Nechtěná láska

Kapitola 16

Šla jsem za ní na chodbu a už se zastavovala, ale ona šla dál. Všimla si, že za ní nejdu, tak se otočila a pokynula mi, abych šla za ní. Jako pes jsem ji následovala. V hlavě jsem měla jen jednu otázku a to: „Co, po mě chce?" No... vlastně dvě. Ta druhá zní: „A kam mě to ksakru vede?!" za chvíli jsem na tu druhou otázku znala odpověď. Šla po schodech nahoru, což znamenalo jenom jediné. Střecha. Bože, chce mě shodit ze střechy?! Šla jsem opatrně za ní. Otočila jsem se, jestli jde Hiroki nenápadně za námi. Sice dvakrát moc nenápadně nešel, ale ok. Suki na mě už čekala na střeše. Profukoval tu studený větřík. Vyšla jsem až nahoru a stoupla si proti blondýnce. Její oči nezářili tak, jako vždy. Byli spíše více do tmavé fialové barvy. „Hotaru?" oslovila mě, z jejího hlasu jsem poznala, že je smutná. Zahlédla jsem stín. Byl asi Hirokiho, ale moc mi to nesedělo, byl spíše dívčí. Neřešila jsem to. Nic jsem jí na to neodpověděla. Jen jsem jí dala najevo, že poslouchám. „Hotaru... Je to pravda?" řekla, skoro se slzami v očích. „Co je pravda?" nevěděla jsem, co myslí. „Že... že c-chodíš s H-hirokíč-" Přitom jméně se zarazila. „S Hirokim." Opravila se. „Um... Ano. Je, proč?" „Aha. No, já jen že... Že vám to přeju." Řekla a se slzami v očích se rozběhla po schodech zase dolů. Chytila jsem ji za ruku a ona se na mě podívala. „Děkuju." Řekla jsem a usmála se. „Nebreč. I tebe potká někdy tvůj princ." Řekla jsem. Ona se na mě usmála, utřela si slzy, čímž si trochu rozmazala make-up, ale nešlo to vidět. „Děkuju Hotaru." Řekla a odešla. Chtěla jsem jít už dolů, ale něčí hlas mě zastavil. „Takže... Hotaru sbalila nejpopulárnějšího kluka na škole co?" Otočila jsem se a stála tam Sumi s nějakým klukem. Měl oči do žluta a černé vlasy. Byl z vyššího ročníku, protože tak vypadal a navíc jsem ho neznala a nikdy neviděla. Byla to léčka?! Suki mě sem vylákala, aby mě mohla Sumi s tím klukem zbít?! Otočila jsem se, chtěla jsem jít a všimla jsem si papírku, který byl na zemi. Zvedla jsem jej a nenápadně si ho přečetla. „Promiň, proti sestře nic nezmůžu... Ten kluk má špatné koleno, tak jej tam kopni. Omlouvám se. Sestra mě navedla, abych to udělala, já nechtěla. – Suki." Aha... Vždy jsem si myslela, že Suki je ta zlá, co navedla sestru, aby taková byla taky. Ale je to naopak. Nevadí Suki, alespoň si mi prozradila menší chyták. Pomyslela jsem si. „Holčičko, když mi necháš Hirokiho, tak tě ušetřím." Pronesla a zlomyslně se zasmála. „Nikdy." Odpověděla jsem s úšklebkem. Zuřivě se podívala na toho kluka a pokynula mu, aby zaútočil. V půlce cesty se ale zastavil a mě někdo chytl za rameno. „Kluk, co bude bít holku? Jak ubohé." Řekl ten člověk, co mě držel za rameno. Samozřejmě to byl Hiroki. Poznám jeho hlas všude. „Rozdej si to radši se mnou. Ale pokud se bojíš, chápu to. Kdybys nebyl srab. Rozdal by sis to s klukem a ne s holkou. Sice ji nepodceňuji, ale je to ubohost." Řekl blonďáček a uchechtl se. Sumi zuřila. V obličeji byla celá rudá. „Tak fajn! Pro tentokrát ústup. Hotaru, ale jednou se ti pomstím. Moje pomsta začíná odteď!" Řekla a někam oba odběhli. Mám přátelé, kteří mi vždy pomůžou a poradí, s nimi dokážeme nemožné! Když se dáme dohromady, nemají proti nám šanci! „Díky." Řekla jsem a šli jsme zase do třídy. Přišla jsem k Suki. „Díky. Alespoň někdo z vaší party má rozum." Řekla jsem a zasmála se. „Promiň... Ségra by mě asi zabila, kdybych to neudělala." Řekla a sklopila hlavu. „Nemusíš se omlouvat, nedělala jsi to ze své vůle." Řekla jsem a mrkla na ni. Ona se usmála a já odešla ke své lavici.

Škola skončila a já se vydala s Hirokim domů. Před mým domem stálo policejní auto. „Slečno Furukawo! Pojďte sem." Řekl policista a šli jsme s Hirokim k němu. „Co se děje?" zeptala jsem se. „Zjistili jsme, že bydlíš sama. Budeme ti muset najít adoptivní rodiče." „Ne!" křikla jsem. „Pravidla jsou pravidla." „Ale-..." nedořekla jsem. Přijelo šedé auto. Nebylo nějaké extra drahé. Z auta vystoupila žena. Mohlo jí být okolo šedesáti. „Hotaru!" křičela na mě. Nechápavě jsem se podívala. Policista se podivil. Přišla ke mně a objala mě. „Jsem tvoje babička. Když jsem zjistila, že půjdeš k adoptivním rodičům... zajela jsem sem, a řekla si, že ti bude lepší se mnou." Pošeptala mi. „Děkuju babičko." Řekla jsem skoro se slzami v očích. Babička se odtáhla a řekla policistovi, že k adoptivním rodičům nepůjdu a že tu bude bydlet se mnou a starat se o mě. O Hirokim to zatím neví. A ani nechci, aby věděli. Babička si u mě vybalila kufry a zeptala se: „To je tvůj přítel Hotarko?" Hotarko?!!! Zní to, jako kdyby mi řekla "Tatarko" nebo "Tatranko"... Vlastně mi takhle nikdo neříkal. „Ano je. A jmenuju se Hotaru." „Promiň." Řekla babička a usmála se. Nevím, jak se jmenuje. „Hotarko." Slyšela jsem se vzadu smát Hirokiho. Otočila jsem se a hodila po něm zabijácký pohled. Hned zmlkl. „Babi? Budeš spát asi u mamky že?" „Ano. Nemáte tu pokoj pro hosty." Řekla a usmála se. „Jak to víš?" byla jsem zvědavá. „Kdysi jsem tady bydlela. Pak jsem si koupila malou chatku v Osace a tenhle dům přenechala tvé matce." Řekla mi. „Jé! Osaka." Křikla jsem. „Máš to tam ráda. Já vím." Ví o mě všechno a já o ní skoro nic. Teď mi tak cvaklo, je týden před prázdninami, a bábi mě asi zabije, když zjistí, co budu mít na výzo... Hups. Musím si to trochu opravit. Zítra píšeme tři závěrečné testy a ještě jeden normální, úžasné. Ale teď musím do práce. „Babi! Jdu na brigádu! Mějte se!" Bylo okolo čtvrté, takže budu pracovat do osmi. „Dobré odpoledne!" křikla jsem na Kazua a Naomi a šla se převléct. Obsluhovala jsem lidi. Snažila jsem se být co nejpříjemnější. Moc jsme nestíhali s Naomi. Bylo tady čím dál více lidí. Někteří jedli venku, takže jsme museli chodit ven, dovnitř, ven a zase zpět. Byla to docela fuška. Ale naneštěstí to uteklo rychle. Šla jsem domů. Bylo ještě docela světlo. Přišla jsem domů a pozdravila bábi. Hiroki tu nebyl. Dala jsem si chleba s máslem a sýrem a šla do pokoje.

„Učíš se na zítřejší testy?" zeptala jsem se. Hiroki na mě hleděl, jako kdybych mluvila francouzsky. „Na co píšeme?" zeptal se Hiroki. „Na Přírodopis. Pak závěrečné z Češtiny, Matiky a Angličtiny." „A safra! Nic neumím." Řekl a smál se. Učila jsem se, ale ten pako tady pořád něco mlel a smál se. Šla jsem dolů pro sušenky a vodu. Hiroki ležel na posteli a četl si mangu. Vzala jsem mu ji z ruky a řekla, ať se jde učit. Zase něco mlel, tak jsem k němu přišla a nacpala mu tři sušenky do pusy, aby zmlkl. Učili jsme se asi dvě hodiny a pak jsme se šli najíst. Babička uvařila gyros. Mňam! „Itadakimasu." Řekla babička a my to zopakovali. Dali jsme se do jídla. „Je to výborné." Pochválil Hiroki babiččino jídlo. Po jídle jsme se okoupali a šli si lehnout. Hirokimu jsem ustala na zemi. Nechtěla jsem, aby ho babička přistihla jak je vedle mě. Kdo ví, co by si pomyslela. „Dobrou noc." Otevřela babička dveře a špitla. „Brou." Řekli jsme s Hirokim. Babička šla dolů, teda alespoň jsem ji slyšela jít po schodech. Hiroki šel za mnou. „C-co to děláš ty pako?!" zašeptala jsem. „Jdu si lehnout?" řekl a zasmál se. Pak mě objal a zaspali jsme.

Ráno Hiroki už ležel zase na zemi. Zazvonil budíček a já si sedla k blonďáčkovi a zašeptala mu do ucha: „Vstávej." Zašeptala jsem to na můj vkus až moc sladce. On se zvedl a políbil mě na čelo. „Já vím. I když se mi nechce." Řekl a šli jsme se připravit do školy. Babička už seděla u televize. „Ahoj babi." „Dobré ráno." Pozdravili jsme ji. „Dobré ráno." Pozdravila a zase se dívala na televizi. Nasnídali jsme se, já si ještě zopakovala s Hirokim učivo a šli jsme do školy. Busem se nám nechtělo, tak jsme šli ruku v ruce pěšky.

 Ve škole ty testy nedopadli tak hrozně. Teda u mě ne. Izumi, já a Daisuke, jsme měli více než půlku dobře. Ale Akio a Hiroki to tak dobrý neměli. Máme teď jen do dvanácti, takže to uteklo rychle. Ale každou hodinu test, to byla otrava. Dneska jsme si s Naomi od práce vzali volno a řekli jsme si, celá naše parta... Teda chyběla tu Shizuko. Dlouho jsem ji neviděla. Šli jsme do parku pro zmrzku. Bavili jsme se, smáli se a tak dále. Šli jsme domů okolo šesté. Tohle byli poslední testy. „Za čtyři dny jsou prázdniny! Já se tak těším!" řekla jsem a Hiroki kývl. Přišli jsme domů, najedli se, okoupali a v náručí usnuli. Zítra si máme do školy vzít jen pouzdro, svačinu atd. už se totiž nebudeme učit! Jupí! „Ať už jsou prázdniny." Špitla jsem a s touhle větou zaspala. 

Další trošku delší kapitolka dopsána! Jupí jej! Taky chci už prázdniny. ._. Zítra píšeme test z hudebky, pozítří z Dějáku a ve čtvrtek z Příroďáku... Takže vážně super! To dopadne špatně... Doufám, že se vám kapitolka líbila. Ještě gomen za chyby :D :/ ... A děkuju za úžasných 800 shlédnutí a 70 votes!!!! OMG! Vykouzlili jste mi na obličeji velký úsměv! :33 :)) Děkuju vám moc!! Já se asi zblázním! :DDD

Na obrázku jsou dvojčata Suki a Sumi. :) Sumi je zlá :( :D