Nechtěná láska

Kapitola 17

Bylo šest hodin. Teď jsem se vzbudila. Vážně úžasné. No tak co, budu se "upravovat" delší dobu. Řekla jsem si v duchu. Dnes jsme si už nemuseli dávat školní uniformu. Podívala jsem se ven. Kdybych měla balkón, mohla bych vylézt a zjistit, jestli je tam teplo nebo ne. Takhle to nepoznám. Venku bylo ještě šero, ale ne tak moc. Rozhodla jsem se, že si dám obyčejné černé legíny a šedá delší svetřík. Šla jsem se ještě okoupat a namalovat. Udělala jsem vajíčka s chlebem a čekala, až se Hiroki vzbudí. Nachystala jsem si do kabelky svačinu a pití. Pak jsem si vzala pouzdro, klíčky, blok a samozřejmě mangu. Dostala jsem chuť na něco sladkého. Šla jsem se podívat do malé skříňky, vždy tam je nějaká čokoláda nebo tak něco. Bingo! Sice to nebyla čokoláda, ale lízátko. Bylo jahodové, to mám ráda. „Hotaru?" špitl někdo. Viděla jsem babičku, jak právě vyšla z ložnice. „Ano?" zeptala jsem se. „Co to tu voní??" „Vajíčka." Řekla jsem. „Mmm..." řekla nadšeně. Asi má ráda vajíčka. „Babi, běž si sednout. Podám ti je." Řekla jsem a zašla do kuchyně. Vzala jsem vajíčka a přinesla je babičce k televizi. Bylo za pět minut sedm, tak jsem šla Hirokiho vzbudit. „Hiroki... Vstávej." Řekla jsem zase mým sladkým tónem. „Hm... Mě se nechce. Vždyť se neučíme, tak proč nemůžeme být doma?" řekl poloospalým hlasem. „Hiroki! Vím, ani mě se nechce, ale musíme." Nakonec jsem ho z postele vytáhla a on se nachystal. „Hiroki! Vychladnou ti vajíčka!" křikla jsem na něj z kuchyně. „Vždyť už jdu." Řekl otráveně. „Hotaru, je to milý chlapec, nebuď na něj zlá." Řekla mi babička. „Vidíš, tvoje babička má pravdu!" řekl mi Hiroki. Já jen převrátila oči. „Hotarko? Teda, Hotaru? Pojď se mnou. Hiroki, prosím, počkej tady." Řekla a šla jsem za ní. Zašly jsme za rožek a ona spustila: „Hiroki tu bydlí?" zeptala se. „No... Ne, nebydlí. Má svůj dům, ale jsme pořád spolu. Takže tu jakože bydlí. Navíc se jeho rodiče odstěhovali. Jeho jediná šance byla, že bude bydlet u babičky, ale ta bydlí daleko. Rozhodl se, že bude bydlet u něj doma, ale teď je tady, kdyby to zjistila policie, tak by se mu musely najít adoptivní rodiče, tak jako mě. Kdyby si ho adoptovali třeba s Osaky, tak bychom se nemohli už moc vídat..." vysvětlila jsem. „Aha, a jelikož jsem tady já, tak tu bydlí." „Ne, tak to nemyslím. On tu bydlel i předtím. Jakože nebydlel, ale byl vždycky tady se mnou. Pak zjistili, že tu bydlím sama, kdybys nepřijela, tak bych, bůh ví kde, skončila. Takže děkuju, že tu jsi." Řekla jsem a šli jsme dolů. Nečekala jsem na její odpověď, bylo půl osmé, takže jsme už museli.

Ve škole byla nuda, různě jsme si posedali. Jelikož si šla Izumi sednout za Akiem, tak byla vedle mě volná lavice. Samozřejmě si ji Hiroki přisunul a zase jsme byli vedle sebe. I Izumi a Akiem tak byli. Skoro všichni byli po skupinkách. Až na pár šprtů, co se tam učili. Nechápu proč. Četla jsem společně s Hirokim mangu, do doby, než se ozval hlas ředitele. „V pátek, poslední den školy, bude ples. Oblečte se do slavnostního oblečení. Doufám, že všichni přijdete. Ples začíná v sedm hodin a končí okolo druhé hodiny ráno. Těším se na vás." No super. Nejdu na ples, ani za nic. Ale Hiroki bude chtít, abych šla. Na něco se pak vymluvím. „Hot?" zeptal se. Nemůžou mi říkat Hotaru?! Hot je anglicky teplý, zní to divně! „Jsem Hotaru! Ani Hotarka ani Hot! Prostě Hotaru! H-O-T-A-R-U." hláskovala jsem mu moje jméno. „Promiň no..." Řekl a zasmál se. „Tak Hotaru? Jdeš na ples?" Sakra, tuhle otázku jsem slyšet nechtěla. „Nemám šaty." Vymluvila jsem se, i když vím, že mi nějaké Izumi udělá, její matka je švadlena a ona hrozně ráda navrhuje. „Izumi ti je však navrhne." „Um.. Já si to ještě rozmyslím." Řekla jsem a začetla se do mangy.

„Jsme doma!" Křikla jsem za nás oba, když jsme přišli ze školy domů. Nikdo se neozýval. „Babi?" Nic. Šla jsem do kuchyně a viděla tam papírek. „Šla jsem do obchodu, něco nakoupit. Máš prázdnou ledničku. A ještě tady máš nějaké peníze, běžte s Hirokim na jídlo." Četla jsem nahlas. „No... Takže Hiroki, já půjdu rovnou na brigádu. Když tak mi potom vezmi oběd. Díky." Řekla jsem. Hiroki jen pokyvoval. Ani jsme se nepřevlékli a vyrazili jsme do restaurace. Převlekla jsem se a šla jako první obsloužit Hirokiho. „Dvakrát gyros. Díky." Řekl a já jsem dala Kazuovi lístek. „Ahoj Naomi." Řekla jsem na hnědovlásku. „Jé, ahoj Hotaru." Usmála se. „Naomi? Kam vlastně chodíš na školu?" zeptala jsem se. „Chodím na návrhářku." „Jé, ty umíš navrhovat?" „Jo, už jsem pár navrhovala. Samozřejmě, jsem se doslechla o tom plesu, chceš šaty?" zeptala se. „Nevím, jestli tam půjdu." Řekla jsem. „Aha." „Děvčata! Nemluvit! Pracovat!" křikl ředitel, který šel směrem ven." Jeho havraní vlasy se leskly jako obvykle. Je zvláštní. Vypadá asi na osmnáct let, ale není mu tolik. Přišel ke mně a podíval se mi do očí. Má zvláštní barvu, takovou do červena. „Hotaru..." byl u mě tak blízko, až jsem si na chvíli myslela, že mě políbí. „A-ano?" vykoktala jsem ze sebe. Viděla jsem Hirokiho jak se dívá z boxu. „Objednávka." Řekl a odešel. Celá rozklepaná jsem vzala gyrosy. Jeden byl zabalený a druhý v talířku. „Tady Hiro." Musela jsem mu oplatit to je „Hot." „Díky. Proč mi říkáš Hiro? Vždyť se ti zkratky nelíbí." „Hiro je pěkné." Řekla jsem a chystala se k odchodu. „Jo, máš pravdu. I mě se to líbí." Ušklíbl se. Sakra! Prokoukl mě. Moje "pomsta" se nepovedla. Šla jsem obsluhovat další lidi. Bum! A byla jsem na zemi. Ten malý grázlík mi podkopl nohu. Sletěla jsem s talířky se špagetami na zem. Moje vlasy měli blond melír. „Hupsík. Pardon, slečínko." Řekl světlovlásek, asi tak starý jako já. Hiroki stál a neměl moc úsměv na tváři. „V pohodě..." řekla jsem. Nesmím být na zákazníky zlá, jinak mě může ředitel vyhodit. Zvedla jsem se a povytahovala z vlasů špagety. „Co se tu stalo?" křikli zároveň Kazuo a ředitel. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale Kazuo a ředitel jsou si hodně podobní. Kromě barvy očí a vlasů by mohli být dvojčata. „Ten kluk, jí podkopl nohy." Slyšela jsem, jak řekl Hiroki. Přišel ke mně ředitel a podal mi ruku. Podala jsem mu ji, ale trochu jsem zaváhala, když jsem vzadu viděla červeného Hirokiho. Byl naštvaný. Chytl mě kolem ramen a někam mě vedl. „Vysvleč se, tady máš nové šaty. Pro dnešek." Byli to ty stejné šaty jako má Naomi. Asi je nosí dívka z večerní směny. Zašla jsem do kabinky. Vyšla jsem a ředitel se na mě podíval. „Jo, pasují ti." Řekl. „Děkuju, pane řediteli." Řekla jsem mu. Pane řediteli jsem mu řekla proto, aby mi řekl své jméno, alespoň jsem se o to pokoušela. „Eto- Šup! Obsluhovat." Řekl. Eto? To je divné... No, i tak, to je jedno, jeho jméno jsem se nedozvěděla. „Dobře." Řekla jsem a odešla. Zavřel za mnou dveře a já šla chodbou přes kuchyň a zase obsluhovat. Naomi a Hiroki stáli vedle sebe a čekali pravděpodobně na mě. „Konečně." Řekl Hiroki naštvaným hlasem. Chtěl něco říct dál, ale zarazil se. „Páni, sluší ti to." Řekl. Trošku jsem se začervenala a pak řekla: „Díky, ale je to na mě moc krátké." Řekla jsem. „Nejsou. Sluší ti. Mluvil jsem s Naomi o návrhu šatů." Řekl a vyplázl na mě jazyk. „C-cože?!" „Říkala, že ti je ráda udělá, když Izumi nebude moct." Řekl a Naomi kývla. „Fajn." Nezbývalo mi nic jiného, než říct ano. Jelikož by mě do smrti přemlouvali. „Jupí!" „Někdy se stavte! I Izumi může!" řekla nám a dala Hirokimu papírek. Pravděpodobně s číslem domu a jménem ulicí. Pracovala jsem další dvě hodiny a konečně jsme šli domů. „Ahoj babi!" řekla jsem. „Vítejte Hotaru a Hiroki." Odpověděla z kuchyně. Stejně nevím, proč je ples teď, doufám, že se to odsune o kousek, jelikož nevím, jestli Naomi zvládne šaty ušít za tři dny. Každý den mám větší obavy, z čím dál rychleji blížícího se plesu.

Tak konečně po dlouhatánské době tady máte další dílek. Už jsem konečně zdravá! Jupí jej! Děkuju za 1K shlédnutííí a skoro 100 votes!!! Omggg! Asi jsem slepá či co :o :33 Děkuju moc! ARIGATO! Omlouvám se, že je dílek nic moc ._. Je to všechno teď na nic... O víkendu jedeme na tu chatu, což znamená, že dílky nebudou... Mám už jen zítřek a pátek abych stihla napsat alespoň jeden díl... :/ Všechno hrozně rychle ubíhá... Dílky se pokusím přidávat v pondělí, úterý, čtvrtek, pátek a sobotu. Ve středu a neděli mám většinou nejvíce práce, takže to málokdy stíhám... :/ Pokud dílek nevyjde v pondělí, tak vyjde v úterý. A pokud třeba nevyjde v sobotu, tak vyjde v pondělí. Pokusím se psát vždycky obden, nebo alespoň 3x do týdne novou kapitolku. :)) A píšu i nový příběh, snad se vám bude líbit! Ale tento týden ještě nevyjde. :/ :) Gomen za chyby atd. :D