Nechtěná láska

Kapitola 2

Ráno jsem se vzbudila pět minut před sedmou hodinou. Ještě mi budík nezvonil, není sedm. Chtěla jsem ležet, ale pak jsem si řekla, že se můžu o to delší dobu upravovat. První jsem šla do koupelny. Tam jsem se osprchovala a chtěla se namalovat, ale v tu jsem slyšela zvonit budík. Jelikož mám koupelnu naproti pokoje, tak ho slyším až sem. Šla jsem ho típnout a pak zase zašla do koupelny. Jednoduše jsem se namalovala, řasenku a trošku make-upu. Moje prý upravování netrvalo ani patnáct minut. Rozčesala jsem si vlasy a oblekla si školní uniformu. Šla jsem dolů a udělala jsem si chleba se sýrem. Mamka ještě spala, jelikož dlouho pracovala, nechala jsem ji. Bylo půl osmé, jelikož bydlím vcelku daleko, už jsem musela vyjít. Cestou jsem potkala Izumi a tak jsme obě čekaly na autobusové zastávce. „Umíš Zeměpis a Fyziku?“ přerušila Izumi ticho. „Um… docela jo. Když tak poradíš.“ Řekla jsem a začala se smát. Ona udělala vážný výraz a řekla „Ne, neporadím,“ řekla a já se na ni chvíli jen tak dívala, pak se začala smát „ale musím.“ Řekla a měla totální výbuch smíchu. Nechápala jsem proč, ale aby to nevypadalo divně, taky jsem se smála. Za chvíli přijel autobus a my jsme nastoupili. Samozřejmě kdo tam nebyl? Hiroki a seděl přímo za námi. Zajímalo mně, kdy tam nastoupil. Nebo tam byl už delší dobu? Co? Proč mě to zajímá? Vždyť je mi to fuk. No, nebyl by to Hiroki kdyby něco nevyvedl. „Ta slečna má pistoli!“ křikl a ukázal na mě. Já jsem si vyděšeně stoupla a nechápavě řekla: „Co? Kdo? Já? To není pravda!“ Pro mé neštěstí mě začal jakýsi pán prohlédat a nakonec mě vyhodili s autobusu. I Izumi, protože ten blb začal mluvit, jak jsem si ji rychle schovala. Izumi byla vzteky bez sebe, když viděla tupého Hirokiho jak na nás s autobusu vyplazuje jazyk. Šly jsme rychle do školy. Já to mám tak dvacet minut cesty s Izumi takže jsme přišli deset minut před osmou. „Zabiju ho!“ křičela Izumi. Je toho schopná, přece jen by se neprala poprvé. No a já taky ne. Taky bych ho nejraději zmlátila, ale jeho otec je ředitel. Pomyslete si, co by z toho bylo? Když jsme jej potkali na chodbě, zasmál se a ušklíbl. Izumi se na něj pustila, ale stihla jsem ji zadržet. Nechápavě se na mě podívala, pak jsem jí na to řekla: „Nech jej. Nestojí to za to a navíc ředitel je jeho otec… Víš, co by to byl za problém?“ „No jo! Celá rodina Takagawa je otřesná! Až na jeho mámu, ta je fajn. Baví se s mojí mamkou. Ale to se o něm a jeho otci říct nedá! Jsou to bohatí snobi!“ Křičela Izumi. Náhle zazvonilo a my utíkali rychle do třídy. Učitel tu ještě nebyl. Uf… Sedla jsem si do lavice a Izumi vedle. Napsala jsem na papírek pro Izumi „Mám plán, jak se pomstít Hirokimu!“ napsala jsem jí o tom plánu a ona jenom přikývla. Izumi se na něj pořád dívala. Když přišel učitel, Hiroki mi poslal papírek, přesně jak jsem čekala. Bylo na něm napsáno: Co jsem se zalíbil té tvoji kámošce? Že se na mě furt dívá. Připsala jsem jeho stylem psaní pár nevhodných slov a přihlásila se, jakože chci něco říct. Učitel mi to svolil a já začala hystericky mluvit „Pane Učiteli, Hiroki mi poslal papírek s nepěknými slovy!“ Učitel vzal papírek a četl. Jelikož mě má rád a Hirokiho ne, tak mi to snědl. Jupí! Je to jedna ku jedné Hiroki Takagawo! „Ale to jsem nebyl já, ona-“ začal říkat Hiroki. „Je to tvým písmem tak neříkej, že jsi to nepsal! Už nechci nic slyšet. Za tohle dostaneš od slečny Furukawi trest, rozhodování je libovolné.“ Ano! Tohle jsem chtěla slyšet! Přesně vím, co nesnáší. „Slečno Hotaru Furukawo, vybírejte.“ „No um… Nevím, co třeba…“ musela jsem je napínat. Jsem zlá! „Co třeba že bude dva týdny po škole uklízet celou třídu. Uklízečky budou rádi, že nemusejí uklízet naši třídu… Je v ní vždycky tolik nepořádku.“ Řekla jsem. Učitel to svolil, a když se otočil, uculila jsem se na Hirokiho. Izumi se vítězně usmála. Její modré oči doslova zářili radostí. Byla jsem taky ráda, přece jen, pomsta je pomsta. A je ještě lepší když vyjde. Za chvíli mi Hiroki zase poslal papírek. Hele, sorry za to že jsem tě z toho busu tak vyhnal. Vážně! Ano, trest si zasloužím, ale nemohla bys ho jen na jeden týden? Příští týden mám hned po škole trénink ve fotbalu a nechci jej zameškat. Podívala jsem se na něj a on se na mě taky podíval. Byl vcelku smutný. Bylo mu to asi líto, ale nevím, jestli si ze mě nedělá jen legraci, u něj je všechno možné. Přemýšlela jsem o tom papírku. Já nevím… Nechci se s Izumi radit, hned by to zamítla. Pomsta je někdy dobrá ale někdy pak i zamrzí… Hotaru! Seber se! Tomu klukovi je to vážně líto. Říká mi srdce. Ne Hotaru! Jen to dělá, aby se mohl vyhnout trestu! Co když to ten řidič nahlásí policii a budou vám prohledávat dům! Říká mi zase na druhou stranu mozek. Ale přece jen udělám to, co řeklo srdce. Zazvonilo na přestávku a já šla za Hirokim který právě vyšel na chodbu. „Hiroki! Počkej!“ nikdy bych to neřekla, ale vyšlo to z mých úst jako nic. Hiroki se otočil a podivil se. Když jsem začala mluvit, sběhli se okolo něj jeho fanynky a já měla domluvené. Chtěla jsem odejít a napsat mu to na papírek pak, ale chytl mě za ruku a utíkal se mnou někam pryč. Zavřel nás v jedné třídě. Bývá tu Němčina, ale teď byla prázdná. „Co jsi mi chtěla?“ zeptal se. Nastalo ticho. Nevím, proč jsem neodpověděla. Zaposlouchala jsem se do našich zrychlených dechů, bylo to kvůli tomu běhání. „Haló! Furukawo? Si tady?“ Nevím sice, proč mi říká příjmením, když já jemu jménem, ale to je jedno. „Em… No… jo! Chtěla jsem s tebou mluvit o tom papírku, co jsi mi pak poslal.“ „Jo? Ty ses rozhodla? Myslel jsem si, že jsi nemilosrdná a že mě pošleš do prdele. No moje intuice zklamala.“ „No… nezklamala…“ řekla jsem. On se podivil a čekal napínavě na odpověď. „Jak nezklamala? Vždyť jsi sem přišla to odvolat? Teda na ten jeden týden míň.“ „No, jo… Ale nezklamala tě, protože jsem to tak chtěla nechat. Ale rozhodla jsem se, že ti tu laskavost prokážu, ale musíš něco udělat. V tom buse když jsi řekl to o té pistoli-“ „Ano, omlouvám se. A taky to odvolám, že to byla jen sranda.“ „Um… dobře.“ Jak to že mi bere slova, která chci říct?! Nesnáším to. Chvíli jsem se mu dívala do jeho modrých očí, ale pak jsem si řekla, že je nejvyšší čas jít. Když jsem chtěla odejít, z ničeho nic mně obejmul, otočila jsem se, aniž bych chtěla a on mi zašeptal do ucha: „A… díky Hotaru.“ Podivila jsem se a zrudla. Bleskově jsem se mu z náručí vytrhla a utíkala pryč. Bylo to poprvé co mě někdo z naší třídy, myslím kluka, obejmul. A vůbec, kromě táty nebo tak někoho, mě nikdo ještě neobejmul, jakože kluk v mém věku. Teda až na Katsua, mého nejlepšího kamaráda. Když se stěhoval, mě před odjezdem naposledy ale taky poprvé obejmul. To bylo poprvé, co mě obejmul kluk. Myslela jsem, že to bude naposledy, ale nebylo. Ale zpět do reality. Nevnímala jsem a taky jsem si nevšimla vysokého prahu u dveří a zakopla jsem o něj. Instinktivně jsem zavřela oči. Myslela jsem, že jsem spadla, ale někdo mě popadl za pas a díky tomu jsem pád ustála. Když jsem otevřela oči, Hiroki mě držel a smál se. „D-díky…“ řekla jsem vyděšeně. Když už jsem chtěla jít, ještě mě zadržel a řekl: „Nikomu o tomto… a vůbec o celé této přestávce neříkej.“ Udělala jsem to, co řekl. Pořád jsem o tom přemýšlela. Nepamatuju si, co jsme ve škole dělali, ani kdy jsem přišla domů. Ani proč sem byla na pohovce v obýváku… Prostě nic, tím přemýšlením jsem byla úplně mimo. Doma jsem si pustila anime. I když jsem jej skoro vůbec nevnímala, pořád jsem si v mysli opakovala, co se stalo. Úplně jsem zapomněla na čas. Ani nevím, jak jsem napsala ty testy! Podívala jsem se na hodiny a bylo půl páté, toto ale uteklo. Nebyla bych to já, kdybych se nešla podívat na mobil. Než jsem tam šla, něco jsem slyšela v kuchyni, přesněji syčící konvici. Šla jsem se podívat a tam byla mamka. Nechápu to, mamka má být v práci do večera. „Mami?“ řekla jsem unaveně, aniž bych chtěla. Co se to se mnou ksakru děje?! Od toho okamžiku kdy jsem byla s Hirokim si nic jiného nepamatuju…

Yosh! Další dílek napsán. Chtěla bych aby to četlo více lidí :/ :( :) protože pokud to píšu jen pro dva nebo tři lidi… Je to docela na nic no… Jinak gomen za chyby. :) moje čeština je úžasná :DD Jsem vám to trošku usekla :D :) Jsem zlá já vím. :DD 

Na obrázku je Hiroki a Haruka ♥ :) Příště tam dám Izumi! :) Ale taky více postav jelikož je tu pořád jen Haruka, Izumi a Hiroki :D ._.