Nechtěná láska

Kapitola 28

„Tohle je náš pokoj." Řekl Hiroki a ukázal na bílé dveře. Všechno tady bylo takové exotické. Stěny jsou bílé a někde takové tmavě čokoládové. Jsou tady různé rostliny. Různé květy a palmy a podobné. U bazénu jsou velké palmy a na těch je závěsná síť... No prostě hawaii a je to tu jako v ráji. Výhoda je, že je to kousek od pláže, když jdu na balkón, pláž je tu kousek. Hiroki otevřel dveře a pustil mě jako gentleman první. „Páni!" křikla jsem. Bylo to ve stejném stylu jako všechno ostatní. Ke každému pokoji je balkón, na kterém jsou dvě lehátka a koupelny s vířivkami. Prostě luxus. „Hiroki! Ten apartmán a letadlo muselo tvé rodiče stát majlant!" křikla jsem. „Cenu mi neříkali. Jen řekli, že je to 5* apartmá. Jo... a jsou tu "služky", takže si nemusíme dělat jídlo. Jsou tu od sedmi hodin do jedné a potom od pěti do devíti. Jinak je tu samoobsluha. Nevím, kolik jim je, nebo kolik jich tu je. Ale to se všechno zjistí. Je myslím něco před pátou, takže tady ještě nejsou. Asi..." řekl mi. Vybalili jsme si a potom se sešli dole v obývacím pokoji. Ten můj je malí jako koupelna tady... Možná trochu větší, ale oproti mému bytu je tohle obr. I Hirokiho dům je menší. „Tak co, jak se vám tu zatím líbí?" zeptal se Hiroki. „Žůžo!" křikla Izumi. „Je to luxus, jak jinak." Podotkl Michio. Na tohle jsme všichni kývli. Za chvíli jsme slyšeli, jak někdo zavřel dveře a z nich se vynořili dvě dívky. Jedna měla takové modravé vlasy a ta druhá blonďaté. Měly takové ty uniformy, jako mám já, když jsem na brigádě, ale ony měly extra krátké. „Aloha! Rády vás poznáváme. Já jsem Chika a tohle je Ai." Řekla blondýnka. „Též vás ráda poznávám." Řekla modrovláska. Vůbec se mi nelíbí, jak jsou oblečené... Když půjdu s Izumi a Naomi na nákupy, tak hned jak zabouchneme dveře, půjdou po klucích... Izumi se na mě podívala pohledem: „To není dobrý!" No... má pravdu. „Já jsem Hiroki, tohle je Hotaru, to Akio a Izumi a pak Michio a Naomi." představil nás. „Též vás rádi poznáváme." Dodal Akio. „Takže... Asi máte hlad, nemám pravdu? Půjdu něco ukuchtit." Řekla blondýnka a utekla i s tou druhou do kuchyně. „Zatím se posaďte." Vykukla ještě Chika. Podívala jsem se na ni a ona mi věnovala úšklebek. „Ccc." Sykla jsem. „Rybářky si vždy počkají, až ty malé rybky odplavou a pak zaútočí..." špitla mi Izumi do ucha, i když jsem tu větu vůbec nepochopila. Ale asi to bylo v tom smyslu, jakože až mi odejdeme, tak budou balit naše kluky. Měly bychom jim dát brzo najevo, že tu nejsou jenom ony a kluci, ale i jejich holky. Ksakru. Hodinu jsme se bavili o tom letu a mě se pak smáli, že z toho dělám vědu. Za chvíli už zase byly u nás a přinesly nám jídlo. Bylo to něco havajského. „Tady to máte! Doufám, že vám bude chutnat!" řekli obě zaráz a dívali se jenom po klucích. „Hm... Hotaru, myslím, že zajdeme ven. Bude tam lepší atmosféra." Řekl blonďáček a ušklíbl se na ty služky, nebo kdo to je. Vzal nějaké jídlo s sebou a šli jsme ven. „Konečně venku..." povzdechl si. Podivila jsem se. „Tobě se to tam nelíbí?" „No... popravdě, je tam na mě moc lidí, i když jsem většinou ve společnosti. S naší partou mi to ani nevadí, ale od doby, co tam přišli ty služebné, se atmosféra změnila." Řekl a podíval se na oblohu. „Hmm... Asi máš pravdu." Řekla jsem a stoupla si vedle něj. „Dáš si mitarashi?" (Mitarashi je Dango na špejli zalité sirupem z shouyu (sojové omáčky), obsahují cukr a škrob) „Ne, nemám hlad." Řekla jsem. Ale co se nestane, zakručelo mi v břiše. „Sakra! Teď ne!" křikla jsem v mysli. Hiroki se zasmál a řekl: „Řekni áá." „Áá..." řekla jsem nejistě a otevřela pusu. „Umím se najíst i sama když budu chtít..." řekla jsem s plnou pusou. „Tady máš." Řekl a podal mi špejli s Mitarashi. „Hmm... teď očekáváš, že tě budu krmit já?! Pako!" řekla jsem mu. „No, tak jsem to zkusil, ale stejně to nevyšlo..." zamumlal si pro sebe, ale já ho stejně slyšela. „Na! Jdu si umýt ruce, mám tu omáčku na prstech." Řekla jsem a do ruky mu vrazila špejli. „Můžu ti to olíznout!" křikl. „Ááá! Úchylnej Hiroki! Pako!" řekla jsem a slyšela, jak se uchechtl. Začínám mít prázdninovou náladu. Je to hodně dlouho, co jsem s kamarády byla na dovolené... Ten uchýlnej Hiroki mě štve. Sakraa! Dneska spím na zemi! Šla jsem se umýt nahoru do koupelny a cestou potkala Chiko. Ta se ušklíbla a "nechtěně" jí vypadl tácek s pitím. Samozřejmě jsem byla celá mokrá. „Jé! Gomen... Uklidím to, zatím se běžte převléknout." Řekla mi s úsměvem. Zavřela jsem se v pokoji a zašla do koupelny. Umyla jsem si ruce a přemýšlela, co si dám na sebe.