Sicilian blood ✓

20. kapitola

AUDENZIA

,,Holka, můžeš se už uklidnit? Nejdeš se přece dnes hned vdávat, tak proč jsi tak vystresovaná? Jsou to jen námluvy," zasmála se má švagrová Claudia nad mou zbrklostí a neustálým nadáváním na to, že není vše dokonale přichystané. Byla jsem totiž perfekcionista, a to jak na svou vizáž, tak na vizáž našeho domu. Chtěla jsem, aby tu nebyl ani smítek prachu a na mě, aby nebyl vidět ani miniaturní pupínek, neboť jsem jako každá mladá holka trpěla nějakým tím akném. Sice těch pupínků nebylo nějak příliš, ale já se cítila, jako bych jich na svém obličeji měla tucet, takže jsem strávila skoro půl dne jen nad líčením a zbytek dne zas vybíráním toho nejlepšího oblečení a úpravou vlasů.

,,Už je půl devátý, tak kde sakra jsou?!" zakřičel z obýváku naštvaně otec.

,,Máme ještě půl hodiny čas, neblázněte, proboha!" zvolala Claudia.

,,Chtěla bych vidět tebe, jak by ses chovala, kdybys byla teď na mým místě!" zamračila jsem se na ni, přičemž jsem si frustrovaně nastříkala už po několikáté nakulmované vlasy tužidlem, který už jsem téměř za dnešek celý vypotřebovala.

,,Audenzie, nemusíš se přece tak strašně upravovat. Fabrizio tě zná jako přírodně krásnou holku,"

,,Přestaň! Měla jsem podle tebe snad zůstat v pyžamu, neumytá, s kruhy pod očima a s rozcuchanými vlasy? On určitě bude vypadat dokonale, tak proč bych nemohla i já?!" přerušila jsem ji a rukou ji naznačila, ať odejde z mého pokoje.

,,Bože na nebesích. Co se to s tebou stalo? Od doby, co se v naší vesnici objevil Fabrizio, jako bys úplně zešílela." zasmála se Claudia, načež do mého pokoje drze vtrhl můj mladší bratr Paulo a starší bratr Miceli. Oba na sobě měli stejně černé sváteční kalhoty, černá saka, černé kravaty, bílé rozepnuté košile a nepochybně nagelované vlasy.

,,Co to je tady za křik, děvčata?" zeptal se s úšklebkem Miceli.

,,Ty ještě nejsi hotová, sestřičko?" zasmál se Paulo.

,,Ne, nejsem ještě hotová, jak vidíte! Můžete laskavě oba dva vypadnout? Vaše přítomnost mě akorát rozptyluje!" křikla jsem po nich, ale ti magoři se tomu ještě víc začali tlemit.

,,Neboj se, prosím tě. Fabriziovi se líbíš, a to i bez toho tucet make-upu, co máš teď na ksichtě." provokoval Paulo.

,,Jaký tucet make-upu? Pfff. Je vidět, že nemáš vůbec šajnu o ženské úpravě." odfrkla jsem si nad tím a zkřížila si ruce na prsou.

,,Takhle vyumělkovanou tě možná ani chlap nepozná a uteče dřív, než překročí práh našeho domu." řekl se smíchem Miceli a Paulo se k němu samozřejmě přidal. Dementi.

,,Jste obyčejní tupouni! Starším mužům se právě líbí, když žena hodně dbá na své vizáži, ale to vy nemůžete vědět, protože jste ještě děti." řekla jsem jim a s protočenýma očima zaměřila svou pozornost zpět na úpravu svých vlasů, které jsem si opatrně uhlazovala, aby mi nevykukoval žádný rozcuchaný vlásek od kulmování, což vždy bývá.

,,Děti? Však Fabrizio je ode mě jen o dva roky starší, ty vole." zasmál se Miceli a založil si ruce na hrudi.

,,Ale rozumově je od tebe daleko starší. Měl by ses od něj ještě co učit." dodala jsem.

,,To tak...Je to stejnej debil jako já, když jsme s ním já a Claudia mluvili, že jo, Claudie?" houkl na švagrovou.

,,Jo, místo na svoje roky se chová jako puberťák." uchechtla se tomu Claudia.

,,Nevěřím vám." zamumlala jsem.

,,On se drží jenom před tebou, abys o něj neztratila zájem, ale jinak je pošetilej jak my. A úchylnej dost celkem, co si budeme...Kdybys jen slyšela, co mluvil, ségra...On už se tě nemůže normálně dočkat, až budeš jeho." zasmál se Miceli.

,,To je pravda...Bude to velká vášeň, olalalá." přidala se k němu Claudia se smíchem a i Paulo.

,,Svatební noc se prodlouží na dva dny," pokračoval se smíchem Paulo.

,,A dost! Fuj! Co to tady říkáte?! Není vám stydno se se mnou takhle bavit?!" nevydržela jsem to už a zařvala na ně, přičemž jsem se zapřela dlaněmi o svůj toaletní stoleček, vstala ze židličky a otočila se k nim čelem.

,,Co ti je, ségra? Máš vzteklinu nebo zas krámy, že jsi tak nervní, ty vole?" vysmíval se mému rozčilení Paulo.

,,Zmiz mi z očí, nevychovanče! Takhle mluvit se starší sestrou! Že ti hanba není!" sundala jsem si z nohy bačkoru a hodila ji po něm. Bohužel jsem ho netrefila, ale trefila se do dveří. Ten zmetek mi totiž stihl včas utéct a zavřít za sebou dveře od mého pokoje. 

,,No tak, jen klid..." přistoupila ke mně pomalými kroky Claudia a objala mě kolem ramen.

,,A ty mi taky už zmiz z očí!" zařvala jsem na Miceliho.

,,Však už jdu, ale chudák Fabrizio...Ještě neví, co za nervy ho s tebou čekají." nedopustil si před odchodem pichlavou poznámku.

,,Zmlkni už nebo řeknu tátovi a Robertovi, jak se mnou ty i Paulo mluvíte, a oni vám dají co proto!" zavolala jsem na ně s řevem, ale to bylo, jako bych mluvila do zdi...

,,Nic si z toho nedělej, takoví bráchové prostě jsou. Moji nebyli jiní."  snažila se mě po jejich odchodu Claudia hned uklidnit, ale já nebyla typ povahy, která se dala rychle uklidnit...Byla jsem cholerik...

,,A ty jsi taky moc dobrá, když se jejich debilním kecům směješ. Správně bys měla držet u mě jako ženská, krucinál!" odstrčila jsem ji od sebe lehce a šla se znovu posadit ke svému toaletnímu stolečku.

,,Promiň, ale nesmíš to brát tak vážně. Vždyť oni si dělají jen srandu,-"

,,Vážně je pravda, co říkal Miceli o Fabriziovi?" ignorovala jsem její slova.

,,Jo, je s ním vážně sranda, ale to s ním musíš trávit víc času jako například já a Miceli, abys to poznala."

,,Hm, tak snad Bůh dá a dnešní námluvy vyjdou, abych tu možnost mohla mít taky." pousmála jsem se do svého odrazu v zrcadle a pokračovala v úpravě svého vzhledu...