Sicilian blood ✓

6. kapitola

FABRIZIO

,,Před nedávnem jsme přišli o jednoho z kuchařů, takže by se nám teď skvěle hodil nový,"

,,Cože?! Já ale neumím vařit!" zhrozil jsem se. ,,Nemohu pomoct s něčím jiným? Třeba být u kasy? Počítání peněz mi jde na výbornou. Vystudoval jsem obchodku." navrhl jsem.

,,To je sice hezké, že jste vystudovaný, ale penězi se už zabývá můj nejstarší syn Roberto. Nemusíte se bát. Bude Vám v kuchyni pořád nápomocná má nevěsta Claudia a můj mladší syn Miceli." i přes můj nechtíč mě vecpal až do kuchyně, kde se nacházely dvě osoby. Mladší kluk, kterého jsem včera viděl sedět u jejich stolu a těhotná žena, která včera nechyběla u stolu taktéž.

,,Koho pak to tu máme? On nás tu bude odteď hlídat?" ozval se Miceli s úšklebkem při pohledu na mě.

,,Ne. Je to vaše nová posila. Seznamte se s Fabriziem Montonierim. Je to syn pana Fantina Montonieriho." po těchto slovech Claudia  i Miceli vydechli úžasem a hned se ke mně hrnuli, aby si se mnou podali ruce. Nevěděl jsem, s kým si ruku dřív podat.

,,Panebože, nemohu uvěřit, že budu zaučovat syna pana Fantina! Je mi velkou ctí!" zašeptala Claudia a pohladila si při tom jednou rukou své velké těhotenské břicho.

,,Už od včerejška jste mi přišel, jako byste pocházel z bohaté rodiny, pane Montonieri." usmál se na mě Miceli a natáhl ke mně ruku.

,,Můj vzhled mě bohužel hned prozradí, co už." uchechtl jsem se tomu a potřásl si s ním rukou, načež jsem si ji potřásl i s Claudií, která ze mě nemohla spustit zrak. Dívala se na mě jako na obrázek. Jen jsem se nad tím musel usmál. Stejná jako každá...

,,Za tři hodiny otevíráme, tak bych byl rád, kdybys už tady Fabrizia naučila nějaké základy, Claudie." přešel k ženě stařec s přísným výrazem ve tváři.

,,Jistě, otče Rafaelli." usmála se Claudia a hned poté zaměřila svou pozornost zpět na mě. ,,Jen pro začátek...Umíte udělat kávu nebo čaj, pane Fabrizio?" zeptala se mě.

,,Samozřejmě, že ne. Měl jsem na vše služky," uchechtl jsem se, aniž bych si uvědomil, že jsem to podal příliš arogantně...

,,Um, tomu rozumím. No nevadí, já Vás to naučím." mrkla na mě a vzala mě za paži. ,,Miceli, podej tady panu Fabriziovi zástěru, aby si neušpinil drahé oblečení." houkla na mladíka.

********

,,Tak kávu a čaj jste zvládl skvěle, teď přejdeme k jídlu," usmála se na mě Claudia a podala mi nůž. ,,Ty brambory oloupu a Vy je nakrájíte na stejné kousky. Poté nakrájíte ty rajčata, brokolici, citróny a sladkou červenou papriku." ukázala na připravenou umytou zeleninu před námi v krásné keramické míse.

,,Rozkaz, madam!" řekl jsem a zase jsme se dali všichni do smíchu. Nečekal jsem, že se tu budu cítit tak dobře. Claudia i Miceli se ke mně chovali moc hezky a byla s nimi sranda. Necítil jsem se od nich žádné opovržení či faleš. Práce nám šla od ruky, i když bych řekl, že mi to moc nešlo, protože každý kousek byl úplně jiný, ale Claudii a Micelimu to bylo asi jedno, neboť si na nic nestěžovali...

Všechno se dalo na pekáč a šouplo se do trouby. ,,Bude to hotové tak do hodinky, co si dát pauzu, pánové?" mrkla na nás Claudia.

,,Já určitě nejsem proti." usmál se Miceli. ,,Kouříte, pane Fabrizio?" obrátil se na mě.

,,No máš jasný." ušklíbnul jsem se na něj a sundal si zástěru.

,,To je můj člověk!" zajásal Miceli jak malý kluk a poplácal mě po rameni, nad čímž jsem s uchechtnutím jen pokroutil hlavou.