Nechtěná láska

Kapitola 12

Pohled Hotaru

Odtáhla jsem se od Kazua. „Už nebereč. Třeba to byl jenom omyl." Řekl mi a usmál se. „Děkuju." Odpověděla jsem. Teď jsem si vzpomněla, že jsem Naomi vlastně lhala. „Kazuo? Půjdu na chvíli na čistý vzduch jo?" „Dobře." Myslela jsem, že bude protestovat ale ne. Šla jsem zadním vchodem a zavřela za sebou dveře. Oteplilo se, ale pořád vál trochu studenější větřík. „Hotaru? Není to tak, jak to vypadá..." ozval se za mnou hlas, který jsem dobře znala. Lekla jsem se a rychle se otočila. „H-hiroki... Běž ode mě pryč." Řekla jsem se strachem, jako bych se ho bála. Nevím, co to do mě vjelo, vždyť jsme se dvakrát políbili a několikrát objali jako přátelé. Já blbá si myslela, že spolu chodíme, ale on už má holku. Mohl mi to alespoň říct... Měla jsem pravdu... Neměla jsem se tak rychle jen tak do někoho zamilovat. Tak jak táta odešel od mámy tak Hiroki ode mě. Můj slib co jsem si dala, byl porušen. „Hotaru... Není to moje holka." Jo, jasně že "není"... „Ne? A kdo teda? Že se s ní držím za ruku, pozval si ji na oběd..." „Je to moje sestřenka..." Ano... on drží za ruku jeho patnáctiletou sestřenku. Co si o mě myslí? Že jsem blbá? „Myslíš si, že jsem blbá? Určitě by ses nedržel s patnáctiletou, prý sestřenkou, za ruku. Kdyby jí bylo šest, nic neřeknu ale je jí asi patnáct." Řekla jsem a ironicky se zasmála. „Je slepá." Odpověděl Hiroki se smutným výrazem. Nevím, jestli mu mám věřit, nebo ne... Co když je to pravda a jsem na něj naštvaná kvůli ničemu? Ale zase co když lže? „J-jak mi to p-potvrdíš?" vykoktala jsem ze sebe. „Pojď se mnou dovnitř, prosím." Nic jsem mu na to neřekla a šla za ním dovnitř. Šli jsme za jeho asi slepou sestřenkou. Cestou se k nám přidala i Izumi a Naomi. „Naomi?" špitla jsem, když jsem šla vedle ní. „Jo?" „Promiň, že jsem lhala. V tu chvíli jsem byla tak nervózní, že jsem ani nevěděla, co říkám." Byla to částečně i pravda. „V pohodě, tvá kamarádka, myslím že Izumi, mi všechno vysvětlila. Teď nám, no... hlavně spíše tobě, bude vysvětlovat, co se stalo." Přijala mou omluvu. Přikývla jsem. „Shizuko?" promluvil na jeho sestřenku. „Hiroki? Jsi to ty? Cítím společnost." Odpověděla mu hnědovláska a položila mobil. Sice nevím, jak vidí kde co je, ale dobře. „Jsou tu moje kamarádky a jedna číšnice." Řekl Hiroki. Že: A jedna číšnice... chudina Naomi... Jsem zlá a musela jsem se tomu v duchu zasmát. „Tohle je Hotaru." Řekl a vzal Shizuko ruku. Podal mi ji. Já ji přijmula a potřásla jí. „A Hotaru, tohle je Shizuko. Moje sestřenka." „Ráda tě poznávám." Řekla tichým hlasem. „Já tebe taky." Odpověděla jsem mile. Měla krásné hnědé a oči a hnědé vlasy po ramena. Byla hrozně krásná, škoda, že je slepá. To samé udělal Hiroki s Izumi, taky jí podal ruku a představil je. I s Naomi to ta, udělal a představil se jí i on sám. „Shizuko? Řekneš nám něco o sobě?" řekla mile Izumi. „Hm... co bys ráda Izumi?" Co? Jak věděla, kdo na ni mluví? „Huh?" podivila se Izumi. Hiroki se jen usmál. „Asi se divíš, jak jsem tě poznala že? Vlastně, možná nevidím, ale zase dobře slyším. Pamatuju si hlasy hodně lidí. Takže moc nemám problém rozeznat kdo je kdo, v rodině už ty hlasy znám dobře. Tady ještě moc ne. Ale jste tu jen vy. Takže to není tak těžké." Řekla a usmála se. „Různé věci i cítím. Nemyslím to tak, že třeba voníte nebo naopak páchnete. Ale myslím to tak, že se třeba teď Hotaru usmála. Cítím to. Jako kdybych to viděla." Byla to pravda. Usmála jsem se na ni. „Hiroki? Můžeš na chvilku?" řekla jsem Hirokimu. Chtěla jsem se mu omluvit za své chování. „Um... Shizuko a holky? Omluvíte nás s Hotaru na chvíli?" zeptal se Hiroki. Všechny kývly. Vyšli jsme ven a zašli za rožek. „Hotaru já-." Než něco dořekl, přišla jsem k němu a obejmula ho. „Promiň." Řekla jsem a zabořila se mu do hrudi. „Ne, chápu tě. Kdybych ti normálně řekl, že mám slepou sestřenku, nic z toho by se nestalo." „Ne Hiroki! Proč bys mi to měl říkat?" zeptala jsem se a odtáhla se. „Ale... to už je jedno. Je to vyřešené. Omlouvám se za své chování a za to že jsem ti nevěřila." Řekla jsem a málem se rozbrečela. Bylo mi to líto. Jsem blbá. „Nemusíš se omlouvat, chápu tvé chování. Ale i tak, omluva přijata." Řekl a usmál se. „Hiroki?" „Jo?" zeptala jsem se, když jsme vešli zase do restaurace. „Zapomněla jsem ti říct, že tu pracuju." Řekla jsem a šibalsky se usmála. „Jo, všiml jsem si." Řekl a zasmál se. „Jak to že umíš na mobilu?" slyšela jsem Izumi když jsme přišli ke stolu. Izumi i Naomi seděly po stranách Shizuko. „No... vlastně neumím, je si pamatuji, co mám mačkat. Učil mě to Hiroki." Odpověděla. Naomi vstala a šla za mnou. „Objednáte si něco?" řekla jsem a podívala se směrem na Izumi, Shizuko a Hirokiho. „Dvakrát rámen. A... Izumi ty?" řekl Hiroki. „Já si dám... třeba taky rámen. A k tomu nám dej nějakou vodu. Já si dneska dám horkou čokoládu. Sice nevím, jestli se to k tomu jídlu hodí, ale co. Nebo víš co! Dej mi zatím magnesiu a pak po jídle tu čokoládu." Řekla Izumi. Hiroki a Shizuko kývli, na souhlas že si dají to samé. „Kazuo! Třikrát rámen a magnesiu!" křikla jsem na kuchaře Kazua. Přišel za mnou a řekl: „Vidíš, říkal jsem ti, že se to vyřeší." Řekl a vzal si ode mě papírek s objednávkou. „Jo." Řekla jsem a usmála se. On mi úsměv oplatil. Celý den jsem s Naomi obsluhovala a v šest jsme šli domů. Až mi odejdeme, chodí tam další dívky na noční směnu. Myslím si, že i my na ni budeme někdy muset. Izumi a ostatní na nás s Naomi už čekali. Rozhodli jsme se jít k Hirokimu. Cestou jsme se stavili i pro Daisukeho a Akia. Akio šel hned za Izumi a chytli se za ruce. Dívala jsem se na ně. Bylo to krásné. V tu jsem ucítila něco teplého, jak se dotklo mé ruky. Podívala jsem se a viděla Hirokiho, jak mě chytl za ruku. Trošku jsem se začervenala, ale pak jsem i já jemu ruku stiskla. Shizuko šla opatrně před námi. Měla v ruce takovou tu tyčku pro slepce. U Hirokiho jsem představila Daisukemu a Akiovi, Naomi a Shizuko. Hiroki navrhl stanovat. Byli jsme pro. Vytáhl pět velkých stanů. Nechápu proč jich má tolik. V jednom spal Akio a Izumi, v druhém Shizuka a Naomi. Staly se velmi dobré kamarádky. (Nebyly to lesby. Ale Naomi se o Shizuku starala jako o svou mladší sestru.) A samozřejmě s kým si myslíte, že jsem spala já? Ano. S Hirokim. Chudák Daisuke byl zase sám. Už jsem říkala, že má rád klid, takže mu to ani moc nevadí. Šli jsme stanovat na kraj lesa. Opékali jsme si klobásky a tofu. Bavili jsme se, Daisuke vzal i kytaru, tak jsme si zpívali. Nakonec jsme šli spát až okolo půl dvanácté večer. Když jsme šli spát, sem tam se večer něco někde šustlo. „Hiroki?" „Jo?" řekl Hiroki ospale. „Trochu se bojím..." přiznala jsem se. On mě obejmul a přitáhl si mě zezadu k sobě. „Neboj se, když už, tak tě ochráním." „Fajn." S těmito posledními slovy jsem usnula. Zajímalo by mě, kdy půjdeme do školy. Zapomněla jsem docela na čas. Vzbudil mě Hirokiho mobil. „Co se děje Hiroki?" „Píše mi otec, že máme dva dny ředitelské volno. Protože se vybírá nový ředitel." „Jupí." Řekla jsem normálně. Chtěla jsem to říct vesele, ale únavou jsem to řekla jako nějakou normální větu. Bylo okolo jedné hodiny, když jsem zapsala. Pořád se mi ale zdálo, že něco nebo někdo, je venku.

Vzbudila jsem se a podívala se na mobil. Byli tři hodiny ráno. Zdálo se mi, že jsem spala jen půl hodiny, ale spala jsem dvě... Venku byla ještě docela tma. Chtěla jsem jít ven. Ve stanu bylo dusno. „Hotaru? Kam jdeš?" zeptal se ospale Hiroki. „Jdu se nadechnout čerstvého vzduchu. Spi dál." Řekla jsem. „Hmm..." to byla jeho poslední slova, pak se otočil a spal dál. Šla jsem ven. „Asi se projdu po lesíku." Řekla jsem potichu sama pro sebe. Šla jsem lesem, nevím ani kam. V dálce jsem zahlédla světlo. „Nechoď tam!" nakazoval mi mozek. Ale něco mě tam hrozně lákalo. Šla jsem blíž a blíž ke světlu... Rozmrkala jsem oči, abych přes to světlo něco viděla. Viděla jsem tam dívku. Měla dlouhé bílé vlasy. Měla je asi po kolena. V ruce měla lampičku, s bílím světlem, za kterým jsem šla. Zpozorovala mě. „Hotaru." Řekla něžným hlasem. Jak zná mé jméno? Přemýšlela jsem a ona mi mezitím zmizela z dohledu. Následovala jsem ji až k nějaké řece. Ona do ní vlezla a nechala se proudem unášet. Byla jsem jako omámená, tak jsem ji následovala. Po chvíli jsem si všimla, že se voda zrychlila. V dálce jsem zahlédla vodopád. Lesík byl na menší hoře, což znamená, že kdybych z toho vodopádu spadla, asi bych se zabila. Pokud bych přežila, tak s několik zlomeninami. Zdálo se mi jako bych až teď otevřela oči. Byl to jen sen, ale skutečně jsem chodila a dělala věci co se mi zdáli. „Pomooc!" křičela jsem. Ale byla jsem hodně daleko od tábořiště. Nikdo by mě neslyšel. Čím dál víc jsem se blížila k vodopádu. Mohla jsem křičet, jak jsem chtěla, ale nikdo mě neslyšel. Zavřela jsem oči. Kameny byli tak kluzké, že jsem se jich ani chytnout nemohla. Byl konec. „Měla jsem vás ráda přátelé. A tebe Hiroki... Jsem milovala." Řekla jsem nahlas do prázdna. Zatmělo se mi před očima. Je konec.

Tak další kapitolka na světě. Omlouvám se za chyby :D :)... Je to smutnější kapitolka... ale není konec. Ale taky možná konec je pro Hotaru :((.. Chce se mi brečeeet... V další kapitolce se dozvíte, jestli zemře nebo ne... A co se vůbec stanee... :// Jsem vám to sekla v té nejnapínavější části... :D :(... Jinak děkuju za úžasných 400+ shlédnutí! :)) Jste úžasní! :) Možná to není moc, ale pro mě ano! P.S.: Na obrázku je slepá Shizuko :) I když tak nevypadá, to je jedno. :D