Vzbudila jsem se, ale sama. Hiroki nikde nebyl. Ani na zemi, ani vedle mě. Šla jsem do koupelny a udělala ze sebe člověka. Po schodech dolů a zamířila jsem do kuchyně. Babička nikde. „Je tu někdo?" zeptala jsem se. Nic. Třeba budou na zahradě. Problesklo mi hlavou. Šla jsem na zahradu. Ano, babička seděla v našem malém altánku, ale Hiroki nikde. Sakra! Já mu vždycky nechám vzkaz a on jde, kam se mu zachce a ani mi nedá vědět, kam šel. Zahrada nebyla až tak velká, aby Hiroki někam šel a já ho neměla v dohledu. „Kde je ksakru?" špitla jsem. „Kdo? Já?" ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila, že jsem švihla Hirokiho mými vlasy. „Jauvajs!" řekl se smíchem. „Dobře ti tak! Nemáš mě děsit!" řekla jsem. „Kde jsi byl?" dodala jsem. „V obchodě." Řekl. „Aha." Odpověděla jsem a vydala se za bábi. „Hotaru! Pojď za mnou." Křikl. Bábi je asi hluchá, nebo nevím, protože Hiroki křičel dost nahlas a ona se ani neotočila. Nic jsem radši neříkala a šla za ním. „Co mi chceš?" zeptala jsem se, když jsme byli v kuchyni. „Snídani." Řekl a začal se smát. „Děláš si prdel že?" To je magor. Zakýval hlavou do stran jakože „ne" a smál se dál. „Chjooo..." řekla jsem a udělala chleba s máslem a šunkou. Hiroki mi pomáhal a udělal čaj. „Babi! Chceš něco k snídani??" křikla jsem. Babička se konečně otočila a pokynula mi, abych šla za ní. Doběhla jsem k ní a on mi řekla, že už jedla. Odběhla jsem zase zpátky a Hiroki už nesl dva talířky na stůl. Poté přinesl i hrnky s čajem. „Díky." Řekla jsem. „Co? Neslyšel jsem." „Nic, pako." Odsekla jsem a pustila jsem se do jídla. Hiroki se uchechtl a též se pustil do jídla. Kdo je ten Seiki?... Proč se ho Kazuo asi bojí, nebo proč je v jeho přítomnosti tak nervózní a nemluví? „Přemýšlíš?" zeptal se Hiroki, čímž mě vtáhl zpět do reality. „Um.. jo..." odpověděla jsem. „O čem?" je příšerně moc zvědavý. „O tom Seikim. Kazuo je v jeho přítomnosti hrozně nervózní... Nevím proč, jsou si na sebe tolik podobní, ale mají hrozně málo vlastností společných." Odpověděla jsem popravdě. „hm..." odpověděl zamyšleně. „Proč to řešit? Je to jejich věc ne?" odpověděl nakonec. „Naomi to zajímá, jaksi mě do toho taky zatáhla." Odpověděla jsem a zasmála se.
Když jsem se podívala na hodiny, ukazovali půl druhé. Celý den jsme se s Hirokim dívali na anime a vymýšleli různé kraviny. Šli jsme se projít, jelikož se nám už nechtělo jen sedět u počítače. „Jé, tady je ale krásně." Špitla jsem. „Je..." špitl Hiroki. Šli jsme cestičkou a kolem byli krásně kvetoucí třešně. Sedla jsem si na lavičku a Hiroki si po chvíli sedl vedle mě. Jen jsme tak seděli a poslouchali zpívání ptáčků. Bylo to nádherné. „Hiroki!! Hotaru!" křičel někdo. Otráveně jsem se otočila. „Takový pěkný pocit, musí být vždy přerušen co?" Řekla jsem si v duchu. Viděla jsem blondýnku a vedle ní tmavovláska. Akio a Izumi, kdo jiný. Přiběhli k nám a Izumi si sedla vedle mě na lavičku. „Ho-*nádech*taru... Nezajdeme *nádech* na zmrzku?" řekla udýchaná Izumi. „Fajn, je pěkně, můžeme." ... ale... já nemám peníze! Bože... Vždy mi všechno dojde tak pozdě. Zase jsme šli na zmrzlinu. Dávám si pořád stejnou, dnes to změním. Nakonec jsem si stejně dala tu samou jak posledně. (debilní poznámka: Nevím, jaká to byla zmrzlina, a fakt se mi to nechce hledat, takže smůla no.. XD) Přitom jsme se bavili, kam nakonec pojedeme na dovolenou. „Hotaru?" zeptal se Hiroki. Asi chtěl znát odpověď, jak jsem se rozhodla, jestli na ten Hawai pojedeme nebo ne. „Do prdele!" zakřičela jsem. Všichni se otočil. „Pardon..." řekla jsem a začervenala se. „Co je?" zeptala se Izumi a dostali záchvat smíchu. „Kousla jsem do zmrzliny." Odpověděla jsem. Je to nechutný pocit... Moc studené. (Taky to nesnášíte?! ._. Mě se to stává většinou když jím ten kornout... :D). Nenávidím to. „Je to nepříjemné co?" zeptal se Akio. „Nééé, je to úplně v pohodě... vůbec to nestudí! Blbá otázka, ještě blbější odpověď." Odpověděla jsem. Začali jsme se smát jak dementi. Když jsme viděli, že za námi někdo jde s výrazem „Hned vypadněte, nebo vás vyhodím sám" zdrhali jsme, co nejdál to šlo. Ale pořád jsme se jak dementi smáli. „Málem jsme dostali výprask!" křikl Hiroki se smíchem. Bolelo mě příšerně břicho, z toho jak se pořád tlemím. Šli jsme kolem stánku se sladkostmi. Zastavily jsme se tam s Izumi a koupily dvoje žvýkačky a snickersky. Hned jsme si s Izumi daly. Pořádně jsem to rozžvýkala a co myslíte, že udělala? Kdo si myslel, že bublinu, myslel naprosto správně! I Izumi začala dělat bubliny. Hned se jí to nalepilo až na nos. Šli jsme do dalšího parčíku a uspořádali souboj „kdo vtvoří největší bublinu". Lepilo se nám to až na nosy. Hiroki a Akio jen dělali, že soutěží, přitom jim to bylo jedno. Hirokimu to zezačátku nešlo, ale pak už jo. Rozhodli jsme se přespat u Hirokiho. Akio řekl, že bychom mohli i stanovat, ale to jsem zavrhla. Nechci skončit zase v říčce s vodopádem. Bylo okolo sedmi hodin. Spát se nám vážně nechtělo, tak jsme začali hrát flašku. Trošku jsme změnili pravidla hry. Hráli jsme holky proti klukům. Když jsme měla dávat Hirokimu úkol, poradila jsem se s Izumi. „Hiroki, dej pusu na pusu Akiovi." Řekla jsem. Začaly jsme se s Izumi hihňat. Hiroki to zamítl a sundal si jednu ponožku. Potom otočil flaškou a padlo to na Hirokiho a Izumi. Hiroki se zamyslel. „Skoč s balkónu!" řekl. Samozřejmě to Izumi zamítla, tak si sundala jednu náušnici. Teď budou dávat kluci příšerně těžké úkoly, abychom se vysvlékaly. Aby nám nedávaly úkoly jen kluci a my nim. Tak jsme se dohodli, že se můžeme radit, ale hrajeme nakonec každý zvlášť. Izumi mi dala úkol, abych dala pusu Akiovi. Ní to moc nevadilo, ale Hiroki žárlil. Dala jsem mu ji. Akio zrudl a Izumi se začala smát. „Takhle rudý si snad ještě nebyl Aki!" řekla se smíchem. Mě by to asi vadilo, kdyby měl někdo dávat pusu Hirokimu, ale jak vidím, když o tom Izumi ví, tak jí to nevadí. Hráli jsme asi do půlnoci. Kluci na sobě měli už jen spodní prádlo a rifle. Já s Izumi jsme měly taky spodní prádlo, tričko a kraťasy. Kdybychom neměli náhrdelníky a náušnice, tak bychom byli asi jen ve spodním prádle. Tečkou večera bylo sledování anime. Pak jsme se šli okoupat, kluci nám pořád klepali na dveře a dělali strašidelné zvuky. Ano, byly jsme s Izumi obě v koupelně, ale nedívaly jsme se na sebe, i když by to ani moc nevadilo. Navíc Hiroki měl obrovskou koupelnu. Měl dvě vany, takže jsem se do jedné položila já a do druhé Izumi. Asi půl hodiny jsme tam byli a povídali si. Pak šli kluci a potom jsme šli všichni spát. Izumi spala s Akiem v pokoji pro hosty a já s Hirokim u něj v pokoji. Zajímavé, on má dvoulůžkovou postel, ale je namačkaný na mě. „Dobrou." To byla naše poslední slova, než jsme se ponořili do říše snů.
Hotovo! Doufám, že se líbilo a že jste se trochu zasmáli. (Já se teda moc nesmála, ale což :D) omlouvám se, že tak pozdě, ale možná jste si četli v komentáři, že mi bylo špatně... Teď už je mi o hodně líp, a zítra zase do školy... Já už chci taky prázdniny!! Chjoo... Gomen za chyby atd. ještě chci říct že odteď budu vydávat dílky 3-4x do týdne, jelikož mám hrozně málo času -_- nevím, čím to je... ._. Chjoo...
Na obrázku máte Hotaru v parku s rozkvetlými třešněmi x3...
ČTEŠ
Nechtěná láska
عاطفيةHotaru Furukawa, dívka ze střední školy, si myslí, že vede vcelku normální život a že tomu tak bude napořád. Nechce si hledat hned kluka, protože má zkušenosti, její otec se s její matkou rozvedl, od té doby nechce s nikým chodit. S kluky se radši m...
