Sicilian blood ✓

45. kapitola

AUDENZIA

Po výtečném obědě mě Fabrizio s panem Fantinem opustili. Prý si museli něco do města zařídit, a tak jsem se na celý den zabavila tím, že jsem se blížeji seznamovala s personálem a snažila se orientovat ve vile, která teď měla být mým milovaným domovem. Celkem dost jsem se tu ztrácela, ale postupně s každou hodinou mi to šlo lépe...

Krátce po sedmé hodině jsem se rozhodla, že Fabrizia přivítám krásným romantickým překvapením. Přece jen byl na mě dnes ráno a dopoledne hodný, tak proč se mu za to neodměnit?

Naložila jsem se do vany, důkladně se umyla, oblékla a nalíčila...Nechala jsem si na tom opravdu záležet. Z domova jsem si vzala své šminky a oblékla si na sebe takovou mno
"vyzývavou" černou krajkovou košilku na tenká ramínka, kterou mi darovala Claudia jako svatební dar. Na mě byla poněkud až příliš, ale musím uznat, že jsem v ní vypadala opravdu dobře. Krásně zvýrazňovala můj vosí pas a prsa, která přírodně nebyla moc velká, ale v košilce vypadala celkem větší.

Líčení jsem zvolila taktéž vyzývavé. Dala jsem si make-up, pudr, tvářenku, rty projela rudou rtěnkou a oči zvýraznila řasenkou a tenkými černými linkami. Vlasy jsem neřešila, pouze jsem si je vyfoukala fénem a nechala rozpouštěné.

S hotovou vizáží jsem se vrátila zpět do naší ložnice, kde přímo uprostřed u zdi stála velká královská postel s kávovými nebesy a krémovým povlečením. Naproti posteli se nacházela starožitná šatní skříň na míru. Podlahu překrýval drahý vyšívaný koberec a na oknech nechyběly kávové honosné závěsy, táhnoucí se až k zemi. Dále tu byly ještě dva noční stolky kávové barvy, kávová kožená lenoška, velký křišťálový lustr a pár uměleckých obrazů visících na zdech. Nemohla jsem se na tu krásu vynadívat. Takové pokoje a celkově vilu jsem mohla kdysi vidět pouze v časopisech nebo v televizi, ale teď? Teď jsem to mohla vidět konečně naživo, dotýkat se toho a navíc mi to i z části patřilo! Jednoduše splněný sen...

,,Audenzie, pan Fabrizio a pan Fantino už dorazili. Mám je informovat?" vyrušil mě náhle z kochání se z luxusu hlas uklízečky Imeldy za dveřmi, které jsem po svém příchodu sem hned zavřela, poněvadž jsem to měla ve zvyku i doma ve Forza d'Agrò.

,,Ano, řekni Fabriziovi, ať sem za mnou přijde, že ho tu čekám." zavolala jsem na ni.

,,Dobře, jak si tedy přeješ." odpověděla, načež jsme uslyšela její kroky, jak se rychle vzdalují od ložnice, zatímco já chvilku času využila na poslední přípravu. Zapálila jsem vonné svíčky na nočních stolcích, sáhla po spínači, abych tu zhasnula světlo a nakonec jsem si lehla do prostřed postele na bok, podepřela si hlavu v pravé ruce a do levé ruky si mezi ukazovák a prostředníček vložila jednu z Fabriziových cigaret, co si tu zapomněl. V duchu jsem doufala, že tím na Fabrizia zapůsobím. Claudia mi totiž ještě před odjezdem radila, abych Fabriziovi pletla hlavu pořád víc a víc, a to nejlépe v intimních chvílích...Sama bych na to nepřišla...

Netrvalo dlouho a uslyšela jsem na dveře zaklepání. ,,Audenzie, vše v pohodě? Prý mě tu čekáš..." uslyšela jsem za dveřmi Fabriziův hlas.

,,Ano. Proč klepeš? Normálně vejdi." zavolala jsem na něj s úšklebkem. Bože...

Fabrizio hned po tom konečně pomalu otevřel dveře a já si v ten okamžik zapálila cigaretu pomocí jeho starého zapalovače, co si tu též nechal. ,,Proč je tu taková tma? Slyšel jsem právě, že jsi něco udělala se zapalovačem? Bože, snad se nechceš modlit..?" zeptal se zmateně a já v sobě dusila smích. Pomalu vešel do ložnice a zamknul za sebou hned dveře, načež svůj zrak upřel na mě. Jen co mě uviděl, vykulil na mě svoje zeleno-hnědé oči a otevřel dokořán pusu. Zůstal stát jako zkameněný na místě a nechal svoje ruce spadnout podél těla. Pohled na něj byl opravdu komický. Tvářil se, jako by viděl snad zjevení či co. Já však pobavení nemohla dát najevo. Nasadila jsem svůdný výraz a se zrakem upřeným na něj si potáhla z cigarety, přičemž jsem vydechla z úst malý kouř, mezitím co on se nezmohl na žádná slova. Pořád se nehnul z místa, dokonce ani nemrkal.