𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

4o. Naléhání

S mokrými pramínky vlasů a opuchlýma očima dívka za sebou zavřela dveře od pokoje a pro jistotu je i zamkla. Chtěla mít jistotu, že bude sama. Oblečení, ve kterém dnes ve čtyři odpoledne dojela domů, hodila obloukem přes půl pokoje na židli a pak sebou bouchla o postel.

Byla ze všeho tak vyčerpaná, že si musela vzít i dva prášky na bolest hlavy. Když se je v koupelně rozklepaně snažila vytáhnout z obalu, vzpomněla si na Emmu, která se stejně jako ona, kvůli lásce musela nadopovat léky, aby ji bylo o něco lépe. Tom nechtěl, aby se jeho partnerce stalo to stejné, co jeho sestře, ale prakticky na tom zároveň už od začátku pracoval. Neúmyslně, ale přesto.

Znaveně sledovala bílý strop nad sebou a přemýšlela, co asi teď dělají její kamarádi, kteří na chatě s ním zůstali. Když odcházela, nikde je neviděla, takže se nemohla ani rozloučit. To bylo ale možná dobře, protože nemusela složitě vysvětlovat, co se stalo. ,,Co asi dělá Tom...", problesklo jí rázem hlavou.
,,Bože!", zanadávala si a prudce se posadila na postel. Zase na něj myslela. Přála si, aby mohla žít bez něj. Ale on jako by byl část jí samotné.

Rozchody v nás mohou vyvolat abstinenční příznaky, stejně jako když přestaneme brát drogy. Zvlášť, když je odloučení nečekané. Psychické utrpení může být tak silné, že se můžeme cítit stejně, jako bychom opravdu utrpěli fyzickou bolest. Bolest, kterou právě devatenáctiletá, budoucí studentka vysoké školy pociťovala.

Nemohla ani ležet, aby na něj nemyslela. Potřebovala něco dělat, nějak se zabavit. Proto se zvedla z postele a přešla ke kufru, který nechala v rohu místnosti. Klekla si k němu a rozepla jej, aby si mohla vybalit veškeré věci a oblečení hodit do pračky.

Vytahovala tričko po tričku, knihy, skicák i umělecké pastelky. Pak přišly na řadu i dárky, které dostala od kamarádů k narozeninám. Od Jonteho to byla tlustá kniha soupisů her od Shakespeara, od Soph to byly zelené šaty, od Bruna náramek, a tak dále. Divila se, že když to tam všechno tak rychle naházela, že se něco nerozbilo.

Jakmile vytáhla skoro všechno a už na dně zbývaly jen kraťase, zvedla je a našla přesně to, co nechtěla. Pod nimi se úplně na dně kufru ukrýval deník v černých, tvrdých deskách.
Nina si vzdychla a promnula si oči. Když jej uchopila do ruk, jako by slyšela jeho hlas.

,,Nino, slib mi, slib, že si to přečteš. Prosím!"

   ,,Nebudu si to číst! Nebudu. Slyšíš?!", zakřičela přes celý pokoj a deník hodila na psací stůl.

Nechtěla vědět, co je tam napsané. Nechtěla znát totiž odpověď, jestli se k němu chce vrátit nebo ne. Nedokázala by to číst stránku po stránce a strachovat se, čeho se na konci dočká. Řekl, že je konec. Proto taky konec dostane. Bylo to trápení pro oba, ale Nina byla přesvědčená, že takhle je to pro ně lepší.

,,Zůstaneme spolu už navždy. Ale teď je konec. Nino, miluju tě a chci pro tebe jen to nejlepší."

Kufr zavřela a promnula si čelo. Jakmile se nahnula, z pod trička vykoukl zlatý řetízek, který dostala darem. Jako symbol jeho lásky. Rázem jí onen řetízek s přívěskem sluníčka na krku vypaloval dírku až přímo do srdce. Mohla být na Toma naštvaná sebevíc, ale nedokázala řetízek odepnout a zavřít do šuplíku. Byl jako její talisman, její štěstí. Pořád mladého Brita milovala.

~•~•~•~

   ,,Ninuško?", uslyšela po půl hodině známý hlas, patřící její mámě, která párkrát zaklepala na zamčené dveře.

Nina se zvedla a bosa přešla od postele ke dveřím, které následně odemknula. Nestihla ani nic říct, protože její máma jí chytila do pevného objetí a věnovala jí pusinku do vlasů.