𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

26. Odjezd na chatu

   ,,Máš všechno? Vsadím své boty, že ne.", popíchla Soph svou kamarádku, která se s kufrem vypotácela z domu.

  ,,Velice vtipné Sophie. Mám všechno.", ujistila ji a následně vyplázla na blondýnku jazyk.

Obě čekaly před domem Wilsonových zhruba dvě minuty, než se k nim přiřítil Jonte a v závěsu za ním i Bruno. Nina při pohledu na Jonteho musela nadzvednout překvapeně obočí, když si všimnula jeho velkého kufru, který vypadal, že každou chvíli pod tíhou věcí v něm praskne.

   ,,Co to-"

   ,,Co co? Jedeme tam na týden. Přece nechcete týden čuchat moje špinavé ponožky.", ohradil se Jonte a rozhlédl se okolo. ,,A kde máme odvoz?"

Nina, která se snažila v hlavě roztřídit jeho argument jen zavrtěla hlavou.
,,Nevím. Ještě tu není."

   ,,To vidím taky.", rýpla si Soph a znuděně se podívala na hodinky. ,,Řeklo se v deset tady. Je čtvrt na jedenáct."

   ,,Za chvíli tu určitě bude.", ujistil svou velmi blízkou kamarádku Bruno a prohrábl si vlasy, které mu letní větřík rozfoukal do všech stran.

Nina nervózně přešlapovala na chodníku, jindy zase kopala do kamínku. Představa, že bude týden jen a jen s Tomem byl jako nemožný a nesplnitelný sen.

   ,,Já tu snad vystojím důlek!", ozvala se opět Soph a na truc se znaveně posadila na svůj růžový kufr.

   ,,Má černé auto?", zeptal se Jonte Niny, která měla právě spoustu práce s nakopáváním dalšího šutru.

   ,,Jo."

   ,,Mercedes?"

   ,,Jo."

   ,,Ten musí mít hodně vysoký učitelský plat.", neodpustil si poznámku Bruno.

   ,,Jak to víš?", uvědomila si Nina a zvedla pohled k silnici, po které se právě řítilo černé auto značky Mercedes. ,,Aha.", vydechla a zamávala nazpátek Tomovi, který to o pár vteřin později zaparkoval před nimi.

   ,,No to je dost.", zamumlala si Sophia pro sebe a vyšvihla se na nohy. Nina jí na oplátku věnovala varovný pohled. Jestli bylo něco co Soph neuměla, pak to bylo mluvit potichu.

   ,,Ahoj, omlouvám se vám za zpoždění, ale hledal jsem neskutečně dlouho klíče od chaty.", ukázal své zářivé zoubky, jakmile k nim přistoupil, a klíčemi od auta otevřel na dálku kufr.

   ,,Mohla bych se zeptat?", položila Sophia otázku místo toho, aby si stejně jako kluci uložila kufry do auta.

   ,,Jistě.", přikývl Tom.

   ,,My si budeme vykat nebo jak - omlouvám se, jsem zmatená.", začervenala se blondýnka a nervózně zakroužila špičkou boty o chodník.

   ,,Samozřejmě, že tykat. Přeci jen už jste školu vyšli", zasmál se Tom a vzal si od blondýnky kufr. ,,Dám ti to do auta, ano?"

   ,,Děkuji.", věnovala mu úsměv a jakmile se Tom ztratil z dohledu, drcla do Niny, která zamyšleně sledovala kluky, kteří se právě o něčem zapovídali s Tomem.
Ani pohled jí nevěnoval. Vlastní přítelkyni. ,,Asi si dám říct. Jaký myslíš, že je v posteli?", zahihňala se Soph, čímž Nině připomněla typickou Isabellu. Ona však věděla, že to její nejlepší kamarádka myslí jen z legrace.

Měli by ale spolu přestat hrát hru na kamarády. Až přijedou na chatu, hezky všem oznámí, že je Tom jen a jen její. ,,Měly bychom si jít sednout do auta.", řekla místo toho brunetka.

   ,,Dobrý nápad.", řekla Soph a rozeběhla se k autu. ,,Tam ne Bruno, tam sedím já!", rozkřičela se, když si její kamarád sedal na místo vzadu u okna.

Nina, která jako jediná za sebou stále táhla kufr, se vydala k autu. Cestu jí ale zastoupil Tom. ,,Ahoj Ninuš.", jemně se usmál a když viděl, že je nejspíše naštvaná, vzal jí kufr z ruky.
,,Dám ti ten kufr tam.", oznámil, kdyby to náhodou nepochopila. Když na to ale neodpověděla, prohrábl si vlasy, tak jako to dělal vždycky, když byl nervózní. Pak se ohlédl a
když zjistil, že se nikdo nedívá, svou pravou dlaní chytil její tvář a přitáhl si jí k sobě do polibku.

Nině se po těle rozletělo hejno motýlků a veškerý vztek vyprchal. Jeho hebké rty byly lékem na všechno.

,,Už se nezlobíš?", zeptal se nervózně, když se odtáhl.

   ,,Zlobím.", řekla Nina uraženě a sledovala, jak se Tomovi smutně vytratil nervózní úsměv.

   ,,Nino já -"

   ,,Dělám si srandu, ale jestli tady budeme stát ještě chvíli, tak se zlobit budu.", rozesmála se, načež mu rukou rozcuchala vlasy a rozešla se k autu.

Tomovi se na tváři objevil rozzářený úsměv, upravil si rozcuchané vlasy, a odešel dát poslední zbývající kufr do auta.

   ,,Připraveni?", zeptal se Tom, když se posadil na místo řidiče a zapnul si bezpečnostní pás.

  ,,Samozřejmě pane učiteli, tedy - Tome.", zavrtěl hlavou Bruno a všichni se rozesmáli. Jen Jonte se necítil v přítomnosti Toma úplně nejlépe. To, že se ale ti dva budou škádlit, s tím počítali všichni přítomní v autě.

   ,,Dobře.", odvětil Brit s povoláním středoškolského učitele a nastartoval auto. ,,Co ty tu děláš?", poškádlil Ninu, která seděla vepředu na místě spolujezdce.

,,Já vlastně nevím.", zasmála se, a pak už se doopravdy rozjeli.

~•~•~•~

,,Jsou tak sladcí.", zacukrovala Nina, když se dívala do zadu na své kamarády, kteří po hodině cesty usnuli a leželi různě poskládání na sobě. Jonte ležel roztažený přes všechny tři místa vzadu a své dlouhé nohy měl omotané kolem krku Bruna, kterému v náručí zase spala Soph. Jejich spící polohy byly až nemožné a také dosti pravděpodobné k tomu, že až se probudí, krky ani nepohnou.

   ,,A ty nejsi unavená?", zeptal se Tom, když se Nina otočila zpět dopředu a svou ruku z řadící páky dal na její stehno.

   ,,Nejsem.", odpověděla a po těle jí zahřál příjemný pocit, že se o ní zajímá. Jeho ruku ze stehna propletla s tou svou.

   ,,Určitě?"

   ,,Určitě.", ujistila jej ještě jednou a on jí věnoval rychlý pohled. Takový, který jí věnoval vždy od doby, co se svěřil s minulostí. Spokojeně zamilovaný a bezstarostný.

   ,,Dobře.", usmál se a palcem pohladil její dlaň.

Nina na chvíli ale i přesto přivřela víčka a nechala na sebe skrz okno auta dopadat hřejivé sluneční paprsky. Otevřenými okny proudil dovnitř příjemný letní vzduch, který jemně cuchal jejich vlasy. Právě teď prožívala zatím nejlepší období svého života. Když potkala Toma poprvé, myslela si, že měsíc s ním nějak přetrpí, a pak bude ráda, když už ho nikdy neuvidí. Teď prožívala ale pravý opak. Tom nebyl její nepřítel, ale naopak přítel, za kterého byla vděčná. Zatím spolu toho moc zažít nestihli, a většina z toho byly jen hádky, ale právě se to hodlali změnit k lepšímu.

⋆⋆⋆