Nenávidím tě! Já vím.

14

,,Soustreď se!" Řekl Loki a zvětšil nápor moci.
Snažil se mi dostat do hlavy a nasadit mi další falešné vzpomínky a představy. Já jsem měla za úkol mu to nedovolit a už pomalu usínám ve stoje. Trénujeme už pět hodin a už jsem mu umožnila mi nasadit do mysli bludy asi ... No vlastně pokaždý. A asi desetkrát jsem se neudržela a vypustila kolem mě monstrum ukrývajíc se uvnitř mého nitra.
Teď se mi to konečně trochu daří, ale... Povolila jsem a už jsem stála uprostřed nějakého... No, ani nevím co to je. Šíroko daleko byla bílá mlha a já jsem kráčela po temné vodní hladině.

Snažila jsem se tu představu vyhodit z mé hlavy, ale čím víc jsem se snažila, tím se stávala přrdstava silnější a silnější.
Pak to začalo.
Voda pode mnou začala houstnout a různě se vířit. Najednou mi voda sahala po kolena. Postupně jsem se propadávala níž a tekutina mi znemožňovala jakehokoliv pohybu.
,,Ne!" Vykřikla jsem a snažila se víc. Už mi voda sahala až po bradu a já zakláněla hlavu ve snaze si získat čas. ,,Ne!'' hlesla jsem ještě, a pak mě pohltila voda celou.

Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím v posteli. Přesněji v Lokiho pokoji, jakoby mě nemohl odnést do nějakého volného pokoje, který bych mohla obývat. A ne obývat jeho pokoje už asi dva týdny.

Posadila jsem se a snažila se rozvzpomenout, kolikátého vlastně je. Ani si neuvědomují, kolikátého bylo, když jsem byla ještě doma.
Tak odvlekli mě 3. Května a v těch horách jsem do 25. Září. Jo 25. Září bylo, když jsem vstala z mrtvých. A 25.   října jsem se dostala na Asgard. Takže za předpokladu, že tu plyne čas stejně jako na zemi, je dneska 8. Listopadu. Za tři dny budu mít narozeniny. 19 let. 19 let a já budu ještě žít asi 5 000 let. Podle Lokiho. Ale kdo ví, jestli mi někdo nenosné dýku do zad. Máme tu odborníka na dýky. Že Loki?

Ale vážnost stranou. Já neumím být moc vážná. Musím se nad tím vším povznést.

Narozeniny jsem vždycky slavila s kamarády. Vždy mě vytáhli někam do města a koupili mi dort, který jsme pak jedli ještě týden jako svačiny ve skole. Vždycky se jim povedlo mě rozptýlit, abych nemyslela na okolní svět. Možná jen lituji, že jsem jim pravdu neřekla mnohem dřív.

Jak jsem se poddala sentimentu, vešel dovnitř Loki a hlasitě praskl dveřmi. ,,Co to mělo zase být?! Copak je tak těžký si vytvořit kolem své mysli štít a nevpustit mě tam a nejlíp u toho neomdlévat?!" Řekl rozhořčeně a já se přitiskla k čelu postele. Zkouška jsem si spodní ret a připravila se na všechno. ,,Já-" chtěla jsem něco říct, ale Loki mě přerušil zdvihlou rukou. Asi jsem se zavařila vystrašeně, protože odevzdaně zavřel oči a palcem a ukazováčkem si promnul kořen nosu. ,, Já, ti nechci ubližovat ani nic jiného. Já jen chci, abys byla schopná pojmout celé břemeno své moci a nést ho bez toho, aby jsi každou chvíli nestratila sebekontrolu." Řekl klidně a pak pokračoval. ,,Já ti chci jen pomoct, jak tu moc udržet na uzdě, a taky se udržet při vědomí. A emoce na to mají veliký vliv. Musíš se je naučit kontrolovat. A ne je nechat, aby tě ovládly. Já to s tebou myslím dobře." Řekl a překvapil mě tím, že si sedl na postel vedle mě a opřel se o čelo jako já.

Chvíli bylo ticho, ale pak jsem našla slova: ,,Já jsem se o tu moc neprosila. Nejraději bych ji vůbec neměla," povzdechla jsem si a on taky. ,,Nechtěl jsem nechat zmizet tak užitečné informace," rekl lehce a pak se ušklíbla. Skoro bych uvěřila, že říká pravdu. Ale já jsem za jeho slovy viděla něco jiného. Nechtěl mě nechat zemřít z jiného důvodu, ale z jakého, to nevím.

Loki se zvedl a urovnal si svoji černou košili. Bylo zvláštní ho vidět v něčem tak obyčejném jako je košile. Vždy nosil prošívané kazajky nebo zbroj.
,,Pošlu ti sem nějaké jídlo. Tak se najez a odpočívej. A zůstaň jen v téhle místnosti. Nechoď nikam jinam." Poručil mi a než jsem stačila cokoliv říct, byl pryč.