𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

24. Pozvání na oběd

PÁTEK

Slzy, mokré kapesníčky, vřelá objetí na rozloučenou. Těmito slovy bych ráda popsala svůj dnešní den. Svůj poslední den na střední umělecké škole v Cambridge. Když se k tomuto zážitku zpětně vracím, zní to až neuvěřitelně. Je to jako včera, co jsem poprvé vešla do naší, teď už bohužel bývalé, třídy a setkala se s lidmi, se kterými by jste mě nejspíše nikdy u jednoho stolu nepotkali. Každý z nás byl svým způsobem jiný, ale i přes malé neshody jsem si je za ty čtyři společné roky neskutečně oblíbila.
    Představa, že teď brzy ráno vstanu a nebudu se muset hnát do školy jen zhruba kilometr od domova, za chuligánským Chrisem, nafrněnou Isabellou, introvertním Brianem, ukecanou Annie a nebo praštěným Jontem, ve mně ale i přes mé nadšení k novému životu vyvolává pocit prázdnoty v srdci. Je to jako kdyby jste měli radost, že venku konečně napadl sníh, ale tím pádem by to obnášelo zmrzlé vaše oblíbené květinky.
Je to pro mě úlevou, ale zároveň pocitem prázdnoty. Tady jsem byla někdo. Měla jsem reputaci, nějaký příběh. Teď ? Teď nebudu mít nic a budu začínat zase od znovu. S novým prostředím a lidmi.
     Uvědomění, že se nikdy už nesejdeme pohromadě, je čistě a jednoduše bolestivé. Nejhorší ale je, že to znamená nové vyučující. Odloučení od Toma. Bez Toma jsem nic.

Dívka, která právě ukončila školu, chtěla pokračovat ve vedení svého středoškolského deníku, ale vyrušilo ji zavibrování jejího mobilního telefonu ležícího na posteli vedle ní.

Odložila propisku na skoro popsaný celý sešit v tvrdých deskách a nahlédla na novou SMS zprávu od svého táty, který zůstal ještě ve škole. Byly teprve čtyři odpoledne a táta se vracel většinou až o pěti, takže své odpoledne skoro vždy trávila s mámou a nebo sama.

Ahoj beruško. Prosím neplánuj si nic na zítra. Až se vrátím ze školy, vše ti vysvětlím. Mám tě rád, táta.

Chvíli jen tak ležela ve své ustlané posteli, kterou včera tajně sdílela s Tomem, a pročítala si SMSku znovu a znovu. To, že jí vždy na začátku zprávy táta osloví a na konci jí vzkáže, jak moc ji miluje, to nebylo nic nového. Když začínala Nina dospívat, vadilo jí oslovení beruško, zlatíčko, broučku a podobně. Měla pocit, že jí táta pořád má za malé dítě. Ale postupem času, když to mezi její mámou a tátou vypadalo na rozvod, začala si své rodiny více vážit, a proto jí toto oslovení dělalo nyní radost.

Věc, se kterou ale úplně spokojená nebyla, byl tátův příkaz na "nic neplánování". To, že Owen vymyslel zase nějaký plán, nebylo nikdy dobré. Dalo by se ale říci, že toto plánování nekončící nikdy dobře měli v rodině. Nina si přála poklidnou sobotu, než odjede na týden s Tomem a jejími nejlepšími přáteli na jeho chatu. Jeden volný, klidný a osamocený den ještě předtím, než bude na týden odkázána jejím přátelům, se kterými rozhodně chvilku pro sebe mít nebude.

~•~•~•~

   ,,Nino, pojď dolů!", zvolala na svou dceru Lori Wilson ze spodního patra z kuchyně a při tom nabírala na bílý talíř porci rizota pro svého manžela, který se právě vrátil z práce.

Nina ihned všeho nechala a rychlými kroky seběhla z dřevěných schodů do kuchyně, kde jí do nosu praštila silná vůně kávy, kterou si jako vždy Owen po práci vařil.

   ,,Ahoj Nino.", pozdravil jí blonďatý muž středního věku, odložil noviny a věnoval jí malý polibek na čelo, když se posadila vedle něj ke stolu.

   ,,Ahoj tati.", vrátila mu pozdrav a ruce složila na stůl. ,,Tak co jsi naplánoval?", zeptala se trochu podezřívavě, a i když si to neuvědomovala, vyšvihla své pravé obočí nahoru.

   ,,S maminkou jsme se rozhodli, že zítra pozveme pana učitele Hiddlestona na oběd, když se s ním v neděli vytratíš z domu a bude na tebe a tvé přátele dohlížet.", oznámil a s úsměvem přijal talíř plný rýže se zeleninou, který mu jeho hnědovlasá žena podávala.

   ,,Ehm, je to nutné?", pokrčila dívka čelo. Tenhle nápad se jí vůbec nelíbil. Co všechno táta o ní a Tomovi ví? A jak vůbec ví i tom, že někam pojede? Nikomu nic neříkala o jejím výletu na chatu.

   ,,Ano, je to nutné. Vím, že si rozumíte, mluvil jsem s ním dnes o tom, ale rádi bychom ho poznali o něco víc, než tě pustíme."

Takže Tom byl ten, co se zhostil vyprávění o jejich vztahu a plánech. I když ji opět nic neřekl, musela mu být krapet vděčná, že to vysvětlování nenechal na ní. Pořád oddalovala oznámení rodičům, že má s jejím třídním učitelem krapet bližší vztah než je obvyklé.

Tolik se bála reakce okolí, a možná i sebe samotné. Ještě nikdy přítele neměla a teď jej sice má, ale je o sedm let starší než ona. Když byla malá, její máma jí vždy vyprávěla, že si musí najít někoho rozumného, v jejím věku, který se o ní dokáže postarat a nikdy ji neraní. Potíž byla v tom, že její partner nebyl ani jedno z toho.

   ,,Aha. A smím se zeptat, co od tohoto očekáváte?", zeptala se krapet kousavě. Představa, že bude muset teď i před rodinou hrát divadlo, že jsou jen přátelé, se jí vůbec nelíbila. I když vyšla školu, stále nemohla říct, jak se věci skutečně mají. Ještě bylo moc brzy.

   ,,No...", zamyslel se Owen a do úst si vložil další plnou vidličku rizota.
,,Že se bude chovat šarmantně, takže budeme vědět, že je naše holčička v dobrých rukách.", objasnil.

   ,,Dobře. Když myslíte...", přikývla, poslední větu si zamumlala spíše pro sebe, a beze slov se odebrala zpět nahoru do svého pokoje, aby mohla pokračovat v dopisování svých zážitků a myšlenek za dnešní den. Nikdy si deníky nevedla, ale teď měla tak plnou hlavu starostí,
které neměla komu říct, že si to nakonec přeci jen rozmyslela a změnila to.

Jenže teď se nedokázala soustředit na poslední školní den, jenž se snažila do deníku popsat. Nyní pochybovala o tom, zda zítřejší dopoledne nedopadne fiaskem. Protože jestli bylo něco, v čem jejich rodina byla opravdu výtečná, pak to byly tyto události, na kterých byli i jiné lidé, než bližší rodina. Minulé setkání s mamčiným nadřízeným skončila spálenou večeří, kterou nikdo nejedl, setkání s Jonteho rodinou, se kterou se znali už od jejího dětství, dopadla hádkou mezi oběma rodinami, kterou zapříčinil pouze odlišný recept na tiramisu. Prostě a jednoduše, tak jako vždy, tohle skončí špatně.

⋆⋆⋆