Sicílie - největší italský ostrov plný podmanivých kontrastů, okouzlující přírody, srdečných lidí, středomořských pochoutek a příjemného klimatu, kde navzdory 21. století žije tradice a čest rodiny na prvním místě.
Fabrizio Montonieri se narodil do...
Následující den se měly konat námluvy u Cavallarových doma. Otec navrhl, že bych měl Audenzii koupit nějaký šperk, velmi krásný a vkusný, neboť se to na tradičních sicilských námluvách sluší a patří. A jelikož Audenzia nemá matku, měl jsem koupit šperk i pro její švagrovou Claudii, takže jsem si musel celkem dost sáhnout do kapsy...Nu což, nevadilo mi to. Pokud jsem chtěl udělat dojem, hlavně na Audenzii, neměl jsem na výběr.
Velmi brzo ráno jsem já, otec a Thomasso odjeli autem do Palerma. Odvážel nás jeden z otcových bodyguardů, který do Forza d'Agrò za námi i přijel. Cesta autem trvala skoro čtyři hodiny a ještě k tomu navíc bylo příšerný horko. Ve stínu mohlo být tak přes čtyřicet stupňů. Myslel jsem, že se z toho horka v autě usmažím snad zaživa, kord když jsem ještě k tomu zvolil jako oblečení černou košili a černý kalhoty. Holt idiot...Šíleně jsem za to měl na sebe nervy a mumlal pro sebe jednu sprostou nadávku za druhou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mojí podrážděnou náladu však okamžitě vystřídalo nadšení, když jsme se konečně nacházeli v mém milovaného rodném městě Palermu, v hlavním městě Sicílie. Už žádné zchátralé domy ani špína, žádný zahalený ženský, žádný omezení. Tady se žije, a to ve velkém. Na ulicích panuje hluk a chaos, jenž tu vytváří jedinečný soundtrack k nezapomenutelným pohledům na místní paláce a kostely. Leží takřka v srdci údolí s romantickým názvem Conca d'Oro – Zlatá mušle, obklopené pahorky a mořem. Tuto polohu si před více než 3 000 lety vybrali k založení obchodního překladiště staří Féničané a Řekové tu později vybudovali přístav Panormus, jehož název se odráží i v současném názvu města. Později to tu ovládli Arabové a po nich Normané, za jejichž éry Palermo zažilo období svého největšího rozkvětu a všichni původní obyvatelé – Arabové, Byzantinci i Židé – tu žili ve vzájemné toleranci. Kosmopolitní atmosféra je i v současném velmi živém Palermu cítit takřka na každém kroku. Jako zajímavý památky tu například najdete Královský palác, Archeologický muzeum, kapli Capella Palatina, odsvěcený kostel San Giovanni degli Eremiti s červenými orientálními maurskými kupolemi a mešitou, fontánu Pretoria na náměstí Vigliena, která je pomyslným středem Palerma, významný loutkový divadlo Opera dei Pupi nebo divadlo Teatro Massimo, které je se svými 3 200 místy jedním z největších divadel v Itálii. Velkým lákadlem jsou tu zde taky Kapucínské katakomby, uchovávající unikátní sbírku lidských mrtvol. Pokud by na vás ale památek bylo až příliš, není nic příjemnějšího, než si odpočinout v některé z místních zahrad či parků, například v Orto Botanico. Stejně tak k Palermu patří korzování po elegantních třídách plných obchodů, toulání změtí uliček nebo návštěva některého z místních pouličních trhů. K těm nejžádanějším a nejnavštěvovanějším patří tržiště Ballarò, Vucciria a Borgo. Všude panuje zvláštní mumraj, ale i osobitá jihoitalská pohoda. K té bezpochyby přispívá i místní gastronomie.
,,Už víš, jaký šperk bys Audenzii koupil? Máš o tom nějakou představu?" promluvil ke mně otec, když už jsme asi tak půl hodiny obcházeli nejrůznější klenotnictví a já stále nevěděl, co mám Audenzii koupit. Jestli náhrdelník, prstýnek, náramek či náušnice...Neměl jsem ponětí, co by se hodilo nejlépe jako dárek na námluvy.
,,Já vůbec nevím. Nemůžu se rozhodnout jen pro jednu věc,-"
,,Tak ji kup sadu, a je to." vložil se do debaty Thomasso, který se akorát ládoval kopečkovou stracciatellovou zmrzlinou. Ten člověk pořád musí jíst, to není možný...Mého bratra prostě neuvidíte bez jídla. On by jedl nejraději nonstop.
,,To nezní špatně. Já bych zvolil sadu třeba se smaragdem..?" usmál se otec nad Thomassovým nápadem.
,,Já teda uvažoval nad safírem." zamumlal Thomasso.
,,Proč safír jako?" odfrkl si otec a dal si ruce do předních kapes od kalhot.
,,A proč ne? Je to pěkný kámen? Je, tak co." mykl nad tím rameny Thomasso.
,,No dobře, ale důvod? Máš i jiný drahokamy. Například rubín, ten by značil její čistotu a temperament,-" navrhoval otec.
,,Můžete se zeptat třeba i na můj názor na to?! Já jsem její budoucí manžel, ne vy!" vložil jsem se do toho já se zvýšeným hlasem a otec s Thomassem hned zpozorněli.
,,Co pro ni chceš teda vybrat ty, pane chytrej?" zeptal se mě Thomasso.
,,Určitě něco dražšího než safír, rubín nebo smaragd." odpověděl jsem a dal si ruce do předních kapes od kalhot jako otec.
,,Tak to pak jedině zbývá diamant." řekl otec.
,,No nevím...Nehodilo by se spíš něco méně drahého? Aby nás pak nebrali za nějaký boháče, kteří se chtějí pyšnit luxusem,"
,,Co to meleš? Měl bych na ni snad šetřit?" okřikl jsem ho.
,,Dost. Nehádejte se tu kvůli nějakému šperku, zatraceně! Dá se o všem debatovat přece v klidu. Pokud chce tady Fabrizio pro Audenzii diamant, tak budiž. Ty mu to nemůžeš nijak rozmlouvat, Thomasso. On je její nastávající muž, ne ty." pronesl rázně otec a já nad tím jen uznale musel zkřivit ústa a povytáhnout obočí.
,,Bože můj, fajn. Vždyť to byl jen návrh..." protočil očima Thomasso a na posezení dojedl zbytek zmrzliny i s kornoutkem.
,,Když už jsi dožral, tak můžeme jít třeba sem." ukázal jsem hlavou na klenotnictví, které se pyšnilo názvem Bvlgari.
,,Hmm. To se mi líbí, jdeme." zkřivil nad tím uznale ústa otec.
,,Vy se fakt nezapřete jako otec a syn. Furt byste chtěli jen přepych." zamumlal Thomasso.
,,Audenzia pro mě hodně znamená. Chci, aby u mě měla jen přepych, hošánku." mrknul jsem na něj a poté si to namířil k onu obchodu. Otec mě ihned následoval a Thomasso s nesrozumitelnou nadávkou taktéž.
