𝑰𝒏 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒕𝒆𝒂𝒄𝒉𝒆𝒓 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

47. Čas soudu

   ,,To snad není možné.", vrtěl hlavou Owen a dlaní si utřel pot z čela. Už to bylo minimálně deset minut, co s Ninou seděli v autě a byli v dopravní zácpě na cestě k soudní budově.

   ,,S takovou to nestihneme.", zakňučela brunetka a dlaní se snažila rozproudit okolo ní vzduch. Bylo strašné horko a klimatizace v autě nefungovala.

   ,,Jeďte už!", bouchl blonďák, rodinou přezdívaný kovboj, naštvaně do volantu.

K jejich úžasu se kolona opravdu dala po jeho slovech do pohybu. Nina se spokojeně usmála a poplácala tátu po rameni. ,,Super tati.", pochválila jej slovy a opřela se o sedačku.

~•~•~•~

   ,,Konečně. Tati jdu napřed ano?", vyhrkla Nina, jakmile zabouchla dveře od auta za sebou. Jen Owen přikývl, dívka už prchala do vnitřní části budovy, která se proměnila v labyrint.

Všechny chodby, ve kterých bylo o hodně chladněji než venku, jí připadaly stejné. Navíc si uvědomila, že jednu zásadní informaci od nikoho neobdržela. A to, ve které místnosti bude Tom. Proto se dobrou a mučivě dlouhou minutu a půl motala po chodbách, které byly jako hotový palác.

   ,,Nino!", slyšela naráz povědomý hlas za sebou. Instinktivně se za ním otočila a hned na to se rozeběhla naproti Annie, která byla v nádherných jemně růžových šatech.
,,Jsem ráda, že jsi tady.", usmála se blondýnka a Ninu pevně obejmula.
,,Tak pojď, ať to stihneme.", chytila dívku za ruku a táhla jí do místnosti naproti.

Zastavily se před velkými dřevěnými dveřmi. Nina si nervózně upravila košili a s hlubokým nádechem obě vešly do již zaplněné místnosti.

Byla ještě přestávka, takže všichni tam seděli, něco si šuškali a nebo popíjeli své nápoje v podobě kávy. Během toho, co Nina následovala Annie k jejich lavici, tak se nervózně rozhlížela okolo sebe a snažila se rozpoznat nějaký obličej.

Až došly obě dívky do přední části, kde byla dvě volná místa právě pro ně, pak teprve poznala Nina pár lidí. A až ji zaskočilo, kdo všechno tu byl. Sophia, Bruno, dokonce i Jonte, Chris a Brian. Taky učitel Depp, u kterého Ninu zarazilo, že tam není se svou partnerkou.

Necítila se ale na to, aby to rozpitvávala. Tíživý pocit v žaludku jí naprosto paralyzoval. Po dvou týdnech od jejich rozchodu uvidí Toma. A upřímně necítila se vůbec připravena. Ve spěchu k soudu si ani nepřipravila řeč, kterou by mu ráda přednesla. A ani nevěděla, jak mu říct, že o něj i přes to vše stojí.

   ,,Ty jsi vážně přišla!", zvolala Sophia a hned na to se omluvila, protože její nadšení vyrušilo několik lidí, kteří se na ni nemile otočili.
,,Honem, už bude jedenáct a začne to.", popoháněla svou kamarádku, se kterou Nina taky neskončila naposledy úplně nejlépe. Očividně to v tu chvíli ale ani jednu nezajímalo.

Annie i Nina se posadily a brunetka byla donucena se znovu ohlédnout, jestli nespatří Toma. Místo toho se její pohled setkal s tátou, který se s úsměvem pro svou dceru posadil o dvě lavice za ní. Nina lehce mávla a otočila se znovu dopředu.

   ,,Ani Shakespeara jsem si nevzala.", postěžovala si brunetka Annie do ucha.

   ,,No to je příšerné. Ale Romeo ti stačí ne?", řekla a naráz se zvedla.

   ,,Proč se zvedáš?", zeptala se zmateně, ani neodpověděla na její otázku a ohlédla se za sebe. Všichni už stáli také. ,,Sakra, co mi to jen připomíná.", zaklela Nina v duchu a rychle se postavila, stejně jako ostatní.

Upřímně pohlédla do očí ženě staršího věku, která vešla do místnosti. Soudkyně působila příjemným dojmem, takže by mohla být i rozumná.

   ,,Dobrý den. Prosím, posaďte se.", řekla, položila tlustý stoh papírů v deskách na stůl, a sama tak učinila.

Všichni tak okamžitě učinili a Nina se opět rozhlédla, tentokrát před sebe. A úspěšně.

Akvamarínové panenky a jemný, nevinný úsměv. Ostré lícní kosti, jemně kudrnaté, krátké vlasy lehce rezavé barvy a hebké ruce s dlouhými prsty, které si otíral o své úzké rty. Bylo to jako déjà vu, co takhle pohlédla do jeho očí poprvé. Už tehdy v nich viděla něco, co věděla, že nebude jen tak. Viděla v nich budoucnost. Teď, když si přečetla ten deník a věděla o něm konečně alespoň něco, viděla v něm rázem toho malého chlapce, který s blonďatou holčičkou na klíně sedí a kreslí spolu obrázky.

Seděl před ní a opatrně se rozhlížel, stejně jako ona. Tak nějak cítili svou přítomnost. Rychlý pohled do očí sobě navzájem byla pro oba jako střela do srdce. Tak moc se chtěla rozběhnout k němu a obejmout jej. Ale nemohla. Držela je od sebe lavice a přítomnost soudkyně. Vypadal tak nervózně a nesvůj. I přesto ji ale přišlo, že když ji Tom spatřil v davu, očka se mu rozzářila a vypadal alespoň o trochu sebevědoměji.

,,Zahajuji jednání v právní věci navrhovatele Lucase Woodse proti odpůrci Tomovi Hiddlestonovi o návrhu trestního stíhání podle ustanovení paragrafu 307.", řekla opět soudkyně. Nina byla tak rozrušená z Tomovi přítomnosti, že měla co dělat, aby ji pořádně vnímala. ,,Pane navrhovateli, postavte se.", pokynula ke své levici, kam svůj pohled stočila i Nina.

Právě se dívala na onoho muže, kvůli kterému Emma přišla o život. Byl to zvláštní pocit vidět ho na vlastní oči. Hnědé kudrnaté vlasy, ostré lícní kosti, slabé vousy a hnědé oči. Byl mladý a poměrně přitažlivý, takže naprosto chápala Em zamilovanost. Jeho charisma mu ale ničil límec okolo krku a stále krvavá rána na obličeji. Tom ho opravdu zřídil.

   ,,Trváte na svém návrhu, tak jak byl písemně doručen k soudu?", položila soudkyně svou otázku Lucasovi.

   ,,Ano, nadále na něm trvám a doufám, že tohoto kriminálníka zavřete, aby nezpůsobil zranění ještě někomu dalšímu.", řekl Lucas se zdrceným výrazem. V Nině to jen vřelo, protože věděla, že Tom takový není. Už teď toho chlapa nesnášela. Tomovi to taky nebylo o nic příjemnější. Jeho ustrašený výraz z následků doháněl Ninu k šílenství. Vypadal jako opuštěné štěňátko.

   ,,Dobrá, posaďte se.", řekla soudkyně a pak se ohlédla ke stolu na druhou stranu, kde seděl Tom a jeho právník. ,,Pane odpůrce, postavte se. Jaký je váš názor k návrhu?", Nina zatajila dech. Po dlouhé době uslyší jeho hlas.

   ,,Vážený soude, s návrhem nesouhlasím.", odpověděl Tom stěží a po pokývnutí soudkyně se opět posadil.

Jeho právník jej pohladil po rameni, schovaného pod bílou košilí a Ninu to trochu uklidnilo. I právník viděl, jak moc je Tom nervózní. Neustále si prohrabával vlasy a nebo si pohrával s prsty na rukou. Tyto signály naznačovaly, že Tom je ve velké stresové situaci. Tak moc ho chtěla obejmout a říct mu, že to bude v pořádku. Takhle se na něj ale mohla jen koukat a doufat, že to bude opravdu dobré.

   ,,Pane právní zástupče navrhovatele, předneste prosím Váš návrh.", ozvala se opět soudkyně hlubokým hlasem, který v Nině vzbuzoval respekt.

   ,,Děkuji.", řekl právník Lucase a zvednul se. V soudní síni bylo naprosté ticho, nikdo ani nedutal.
,,Vážený soude, navrhujeme, aby soud odpůrci uložil povinnost odnětí svobody za vážné ublížení na zdravý mého mandanta.", odpověděl odborně a Nina sebou trhla.

   ,,Klid, nezavřou ho.", špitla Annie a stiskla jemně Niny rameno, aby ji trochu podpořila. Nikdo z nich ale nevěděl, jak dnešek dopadne.

⋆⋆⋆