𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

25. Oběd s Wilsonovými

Byly to sluneční paprsky, které svým hřejivým šimráním probraly hnědovlasou dívku z hlubokého spánku.

Paprsky, které svítily skrze velká francouzská okna v jejím pokoji, se zatoulaly k jejím čokoládovým očím, které byly přikryté víčky. Když dopadly na její oči, které podědila po mámě, lehce se zavrtěla a na to si promnula čelo. Strašně jí bolelo za krkem, a tak to přisuzovala ke špatné poloze polštáře. Jakmile ale otevřela oči a viděla pod svými složenými pažemi dřevo počítačového stolu, prudce se vyšvihla do sedu.

Zjištění bylo takové, že při čtení kvalitní knihy a popíjení oblíbeného Latté usnula na stole ve svém pokoji.
Vedle ní ležel mobilní telefon, který jedním pohybem odemknula.
,,11:36 am. Sakra.", zděsila se, a bez jediného rozmýšlení vstala z kolečkové židle a už si to mířila dolů do kuchyně, ze které se linula kouzelná vůně.

   ,,Dobré dopoledne Ninuš.", uchechtla se její máma, která zalévala květiny. Když svou zmatenou dceru spatřila, přestala s momentální činností a prohlédla si ji od hlavy až k patě.

   ,,Proč jsi mě nevzbudila? A kde je táta?", vyhrkla Nina na svou mámu místo pozdravu a vyčerpaně si promnula oči.

   ,,Táta šel pro pana Hiddlestona. A nebudila jsem tě proto, jelikož jsi mi sama sdělila, že jsi dospělá a nechceš, abych se o tebe tak moc starala." , prakticky jí odpálkovala a Nina na to neměla co říct. Její máma měla pravdu, bylo to podle jejího vlastního přání.

Chvíli jen s pootevřenými ústy postávala ve svém pyžamu na posledním schodku a zírala upřeně na neurčitý bod před sebe. Tolik jí děsila představa, jak dnešní odpoledne dopadne. Z myšlenek jí vytrhla máma.

   ,,Nino, jestli dnes s námi u oběda nechceš sedět jen v pyžamu, měla by jsi se obléct.", podotkla.

   ,,Dobrý nápad.", brunetka souhlasně přikývla a hned na to se vytratila do svého pokoje, aby mohla zvolit vhodný oděv k dnešnímu dalšímu trapasu její rodiny, který si bude moci připsat na seznam s názvem Proč nebýt v rodině Wilsonových.

~•~•~•~

Hlasitě kleply dveře. Takhle s nimi uměl práskat jedině její táta. Ninu náhle polilo horko, a i když měla v pokoji zapnutou klimatizaci, cítila, jak se jí na čele tvoří malé kapičky potu.

   ,,Jsme tady!", zahalekal Owen přes celý dům a Nina na prázdno polkla.
Byla úplně stejně nervózní, jako když tehdy klepala na dveře jeho kabinetu.

Brunetka stála u dveří na konci chodby, na kterých byl jeden maličký štítek s nápisem Mgr. Tom Hiddleston.
Zhluboka se nadechla, prošla si v hlavě scénář, který se mu chystala odvykládat, upravila si své tílko, a pevně uchopila pracovní listy jejích spolužáků. ,,Je tady pěkné horko.", pomyslela si a z čela setřela kapky potu, na které se jí nalepilo pár hnědých pramínků.

Zvedla ruku a váhavým pohybem dvakrát zaklepala. Tak teď už se peklu opravdu podepsala a není cesty zpět. Chvíli váhala, že jako malé dítě uteče pryč, ale když se ozval ten známý hlas ,,Dále.", který v ní opět vyvolal všechny ty pocity, které v sobě dusila, přestala se rozmýšlet. A tak bez zbytečného váhání vešla dovnitř. Naskytl se jí pohled na toho pohledného bruneta, který seděl u svého stolu a něco si četl. Když zaznamenal, kdo přišel, se zvednutým obočím a pevně sevřenou čelistí jí pozoroval.

Při této vzpomínce, která skončila týdnem pláče a proklínáním, Nina rychle zatřepala hlavou, jako by se snažila odehnat mrak myšlenek, který jí poletoval nad hlavou. Zhluboka se nadechla, pevně se chytila kliky a zaváhala. ,,Dokáži jim lhát ?", to byla její největší starost. Co když se nějak prokecne a tím dá rodičům jasně najevo, že mezi ní a Tomem něco je? Ne! Přeci jim nebude potupně lhát, aby si mysleli, že je jejich dcera ještě nevinná holčička. Odhodlaně sejde dolů a první co udělá, tak dá Tomovi pusu. Je to její přítel a nebude se za něj přeci stydět.

Odhodlání z ní ale vyprchalo už jen při opuštění bezpečného pokoje, ve kterém byla jen Nina a její myšlenky, které se zdály až hrdinsky nemožné.

Zastavila se, stejně jako ráno, na posledním schodu. První čeho si všimnula, byla ta vysoká ramenatá postava, která byla až příliš zabrána do rozhovoru s jejím tátou, o kterém se nenadarmo říkalo, že je jako zlatý retrívr, na to, aby si jí všimnula.
Chvíli tam jen tak postávala. Cítila tepající krev ve spáncích a žaludek, který se jí kroutil, jako by jej máma hodila do sušičky. Dlouhými prsty klepala nervózně do zábradlí. Právě teď by nejraději zalezla pod přikrývku a tam zůstala do dne odjezdu k Tomovi na chatu.

   ,,...- takže to není úplně jednoduché.", dokončil Owen svou větu a pohledem postřehl svou dceru, která postávala na schodech. ,,To je dost, že jsi vzhůru Šípková Růženko.", usmál se.

V tu stejnou chvíli, kdy Owen uvedl svou pozornost na dceru, upoutal tím i mladého učitele dějin umění, který safírovými panenkami pohladil Ninu po duši.

,,Co mám říct? Ahoj? Nazdárek? Dobrý den?", honilo se dívce hlavou během toho, co se postavila vedle jejího táty, takže se dostala hned na protější stranu k Tomovi. Nina zpanikařila, jakmile Tom zachytil její dlaň a jemně ji políbil. Proto neřekla nic, jen mu věnovala úsměv.

Owen byl nejspíše Tomovým šarmem okouzlen, a proto po chvilce tichého sledování všechny pobídl, aby se šli společně posadit ke stolu do kuchyně.

Nina se jako vždy posadila na své místo u stolu, které si zabrala již jako malá. Tom se posadil také. Vedle ní. Dívka se snažila tomu nevěnovat pozornost, a tak ruce složila na klín a snažila se uklidnit vlastní mysl. ,,Teď začne výslech."

   ,,Jak dlouho se s Ninou vlastně bavíš Tome?", zeptal se táta přesně podle jejího očekávání, a Nina značně pobledla. To, že si spolu tykají raději vůbec neřešila.

Ještě v životě neměla Nina takovou paniku v duši, jako právě teď. Příval adrenalinu s každou odbitou minutou se jí začínal protivit.

   ,,No...", začal Tom větu po chvilce přemýšlení a poupravil si bílou košili. Zřejmě mu to též nebylo příjemné.

   ,,Dost kluci. První se půjde jíst.", pokárala je Lori, čímž jí Nina pohledem srdečně poděkovala.

Když se rozložily příbory a s tím i pokrm na stůl, všichni se pustili do jídla. Nina nervózně chroupala kousek mrkve, který byl součástí hlavního chodu, a přitom sledovala hodiny. ,,Už aby to skončilo."

Hřejivá dlaň, která se dotkla její ruky položené na jejím pravém stehně, jí donutila přestat myslet na všechno okolo. Byl to Tom, který se jí snažil svou přítomností uklidnit. Narozdíl od tehdejší cesty na výlet, kdy se jí Tomova přítomnost vedle ní značně protivila, teď za ní byla opravdu vděčná.

~•~•~•~

Když Tom nastoupil do svého auta, které měl zaparkované před jejich domem, a následně odjel, Nina si zhluboka oddychla. Přitulila se k rameni jejího táty, a tím mu dala najevo, že je spokojená. Poprvé se nějaká plánovaná akce s jejich rodinou nepokazila. Owen se na nic po jídle ani nevyptavál. Všichni si u stolu našli společné téma a smáli se.

Snad poprvé měla Nina pocit, že se její život ubírá správným směrem.

⋆⋆⋆