O několik dní později:
Dneska je 18. července. Dvacátého jedeme na hawai. Ano, nakonec jsem se rozhodla, že tam jedu. Pojedeme tam za dva dny a já už mám pátým dnem sbaleno. Klasika. Nerozhodovala jsem se sama, jelikož mě Izumi a Hiroki ještě přemlouvali. Záhadu s Kazuem a Seikim jsme pořád ještě nerozlouskli, ale už to nějak neřešíme. Naomi s námi taky jede a vzala s sebou i toho jejího kluka, nebo kdo to je. Párkrát jsem je viděla venku a jednou si dali i pusu nebo se líbali, takže spolu asi začali chodit. Dneska bylo nejméně čtyřicet stupňů. Příšerné. Měla jsem na sobě plavky a přes spodní díl plavek průhlednou sukni. Ležela jsem pod slunečníkem na lehátku a jedla pořád nanuky a zmrzlinu. Jelikož já nemám doma bazén, tak jsme u Hirokiho. Ten má obrovský. Pravda... ani nevím, kde teď Hiroki je. Musela jsem na chvíli usnout. Trochu jsem se tady cítila jak v nějakém hotelu. Já odpočívám, je tu bazén, krásná zahrada... Cítím se jako nějaká princezna. „Princezna? Já?" řekla jsem si pro sebe a začala se potichu smát. „Ano, jsi... Jsi moje princezna." Řekl někdo vedle mě. Samozřejmě že Hiroki. Ani jsem nezpozorovala, že přišel. Trochu jsem se začervenala, ale nešlo to ani poznat, jelikož jsem byla červená od slunce. Naštěstí že ne moc, abyste si mě nepředstavovali jako nějaké rajče, ležící na lehátku pod slunečníkem. „Hiroki? Přines mi plsík led..." podivil se. „Zmrzlina je málo studená?" zeptal se. „Jo... chladí pusu, ale mě je vedro..." řekla jsem. „Nebo... Hiroki stůj." Řekla jsem, než zašel dovnitř. „Já to přinesu, sedni si." Řekla jsem mu. Chtěl něco říct, ale výhružně jsem se na něj podívala a ukázala na lehátko. „Fajn..." řekl a sedl si. Šla jsem do kuchyně a z mrazáku vytáhla led. Zdálo se mi, že něco slyším v obýváku, tak jsem se šla i s pytlíčkem ledu na hlavě podívat. Nic. Najednou jsem si z ničeho nic sedla na zem. Podivila jsem se, moje tělo si ale dělalo, co chtělo. Jen jsem tam tak seděla a držela si led u hlavy jako magor. Za chvíli jsem slyšela kroky v kuchyni. Byl to Hiroki a když mě viděl, jak sedím na zemi a cumlám jednu kostku ledu v puse a pytlíček ledu si držím u čela, začal se smát. Smál se ale hrozně roztomile. „Copak? Nohy tě neposlouchají?" zeptal se a sedl si naproti mně. „Celé tělo... Nemůžu se zvednout. Z ničeho nic jsem si sedla a tak jsem tady i zůstala." Řekla jsem naštvaně. „Kawaii!" křikl Hiroki. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Vypadáš kawaii když máš takový nevinný a naštvaný výraz zároveň!" Nechápavý pohled se změnil v rudé tváře. Vzal mě do náručí, aniž bych mu to dovolila. Omylem jsem upustila ten pytlíček s ledem na zem. Hiroki se po tom svezl a já spadla přímo na něj. „Hiroki! Baka!" zanadávala jsem. Slezla jsem z něj a konečně se mohla postavit. Po chvíli se zvedl i Hiroki a já se ujala zase místa venku pod slunečníkem. Dneska se mi vážně nechce nic dělat. Vzala jsem si mobil a sluchátka, co jsem měla na stolku vedle lehátka a zapnula nightcore music. Poslouchala jsem písničky a zavřela oči. Ani nevím, jestli jsem na chvíli zaspala, nebo ne.
Probudila mě až voda. „Který dement-" než jsem to dořekla, viděla jsem Hirokiho s malým kýblem v ruce. Smál se. „Chceš do držky?!" křikla jsem a rozběhla se za ním. On mi utíkal. U bazénu jsem o něco zakopla a oba jsem nás s Hirokim svalila do bazénu. Chytil mě a přitáhl si mě k sobě, ještě dřív než jsme spadli do bazénu. V takovém menším objetí jsme oba spadli pod vodu. Nestihla jsem se nadechnout. Hiroki si toho všimnul a tak mě chytl za pas a vyhodil mě nahoru. Vyplula jsem nahoru a Hiroki chvíli po mě. Oba jsme začali lapat po vzduchu. „Díky..." řekla jsem. „Za co? Přece bych tě nenechal utopit se." Zasmál se. „Hmm..." řekla jsem. Většinou, když jsem v bazéně, jsem pod vodou... Zdá se mi to lepší než mít hlavu vynořenou. Na základce mi říkali „Potápka". To byli ty časy, kdy jsem ještě poslouchala všechny učitele, a byla vzorná žačka. To už se ale dávno změnilo. Něco jsem ucítila na zádech... Ne!!! Rozvázala se mi podprsenka! „Aaaa! Hiroki! Nedívej se!" řekla jsem. Hiroki se podivil, ale pak zrudl, když viděl, že si držím podprsenku, aby mi nespadla. „Hiroki? Zavážeš to?" zeptala jsem se a otočila se k němu zády. „Um..." řekl a začal dělat mašličku. „Arigato!" křikla jsem a vyšla z bazénu po schodkách ven. Usušila jsem si tělo a po té i vlasy a dala je do turbanu. Šla jsem si pro oblečení a v koupelně si převlekla do normálního oblečení. Hiroki už byl převlečený taky do normálního oblečení a dělal toasty. „Takže „Pan Kuchař" jo?" rýpla jsem si do něj. „Jo a paní kuchařová za mnou." Řekl a zasmál se. Ok... Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět, takže jsem jen začala pomáhat v kuchyni. Chvíli jsme se u toastů dívali na anime a pak se šli ještě projít. Večer už nebylo tak hrozné vedro jako odpoledne. Bylo to počasí tak akorát. Dala jsem si bílé šaty, protože byli úplně kawaii! „Páni! Těch hvězd dneska ale je!" řekla jsem nadšením. „Jo... to je..." řekl Hiroki zasněně. „Hotaru! Hele! Padá hvězda. Přej si něco. A ne jedna!" Řekl mi a ukázal na oblohu. Šla jsem dál od něj a zavřela oči. „Přeju si, aby to takhle zůstalo napořád." Řekla jsem a Hiroki mě ze zadu obejmul. Dal mi hlavu na rameno. „Co aby bylo napořád?" zeptal se. „Náš vztah, přátelé... Abychom spolu pořád vycházeli takhle dobře, a když už by byla nějaká hádka, aby se rychle vyřešila." Řekla jsem. „Tak to si přeju to samé." Řekl Hiroki. Pak jsme šli ruku v ruce domů. Převlekli jsme se do pyžama a šli spát. „Arigato... Hiroki." špitla jsem. Myslela jsem si, že už spí, ale ne. „Za co?" zeptal se. Díky bohu že je večer! Jsem docela červená... Myslela jsem, že už spí... „Za to, že jsi mě naučil se dívat na svět i jinýma očima... Než jen že svět je svině a všichni tě vždycky oklamou... To jsem si myslela, ale není to tak. Existují přátelé, co by za tebe dali i život." Neslyšela jsem Hirokiho odpověď, jelikož jsem zaspala, ale cítila jsem, jak mě pohladil po vlasech a taky usnul.
Gomeeeeeeen! Gomen že vyšla tak pozdě a že je tak krátká! Jelikož je pořád příšerné vedro, tak jsem věčně v bazéně a nechce se mi moc sedět u komplu... Snad to chápete! Ještě se chci omluvit za chyby atd... psala jsem to rychle teď, abyste nečekali moc dlouho... :) ;) :/... Doufám, že se vám líbila a že zanecháte nějaké votes atd.! :)) Na obrázku Hotaru a padající hvězda! ♥
P.s.: Forbidden love vyjde asi zítra a Nechtěná láska pozítří.. :) ale nic neslibuju! :) ;)
ČTEŠ
Nechtěná láska
عاطفيةHotaru Furukawa, dívka ze střední školy, si myslí, že vede vcelku normální život a že tomu tak bude napořád. Nechce si hledat hned kluka, protože má zkušenosti, její otec se s její matkou rozvedl, od té doby nechce s nikým chodit. S kluky se radši m...