Nenávidím tě! Já vím.

2

Odemkla jsem dveře od bytu a zase je zamkla, bezpečnější je, když se doma zamykám , nikdy nevíte, kdo si vás vyhlídne, i když myslím, že ty dveře útočníkovu cestu jen trochu prodlouží. Na černý trh se totiž dostaly plány a zbraně z tátovy dílny. Taky spoustu zbraní, které pochází od těch mimozemšťanů, kteří společně s Muflonem napadli Zemi, ti ale naštěstí zmizeli a už se neukázali, na rozdíl od Lokiho, který tady bude oxidovat věčně.

Bydlím v pátém poschodí ve staré cihlové budově. Mám od tam hezký výhled a celkově ten byt je prostorný, ale voda, plyn a elektřina jsou drahý. To jsou ale všude. I když tady možná trochu dražší, ale hledat si nový byt, u kterého bych musel a platit nájem, by bylo mnohem složitější a nákladnější, takže pěkně zůstanu tam, kde jsem. Teda pokud nebudu muset vzít nohy na ramena a zdrhnout.

Vytáhla jsem klíč ze zámku a sešla schody, které byly spoře osvětlené. Přehodila jsem si batoh přes jedno rameno a vrazila do těžkých vstupních dveří, hned jsem si nasadila sluneční brýle. ,,Abigail! Tady jsme." Zakřičel na mě Liam z jeho auta, kde už seděli všichni: Martha, Noah, Ethan a on, Liam. Jsou jako moje rodina, vlastně jsou jininí, koho rodinou můžu nazývat, protože nikdo jiný mi nezůstal. Zamávala jsem na něj a pospíšila si k jeho autu s korbou. Chtěla jsem otevřít dveře, ale nešlo to. Zamračila jsem se a slyšela smích zevnitř auta. Jasně, že ti magoři zamkli. Když jsem ale jejich směrem ukázala zdvižený, konečně dveře cvakli a já si sedla dozadu, mezi Noaha a Ethana, jako by si nemohl jeden sednou doprostřed a já tam nemusela přes ně přelízat.

Když jsem byla otočená směrem k Noahovi, tak mě Ethan, ten kretén nevyspělej, plácl přes mé urozené pozadí a začal se s Liamem, který to taky viděl, smát jak střelení králíci. Protočila jsem oči a divila se, že se mi tam tak už nezasekly.
,, Ty debile!" Zakřičela jsem na něho a jak jsemsi sedla, vlepila mu kamarádskou facku.
,,Jen klídek, Ježíšku na křížku. Vždyť se nic nestalo. " Ušklíbl se a já zavrtěla hlavou a připoutala se.
,,Nechápu, jak můžeš být tak v klidnej, Ethane, a nechápu, jak tě to pořád může bavit," řekl Liam, který nastartoval auto a vjel s ním na ulici. Jeho rodiče jsou docela hodně bohatí, takře proto má svoje vlastní auto.

,, No nikdy nevíš, jestli jí odvedou." Namítl Et a zamrkal na mě. Já jen znovu protočila oči v sloup.
,, No, právě proto bys neměl dělat blbiny, ať poslední co si na tebe Abigail bude pamatovat, nebude to, že si ji liskl přes její urozené pozadí, že Ab." Podíval se na mě výsměšně Noah. Nic jsem neřekla, ale zadušovala smích, že si konečně někdo pamatoval, že mé pozadí pochází z aristoratického rodu.
,, Já si třeba neumím představit, že by odvedli Marthu," řekl Liam a chytil EM za ruku, která se na něho zamilovaně podívala. Jo, chodí spolu už skoro dva roky a já jim to přeju, jen doufám, že je zítřek nerozdělí. Vytlačila jsem smutné vzpomínky pryč z hlavy.
,,A co vůbec stane s těmi, které nevyberou třeba v těch hlavních městech?" zeptala jsem se a naklonila jsem se dopředu. Martha se na mě otočila a dívala se naštvaně.
,,Ty jsi to zase nedodívala do konce, že?" řekla vyčítavě. Skousla jsem si ret a nervózně potvrdila, že jsem to celé nedodívala.
,,Ty nikdy věcí nedotáhneš dokonce!" vyčetla mi a zatvářila se jako naše učitelka fyziky, musela jsem se přemáhat, abych nevybouchla smíchy, namísto toho jsem raději nasadila uražený výraz.
,, No dovol?! Včera jsem dopletla tu šálu," což nebyla tak úplně pravda, „a konečně dodívala seriál," Řekla jsem a všichni, včetně mě se rozesmáli. Ten seriál jsem dokoukala tím způsobem, že jsem ho pustila dvojnásobnou rychlostí.
,,Ty který nevyberou, by se měli vrátit domů, ale nikdy nevíš, kdo ti tam zkříží cestu a bude si tě chtít nechat pro sebem" řekla pak trochu slabým hlasem EM.
„To máš svatou pravdu," pošeptala jsem skoro nepřítomně.
Zbytek cesty jsme si povídali už jenom o protivném učiteli, kterého máme první hodinu s EM první hodinu a kterého nenávidíme všichni stejně.