Nenávidím tě! Já vím.

7 první část

Zeslábla jsem. V zrcadle v koupelně jsem to na sobě viděla. Propadlé tváře, vlasy bez lesku, bílé rty, oči bez životní jiskry. Všechno se to zlomilo od toho, co jsem se dozvěděla, že můj otec žije. Loki mohl lhát, to si uvědomuju, ale... něco mi říkalo, že výjimečně říká pravdu. A tím se změnilo všechno. V tu chvíli jsme měla co ztratit. A zároveň za co bojovat, pokud jsem nepočítala mé přátele. Ale tohle byla jediná rodina, která mi zbývala. Můj otec. Táta.

Už jsem se nenamáhala vylézat z postele nebo splachovat nedojedené jídlo. Někdy jsem se přemohla, abych snědla pár soust, ale stejně vždycky všechno skončilo v záchodě.

Zdávaly se mi hrozné noční můry. A klidně bych se vsadila, že za to může i Loki. Hrál si se mnou. Protože to byly věci, které bych si nedokázala sama vymyslet.

Jedna z nejhorších je, že stojím na válečném poli a přede mnou se tyčí hora skrytá ve tmě. Jenže když vyjde slunce, odhalí to, co se ve tmě odehrálo. Ta hora není z kamenů a hlíny, je z mrtvých těl. Jsou tam všichni, co znám. Tu jejich smrt jsem zavinila já. Všichni jsou mrtví, jen já jsem zemřít nedokázala.

Většinou jsem se probouzela celá zpocená se slzami v očích. Tohle prostě nebyla obyčejná noční můra. Tohle vždy působilo tak živě, že to nikdy nešlo rozeznat od reality. Cítila jsem všechno. Pach spálených, postupně se rozkládajících těl. Cítila jsem mrtvé pohledy mých drahých. Jak na mě upírají mrtvé oči plných nenávisti. A i když jsem se ve snech pokoušela nakonec sama vzít si život, nešlo to. Cítila jsem ostří v mé hrudi, jak mi krev stéká po kůži a vsakuje se do oblečení, ale jak jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem se zabít. Protože jsem se stala přívržencem Lokiho. A jako takové jsem ani já na sebe nemhla vstáhnout smrtící ruku. Vztahovala se na mě stejná pravidla jako na něj.

Myslím, že je čas, aby jste se dozvěděli, proč mě vlastně Loki tolik chce a jaké informace vlastně skrývám ve svém supermozku. Táta, když uzavřel s čaroději dohodu o mé ochraně, musel přistoupit na to, že se mnou se ochrání i ta nejstřeženější tajemství. A to tajemství o pozemských kouzlech a magii, kterou vládli a magii, u které by bylo líp, kdyby se na ni zapomnělo, ale byla důležitá ve chvílích, kdy šel celý svět do pekel. To všechno mi vložili do hlavy a začarovali mě ochrannými kouzli. Skoro celý svět, kromě pár jedinců, zapomněli, že Stark měl dceru. Dále, že mě nikdo nemohl zabít. Jen jak se zmínili ti vojáci, můžou mi ublížit. A součástí kouzla o utajení mé totožnosti bylo, že mi změnili i jméno. Takže nejsem Abigail, ale Jude. Popravdě se mi líbí Jude víc. Zní to jako Jedai ze Star Wars. Takže v hlavě mám spoustu věcí, které se nikdo nepovolaný nesmí dozvědět. A i kdybych to chtěla říct, přes má ústa se ty slova dostat nemohou. Ani je nemohu napsat. To co má se mnou Loki v plánu, bude bolestivé. Možná bude mučit tátu před mýma očima. Bude vytahovat bolestivé vzpomínky, nebudu moci rozeznat iluze od reality, což vlastně už teď dělá. Protože ty sny nemohou být pouze z mé hlavy. Každopádně na něco čeká. Pořád se svým způsobem drží zpátky. Možná až naberu zpátky mé síly, abych se mu mohla vzpírat. Bral by to jako zábavu. Kdo by chtěl vyhrát bez nějakých překážek? Co mám dělat? Tohle nebyla řečnická otázka. Na tuhle otázku chci odpověď, protože já na ni odpověď nemám.

Loki byl asi vážně rozhodnutý, že mě přinutí jíst, protože na talířích, které se tu objevovaly dvakrát denně, byly různé lahůdky. Od různých mas až po sladká jídla. Vždy jsem se zmohla jen na pár soust. Měla jsem žaludek na vodě, takže jsem povětšinou snědla jen pečivo nebo zeleninu. Že bych se vážně snažila vyhladovět?

Rozhodla jsem se, že si dopřeju horkou vanu. Dobelhala jsem se tedy do koupelny a nechala do kamenné vany proudit horkou vodu. Byla tam i ku podivu pěna do koupele, takže jsem neváhala a nalila ji tam. Celou koupelnu zalila příjemná vůně květin. Vrátila jsem se do pokoje a chvíli se hrabala ve skříni, kde bylo nějaké oblečení, většinou pyžama, až jsem vyhrabala dlouhý bílý župan. Už jsem ho párkrát použila, když jsem se nemohla zahřát, a pak jsem ho vždycky nacpala zpátky do skříně.