Nechtěná láska

Kapitola 3

„Ou... Hotaru? Už jsi vzhůru. Díky bohu!" nevěděla jsem, o čem mamka mluví. „Um... co se stalo?" „Ve škole jsi omdlela a byla jsi v nemocnici. Pak jsem si tě vyzvedla a řekli mi, že se vzbudíš. Nevím, co se stalo, nebo proč si omdlela. Jen vím, že jsi omdlela a přijela pro tebe sanitka. Byla jsem s tebou v nemocnici a pak tě i se mnou přivezli domů a řekli, že se za chvíli vzbudíš. Měli tam hodně lidí a tak tě poslali domů dřív. Zabila bych je, kdyby se ti něco stalo." Řekla a usmála se. „Jo a ještě něco... dneska ani včera jsem kvůli tobě nebyla v práci, takže nejdříve do neděle nebudu doma. Nějak se zabav." „Dobře... počkat co? Jak dlouho jsem spala?!" Nechápu to. Proč jsem omdlela, aniž bych něco věděla? Jsem divná. Pokud je dneska pátek... je půl páté! Prospala jsem den možná dva! „Um... no... spala jsi od včerejšího rána až do teď takže dlouho. Máš hlad? Udělala jsem ti čaj." „Aha. Um... něco si pak udělám. A díky za čaj. Jdu nahoru." Řekla jsem a vzala si čaj. Šla jsem po schodech nahoru a cítila mámin úsměv na zádech. Asi byla ráda, že jsem se vzbudila. Přišla jsem do pokoje a něco mi nesedělo. Sedla jsem si na postel a přemýšlela, co tu chybí. Ale no! Mobil! Utíkala jsem po schodech pro mobil a pak rychle nahoru. Sedla jsem si na koberec, který jsem měla uprostřed pokoje, byl teplý. Podívala jsem se na mobil a měla jsem tam 15 zmeškaných hovorů a asi 50 zpráv z Facebooku. Byli od Izumi a kupodivu i od Hirokiho. Nevím ani kde vzal moje číslo. Beztak mu jej dala Izumi. Zavolala jsem Izumi a tak to hned zvedla a křičela do telefonu: „Ahoj! Jak je? Lepší? Pamatuješ si na mě?!" „Izumi, pamatuju. Je mi lepší. A nestrachuj se tak." Slyšela jsem, jak si oddychla a pak řekla: „Díky bohu!" potom se v telefonu ozval nějaký hlas. Byl klučičí. Ale Izumi nemá bratra a její taťka by to neřekl „Já ti říkala, že bude v pohodě!". „Um... Máš návštěvu?" Zeptala jsem se. „Ou. Ne to je Hiroki. Uzavřeli jsme souměří, teď jsem u něj. Měl o tebe taky strach. A vím o té přestávce." Řekla a zachichotala se. „Hiroki ty blbče!" křičela jsem do telefonu. Když tam je, tam mě určitě slyší. „Haruko? Můžeme se oba stavit? Tady Hiroki tě pořád chce vidět a mě už z něj hrabe." Řekla a začala se smát. První jsem chvíli přemýšlela, ale pak přišla do mého pokoje mamka a řekla, že musí už do práce. Přikývla jsem a ona odešla. Chvíli jsem počkala, až uslyším zavírání dveří a pak jsem Izumi odpověděla „jop, můžete, stavte se hned." „Yosh! Za deset minut jsme u tebe!" řekla a típla to. Já jsem se zatím šla najíst ale, když jsem viděla ten nepořádek, co tam byl, začala jsem blesku-rychle uklízet. Tak tak jsem to stihla uklidit. Zazvonil zvonek a já šla otevřít s chlebem v ruce. Hiroki se začal smát a samozřejmě měl blbé poznámky. „Ty se láduješ a na nás nepočkáš?! Co jsi nám nechtěla nic dát?" s tímhle mě setřel. Zabiju ho! Dala jsem mu pohlavek a řekla, ať jde dál. Když se chystal něco říct, vzala jsem si jablko, které mělo být původně moje, a strčila mu ho do pusy. Měly jsme s Izumi záchvat smíchu. Nečekal to. Díval se na nás jako vyoraná myš. Pak jablko vyplivl. Má štěstí že mu nespadlo na zem. Musel ho sníst, jelikož bych ho oslintané zpět nedala. Neměl na výběr. Izumi jsem taky chtěla něco nabídnout, ale nechtěla nic. Znám ji, má na něco chuť, ale nechce si připadat blbě tak je radši zticha. Vzala jsem čokoládu, brambůrky, křupky a nějaké sladké. Nahoře jsme si pustili filmy. Chtěli jsme se dívat na anime, ale nevím, jestli se na něj Hiroki taky dívá. Radši jsme byli potichu s Izumi. „Co tak se dívat na horor?" řekla Hiroki. Nebavili ho ty komedie a mě už taky ne. Byl večer, asi devět hodin, byl to nejlepší čas začít se dívat na horory. „Dobře! Dobrý nápad." Řekla Izumi a já jen přikývla. Sešla jsem s nimi dolů a otevřela skříňku, ve které byli různé filmy, komedie i horory. „Mám tu kruh, sawa, scary movie a tak dále." Vybrali jsme si Sawa 5. Šli jsme nahoru a zapnuli jsme si telku a dívali se na horor. Samozřejmě sem byla potentovaná, i Izumi. Jak na tom byl Hiroki nevím. Přišla ta chvíle, kdy jsem potřebovala na záchod. A Izumi taky podle toho jak seděla. Chvíli jsem se na nic dívala a potichu se smála. Potřebuje jít na záchod víc než já. Všimla si, že se na ni dívám a hned řekla: „Ano, chce se mi na záchod. Ale nemysli si, že půjdu!" „Nemyslím, že půjdeš sama, ale se mnou jo. Musím taky." Řekla jsem. Hiroki se na nás jen díval a mi na něj pak taky. „Co je? Snad si nemyslíte, že budu váš ochránce." Řekl a měl záchvat smíchu. Zlomyslně jsem se usmála a sladce řekla: „Je mi to jedno, můžeš tu být sám." Šly jsme s Izumi dolů a samozřejmě všude rozsvítili. Šla jsem první. Jsem až příliš tvrdohlavá. Pak šla i Izumi a já dostala nápad, jak vystrašit Hirokiho. Izumi začala křičet a já pustila zlomyslný smích, co jsem měla na mobilu nahraný. Jak jsem čekala Hiroki šel se dolů podívat. Já mezitím utíkala vypnout pojistky, aby nešlo rozsvítit. Izumi se šla schovat do koupelny a půjčila si můj mobil, aby mohla pustit hororové hlasy. Hiroki tam stál a snažil se rozsvítit, ale nic. „Haló?" říkal a hlas se mu třepal. Měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy. Izumi k němu zezadu pomalu přišla a pustila zlomyslný smích ze, těmito slovy „Tvé kamarádky jsou mrtvé! Jsi na řadě ty!" Hiroki se lekl a spadl ze schodů. Izumi se začala smát a Hiroki vstal a já se na něj dívala a šla jsem zapnout pojistky. Hiroki byl pěkně naštvaný. Pořád nadával, jak jsme postižené, a že se prý nebál. Bylo asi jedenáct hodin večer. Izumi se rozhodla, že tu přespí a Hiroki šel domů. Nechtělo se mu spát mezi "postiženými" holkami. Ustlala jsem Izumi na zemi. Mezitím se šla osprchovat a já po ní. Nemohly jsme zaspat a tak jsme si vytáhly mobily a dívali se na anime. Okolo druhé hodiny jsme teprve zaspali.

Ráno jsme se vzbudili asi v deset hodin a šli jsme do koupelny se upravit. Rozhodly jsme se udělat si menší výlet na kolečkových bruslích. Je tady takový okruh, kde se jezdí na kole a bruslích. Namalovaly jsme se a šly se dolů nasnídat. Zavolala jsem Hirokimu ale ten asi ještě spal, protože mi to nebral. Izumi zaběhla domů pro brusle, ale hned byla zase u mě. Jely jsme k Hirokimu. Zazvonili jsme a otevřel nám ospalí Hiroki ještě v pyžamu. „Hmm...?" řekl ospale. Hned jsme se začaly s Izumi smát. Měl rozcuchané vlasy. „Nepojedeš s námi na bruslích?" zeptala se Izumi. „Hm... jo počkejte." Řekl a asi za deset minut to byl upravený Hiroki. „Nevezmeme ještě moje kámoše?" zeptal se Hiroki. Když to řekl, nedíval se na cestu a málem narazil do sloupu. Měli jsme další výbuch smíchu. Stavili jsme se pro Daisukeho a Akia. Akio na tom moc neuměl, první se mu nechtělo, ale pak šel. Nebo spíše jel. Nakonec jsme se všichni bavili. Udělala jsem si nové přátelé a Izumi lásku. Asi se zakoukala do Akia. Ani se nedivím. Je stejný jako Izumi. Srandovní, trhlí, má výbuchy smíchu a tak dále. Musím uznat, že je pěkný. Má hnědé vlasy a hnědozelené oči asi. Moc jsem se mu do očí nedívala. Ale Daisuke je taky hezký. Má černé vlasy, vypracovanou postavu a asi hnědé oči. Vlastně jsem nepopsala Hirokiho! Je to blonďák a má zářivě modré oči. Jsou tak hezké, že se v nich někdy ztratím. Ale zpět do reality. Po několika kolečkách a blbnutí jsme se šli domů přezout a sešli jsme se u jedné restaurace, kde měli výborné jídlo. Kluci nás pozvali, takže jsem si s Izumi nebrala peníze. Když už jo, tak jen trochu... Všichni jsme si sedli do boxu a smáli se a dělali kraviny. Víc jsem se smála, než jedla. Byl to vážně super den. Moc jsem si je všechny oblíbila a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane.

Tak! Tady je další kapitolka! :) slíbila jsem, že vyjde dnes nebo zítra a dneska jsem to ještě stihla. Gomen za chyby! Nechtělo se mi to po sobě číst XD... Ještě chci hodně poděkovat TerezaStepanova za to, že to čte a že se jí to líbí. Díky ní to čte více lidí ARIGATO! Všem co to čtete! :))! Na horním obrázku je Izumi ♥