𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

41. Rozhodnutí

O týden později

Prázdniny už byly v plném proudu. Všichni na Instagram dávali fotky z dovolených u moře, se svými kamarády a nebo z diskoték. Zatímco si někteří užívali života, Nina už sedmým dnem nevycházela ani z pokoje, natož z domu.
Už si ani nepamatovala, kdy naposledy spala více jak šest hodin. Každou noc se převalovala ze strany na stranu a pociťovala jeho rty všude, kde ji vždycky jemně líbal. Jeho polibky se jí doslova vypálily do kůže.

Sama sobě si nalhávala, že už ho nemiluje, že je neskutečný idiot a že ji za to nestojí. Přitom ale myslela na to, co asi v tu chvíli dělá a tajně doufala, že se mu stýská alespoň trochu. Protože jí se stýskalo neskutečně. Týden jí přišel jako roky, co ho neobejmula.

~•~•~•~

Znuděně ležela v posteli, už třetím dnem v pyžamu, a sledovala film, který jen za týden viděla již pětkrát. Byly už dvě odpoledne, ale Nina ještě ani nevylezla z postele. Samotnou jí to nebavilo, ale nevěděla co jiného se životem. Soph a ani zbytku přátel nebrala telefon. Bylo jí jasné, že jí budou přesvědčovat, aby s nimi někam šla a u toho by ji nutili si promluvit s Tomem. Ona si ale nedokázala představit se mu podívat znovu do očí. Jen při tom pomyšlení se jí dělalo špatně z nervozity.

Když film skončil, Nina si vzdychla a počítač zaklapla. Pak se otočila na bok, směrem ke stěně, a opět se zamyslela. Nedokázala pochopit, proč nedokáže žít tak jako předtím, než se poznali. Vždyť dřív žila plnohodnotný život a opravdu si jej užívala. Tak proč to naráz nešlo a cítila, že jí něco chybí? Jako kdyby ze světa zmizela radost.

Se slzami, smáčející její polštář, po chvíli usnula. Se zlatým řetízkem na krku a jeho tričkem v objetí.

~•~•~•~

   ,,Tome?", zalapala jsem po dechu, když jsem pohlédla do jeho modravých panenek. Stál přímo přede mnou.

   ,,Ninuš, moc mě to mrzí. Nechtěl jsem, aby..."

   ,,Pšt. Hlavně už nic neříkej.", přiložila jsem mu ukazováček na rty a následně jej pevně obejmula. Jeho hřejivé objetí a pevný stisk na mých bocích ve mně po několika dnech opět rozlil hezký pocit v těle.

   ,,Můžu tě o něco poprosit?", řekl, když jsem se odtáhla. ,,Přečti si ten deník. Prosím tě na kolenou. Chci tě zase objímat, líbat a mít tě u sebe. Kupovat ti maličkosti a trhat květinky. Ale musíš si to přečíst.", začal na mě naléhat. Tak jako to dělal vždy.

   ,,Dobře.", přikývla jsem. Když jsem s ním, přikývla bych na cokoliv. Udělala bych pro něj vše.

   ,,Slibuješ?"

   ,,Slibuji.", usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Byla jemná a hebká. Tak jako vždycky.

   ,,Miluji tě.", řekl a věnoval mi polibek. Takový, který mi bral dech z úst. Podlamovala se mi kolena, stejně jako když mi dal pusu poprvé.

Po těchto slovech ale začala jeho vysoká postava mizet. Nestihla jsem mu tyto dvě důležité slovíčka opětovat, když se rozplynul jako pára nad hrncem a já opět zůstala sama v místnosti, která byla... Cela. Byli jsme ve vězení?

~•~•~•~

Prudce se posadila na postel a lapala po dechu stejně jako v tom snu, když ho spatřila. Srdce jí zrychleně tlouklo a podivně jí bolely nohy. Bylo to tak reálné, jeho dotyky, hlas...
Ale pořád nechápala, co s tím mělo společného vězení. Chápala, že její podvědomí si hraje se vzpomínkami na něj, ale s vězením ona a ani přátelé nikdy nic společného neměli.

Byla už tma, když se z toho podivného snu probrala. Proto rozsvítila lampičku u postele a následně zamžourala. Potřebovala světlo, nějaký záchytný bod, aby věděla, že už je vzhůru. Že to byl jen sen. A zjištění bylo správné. Opravdu. Tom byl jen snem.

Zmateně se rozhlížela po pokoji, dokud se její pohled nezastavil na tom deníčku na stole. Ležel tam přesně tak, jak ho tam před týdnem nechala ležet.

,,Můžu tě o něco poprosit? Přečti si ten deník. Prosím tě na kolenou. Chci tě zase objímat, líbat a mít tě u sebe. Kupovat ti maličkosti a trhat květinky. Ale musíš si to přečíst."

Vzpomněla si na jeho slova a na chvilku zaváhala. Přece mu slíbila, že to přečte. Ale to byl jen sen. Jen výplod její fantazie. Nemůže poslouchat svůj mozek, který si ve spánku něco jen představuje. Vzhledem k tomu, jak na ni ale všichni tlačili, dokonce i rodina, aby jej přečetla, tak nakonec svolila a rozhodla se, že uposlechne svůj sen. Deník si přečte.

Podívala se na hodinky, které ukazovaly přesně půl jedné ráno. Ale ani toto zjištění jí nezastavilo v tom, aby se začetla do záhadné knihy.
V bílých ponožkách na nohou vstala z postele a pár delšími kroky přešla ke stolu. Jakmile se dotkla přebalu, znovu se zamyslela a zaváhala. Snažila se na Toma zapomenout. Sice marně, ale snažila se. Začít to číst by ale znamenalo, že onu bolestivost ránu v srdci ještě více rozevře.

Opět pečlivě rozmýšlela situaci. Nina byla neskutečně nerozhodný člověk a vždy všechno minimálně desetkrát zvážila, než tak učinila. Teď si ale nebyla vůbec jistá. A to nad čtením deníku přemýšlela dennodenně.
,,Udělám to pro Toma.", řekla si naráz v hlavě a poprvé v životě udělala něco spontánně. Rozhodla se, že dá Tomovi ještě šanci.

Spolu s obsáhlou knihou v černých deskách, bez jakéhokoliv popisku, se vrátila zpět do postele. Posadila se do tureckého sedu a s hlubokým nádechem knihu otevřela.

⋆⋆⋆