Nechtěná láska

Kapitola 26

Tak konečně další díl :D Gomen že nevyšel dřív :/ :( No... nebudu zdržovat, čtěte. ;)

Dne odjezdu:

Vzbudila jsem se už v pět hodin ráno. Nemohla jsem se dočkat. Okolo půl dvanácté nás vyzvednou Hirokiho rodiče a vyrazíme směrem letiště. Hiroki samozřejmě pořád spal a mačkal se na mě. Byli jsme u Hirokiho doma. To mi připomíná... musím zajít za babičkou, chci se s ní rozloučit. Máme být na hawaii asi dva týdny... Je to docela dlouho. Opatrně jsem se začala vyvlékat s Hirokiho medvědího objetí. Když už jsem byla volná, chytil mě za nohu a já sebou jebla na zem. Asi nechtěl, jelikož pořád spal, ale jak jsem spadla obličejem na zem, tak se vzbudil. „Ááá! Hotaru! Gomen!" začal se omlouvat a sedl si ke mně na zem. „Gomen..." špitl a políbil mě na čelo. Byl hrozně kawaii!! „Hiroki... baka..." řekla jsem a zasmála se. „Ještě mě před odjezdem zabiješ." Zasmáli jsme se. Pak jsme se na sebe vážně podívali. Oba jsme dobře věděli, o co jde... Potom jsme začali oba utíkat ke koupelně. Hiroki mě shodil na zem a já mu to oplatila, pak jsme se ještě chvíli spolu bili. Ale nevím, jestli se tomu dá říct bití, spíše takové pošťuchování. Vše skončilo tím, když jsem spadla na Hirokiho. Začala jsem se k němu přibližovat, jakože mu dám pusu, a když zavřel oči, tak jsem rychle vstala a zamkla se v koupelně. „Hotaru!! To neplatí!" křičel. „Platí všechno! Uznej! Porazila tě holka!" křičela jsem se smíchem. „ccc..." slyšela jsem poslední slova Hirokiho, pak jsem se šla okoupat. Dala jsem si modré tričko na ramínka a černé kraťasy. Otevřela jsem dveře, a jelikož se o ně Hiroki opíral, tak spadl na zem. Ještě že seděl, jinak by spadl na mě. Po chvíli jsem si všimla, že spal, ale teď už byl vzhůru a držel si hlavu. „Ouvejs! Nemůžeš říct, že otvíráš dveře??" spustil hystericky. „Ne." Odsekla jsem s pokerfacem, ale pak se zasmála. Sklonila jsem se k němu a řekla: „Jednou ty, jednou já." Podle jeho výrazu to nepochopil. Bože, má IQ šumící trávy fakt... „Ráno, jak jsi mě chytl za nohu, taky jsem se bouchla. Tohle je taková odplata, i když to nebylo úmyslně." Řekla jsem. „Hmmm..." řekl nabručeně a zavřel se v koupelně. Já se zasmála a šla udělat dolů nějaké jídlo. Udělala jsem rýžové koule. „Mmmm... co to tady voní?!" křikl Hiroki a rychle přiběhl do kuchyně. „Rýžové koule..." řekl zamilovaně. „Né, to se ti jenom zdá." Udělala jsem si z něj srandu. „Hahah." Řekl a vzal talířky ke stolu. Pustili jsme se do jídla. Bylo teprve sedm hodin. Sedla jsem si na pohovku v obýváku a pustila velkou televizi. Přepínala jsem program za programem. „Nuda... nuda... nuda..." říkala jsem pokaždé, když jsem přepnula kanál. „Nic tam nejde!" křikla jsem. „Divíš se? Je teprve půl osmé." Řekl za mnou Hiroki. „Hmm..." řekla jsem nabručeně a on se jen zasmál. „Hiroki!! Já se nudím..." začala jsem hystericky mluvit. „Co máš teda v plánu?" zeptal se. „Nevím... Ale nechci se nudit!" křikla jsem. „Máme ještě nějaké tři hodiny." Řekl Hiroki. „Nepovídej! Právě! To je dlouho." Mluvila jsem pořád hystericky. „Pojďme do kina." Řekl Hiroki. „Jaký film? Kde seženeme lístky tak rychle? A kino je asi půl hodiny odsud. A než se rozhodneme, na jaký film půjdeme, tak uběhnou minimálně dvě hodiny. A film na půl hodiny je na nic." Zavalila jsem ho různými otázkami a pesimistickými řečmi. Přišel ke mně a zohnul se. Dívali jsme se z očí do očí a on mi pak dal ukazováček na rty. „Pššt..." řekl a roztomile se usmál. „Tak se půjdeme projít..." řekl sladce. „Ale-" řekla jsem, když oddělal ten ukazováček, ale pak jej dal zase na mé rty a řekl: „Tichoučko." Oddělala jsem ten prst z mých rtů. „Hiroki! Nemluv na mě tak sladce! Dostanu z toho cukrovku!" křikla jsem a smála se. Napadla mě nějaká kravina, ale zkusila jsem to. Hiroki měl na hlavě takovou modrou flexu... už asi víte, co chci udělat. „Hiroki? Musím ti něco říct..." řekla jsem a natahovala se k jeho uchu, jakože chci něco pošeptat. „Hiroki já..." šeptala jsem. Pak jsem mu rychle vzala flexu a křikla: „mám tvoji flexu!" „Hej! Ty-" nedořekl, protože za mnou začal utíkat. Běhali jsme po celém domě. Nakonec mě chytil, ale místo toho, aby si vzal flexu a odešel, tak si mě přehodil přes rameno. „H-Hiroki! Hej! Co to děláš?!" křikla jsem a bouchla ho do zad. Kopala jsem nohama do vzduchu a Hiroki mě ani tak pořád nepouštěl. Šel se mnou dolů ze schodů až k vchodovým dveřím. „H-hej... Hiroki? Co to děláš?" zeptala jsem se normálně. „Pššt..." tohle jsou jeho dnešní slova jako?? OK... Jednou rukou držel mě a tou druhou otevřel dveře. Pak někam šel a vzal si kolo. „Hiroki! Co děláš?!" křikla jsem. „Nic." Řekl klidně a přehodil si mě do náruče. Než jsem něco stačila říct, byla jsem v předním košíku kola a Hiroki nasedal na kolo. „Hej!!! Hiroki! Vždyť neuvidíš!" křikla jsem a on se rozjel. „Právě pro to mě budeš navigovat." Řekl se smíchem. „Cože?!!" vyjekla jsem a snažila se slézt dolů, ale za jízdy to nešlo. „Pako!!!" křičela jsem pořád do té doby, než zastaví. Bylo mi jedno, že se na mě všichni okolo dívají jako na idiota. Pak jsem si uvědomila, že jsme před mým domem. „Rozloučíš se, ne?" zeptal se. „Um." Kývla jsem a zaklepala. Otevřela mi babička a já jí skočila do náruče. „Hiroki... pojď sem." Řekl Hirokimu a ten se k objetí přidal. „Pěknou cestu... Hiroki, dávej na ni pozor!" řekla pak babička, když už jsme se neobjímali. Nějakých patnáct minut jsme tam ještě byli a pak jsme šli. Hiroki mě zase vysadil do košíku. „Kolikrát takhle ještě pojedu?!!" křikla jsem po něm. Co když vypadnu?! Chce mě zabít před dovolenou?! „Kdo ví..." odpověděl jen a zase někam jel. Pak zastavil v nějakém parčíku, ve kterém jsem ještě nebyla. „Hiroki. Ty pako!!" řekla jsem, když mě vyndal z košíku a dala mu pohlavek. On se jen ušklíbl a šel někam. „Hiro-Hiroki?" zeptala jsem se nechápavě. Na chvíli jsem se zadívala na houpačku, která byla kousek. Když jsem se podívala na místo, kde měl být Hiroki, nebyl tam. „Hiroki?" řekla jsem, ale odpověď se ke mně nedostala. „Hele! Hiroki! To není sranda!" křikla jsem a šla ho hledat. Hledala jsem ho, ale marně. Možná šel pryč? Šla jsem si sednout na tu houpačku a trošku jsem se pohoupávala. „Hotaru? Baf." Ozvalo se za mnou. „Jéé!" křikla jsem leknutím. „Kde jsi byl?" nic mi neodpověděl. „Dívej." Řekl a ukázal na oblohu. Nic tam nebylo, byla to totiž léčka. Začala jsem se rychle houpat. Pak jsem si všimla stínu. Hiroki stál na houpačce za mnou a houpal nás. „Co to děláš ty pako?" nemohla jsem se přestat smát. Hiroki se jen smál. Málem jsme se převrátili. Když už usoudil, že mám dost, zpomalil a slezl. Jen tak bezdůvodně jsem k němu přišla a políbila ho. „To bylo za co?" zeptal se. „Eto... jen tak. A Hiroki? Počkej." Řekla jsem a pak dodala, aby zavřel oči. Šla jsem ke kolu. Hiroki si trošku zaběhá. „Hiroki! Pápá!" křikla jsem a Hiroki otevřel oči. „Hej! Hotaru! Vrať se! Jsi nezbedná..." řekl se smíchem a dělal naštvaného. „Dělej, nebo ti ujedu a já jediná mám klíče." Mrkla jsem na něj. „Cože- Stůj!" řekl a rozběhl se za mnou. Celou cestu za mnou utíkal a já jela na kole a smála se. „Počkej." Řekl se smíchem. „Fajn... chjoo, ale byla to zábava." Řekla jsem smutně. „Hahaha, jak pro koho." Řekl a zasmáli jsme se. „Je jedenáct. Už bychom měli jít." Podíval se Hiroki na mobil. „Ok. Půjdeme-" „Pojedeme!" řekl a vzal mě zase do košíku. Když je nuda, vše jde pomalu, když je zábava, utíká to jako voda.

Za chvíli už jsme byli u Hirokiho. Bylo něco pár minut před půl dvanáctou. Hiroki šel pro kufry. Zazvonil zvonek, jak jsem čekala. Izumi, Akio, Daisuke, Naomi a ten její kluk. „Ahoj!" křikli všichni až na toho kluka. „Michi! Pozdrav." Namítla Naomi. „Jé! Promiň. Ahoj Hotaru." Řekl nakonec. „Ahoj lidi!" křikla jsem a pozvala je dovnitř. „Čus." Řekl pak Hiroki. „Ahoj." Odpověděli mu všichni. Za chvíli zase někdo zazvonil a Hiroki šel otevřít. „Ahoj mami, ahoj tati! Můžeme vyrazit." Jeho máma kývla a též jsme je pozdravili. Nasedli jsme do velké limuzíny a vyjeli. Cestou jsme se bavili a dělali kraviny. Nesmím vynechat, jak jsme mávali s úšklebky na Sumi. Ta byla červená v obličeji. Taky jsem ale viděla Seijiho. Pravděpodobně si našel nějakou dívku. Přeju mu to.

Ne letišti jsme prošli jakýmsi zařízením a dali kufry na divný pás a šli kamsi pryč. „Nic tady neznám a nevím, jak se jmenuje." Řekla jsem a ostatní se na mě divně podívali. „Nikdy jsi neletěla?" zeptala se Izumi. „Ne..." řekla jsem takovým divným tónem. „Tak dneska poletíš!" řekla nadšeně Naomi. Dali nám kufry a pak jsme je zase předali nějakému chlapovi. Nasedli jsme do letadla. Byli tu tři řady po dvou. Já seděla s Hirokim, Akio s Izumi, Naomi s Michiem a Daisuke sám. Zase. „Prosím, připoutejte se, za chvíli startujeme." Řekla letuška. Chytla jsem Hirokiho za ruku. „Neboj se." Řekl a políbil mě na temeno hlavy. Bojím se, ale když mě Hiroki drží za ruku, cítím se bezpečněji.

Po dlouhé době tady máte další dílek, teď budou vycházet zase pravidelně. Moc se omlouvám, ale neměla jsem nápady, ani čas :(... Ještě se chci omluvit za chyby apod. ;)... Na obrázku je Hiroki s Hotaru na houpačce. :D ♥