zadkem namířila k oné černé budově, kde se pořádal večírek.

Když jsem před ní stála v dostatečné blízkosti, mohla jsem jasně vidět její neonově rudý nápis - Nocturno. Před jejím vchodem stály hloučky lidí a urostlý potetovaný muž stojící u dvoukřídlých dveří jim kontroloval doklady. Stál za zlatým lanem, které bylo na každém konci připevněno ke sloupku z tmavého dřeva. Už jsem se mezi ty lidi chtěla k němu procpat, ale někdo mě zezadu včas prudce chytl za ruku a otočil k sobě čelem. Byl to jak jinak než Fabrizio a vypadal teď opravdu rozzuřeně. ,,Co jsem ti do prdele řekl,-"