Nenávidím tě! Já vím.

27

,,Tati?" Zopakovala jsem a upírala na něj pohled. Nabral znovu váhu i svaly. Vypadal mnohem lépe. Což se vlastně mohlo říct i o mně. S výjimkou téhle situace.
,,Okamžitě ji odpoutejte!" Rozkázal agentovi, ten se na něj však jen podíval a řekl: „Máme nařízeno, že ji máme držet. A podle nového zákona, který byl vydán na začátku tohoto roku, v němž stojí, že všechny mimozemské existence, máme zdržet, k tomu máme právo. A než něco řekněte, vzdala se svého občanství na Zemi tehdy, když přistoupila na dohodu a odešla z planety. Bylo to i ve smlouvě, jež byla podepsána při její výměně. Byla to jedna z podmínek," vysvětlil v klidu agent a nabídl tátovi židli vedle mě.

On si ho však nevšímal a šel rovnou ke mně. Klekl si přede mnou a vzal mou tvář do dlaní.
Nic neříkal, jen se na mě koukal. Jakoby tím řekl vše. Naprosto vše. I to, co se nedá slovy vyjádřit. Pak mě silné objal, jenže já mu objetí nemohla opětovat, kvůli poutům.

Začal mi vzlykat na rameni. A ani já se popravdě neubránila slzám. Ale jen malinko. No tak dobře. Bulela jsem jak krokodýl. A teď bych se pozastavila na nad frází, vůli jak krokodýl. Viděl někdo z vás bulet krokodýla? Já tedy rozhodně ne.

,,Prosím vás odpoutejte ji," poprosil táta.
,, Nemůžu-"
,,Sakra udělejte to. Myslíte, že by vám mohla ublížit?!" Vykřikl na něj.
,,Vás já poslouchat nemusím," pověděl klidně agent.
,,Vždyť je to jen devatenáctiletá holka! Ničím se neprovinila. Nebo se už pokusila ovládnout planetu?" Ohradil se na něj příkře Tony.
,,Já-"
,,Pusťte ji," promluvil někdo ode dveří hlubokým hlasem. Všichni jsme se tím směrem podívali. Stál tam obrovský muž s čokoládovou oletí a pouze jedním okem, kterým mě ale důkladně orovrtával.
,,Teď spadá do pravomoce k nám. Děkujeme za vaši spolupráci, ale odteď je naše," pověděl ledově k agentovi.

„Fury, co to má zna-"
Až později, Starku, teď vezměte vaši dceru," poručil a odešel z výslechové místnosti. Agent mi odemkl klíče a vyprovodil nás z místnosti, kde na chodbě čekali už další muži i ženy.
Měli u sebe zbraně.

Táta mě objal kolem ramen a vedl dlouhou chodbou až k výtahu. Zakručeli mi hlasitě v břiše a pár agentů se na mým směrem ostražitě podívalo.
,,Hele v klídku, žádnej mimozemšťan ukrytej pod mou kůži to není. Kdyby jste taky deset dní nejedli, kručelo by vám v břiše stejně jako mě."
Jen někteří pobaveně zavřeli hlavami a vedli nás dál.

Nemířili jsme si podzemní garáže. Mířili jsme k bočnímu vchodu, kde na nás měli čekat auta. Ale potkalo nás tam nemilé překvapení. Paparazzi.

Odevšad se blýskalo a ozývaly se otázky. ,,Proč jste zpět?" ,,Je pravda, že jste si Lokiho vzala?" ,,Má to být nějaká lest?" ,,Jaká je na Asgardu móda?"

Jo všechny otázky. Od toho, co se na území ne planetě nosí a jí, přes mou sbadbu, což nechápu, jak se dozvěděli, až po podezření z další invaze.

Agenti nás ze všech stran obklíčili a zatlačili nás do auta, které se rychle rozjelo pryč.

,Jak věděli, že tu budu?!" ,,Jak věděli, že tu bude?!" Vykřikli jsme s tátou společně na toho Furyho nebo jak se jmenoval.
On se na nás otočil že předního sedadla a než stačil něco říct vychrlila jsem další otázku: ,,Jak mohli vědět i ty věci i sňatku?"

,,Někdo prodal informace, ale ještě dřív tě někdo zahlédl v metru a natočil tě. Pak nějací lidé natočili tvůj transport do auta. Pak ho asi jednoduše sledovali," pověděl stále otočený ze přední sedačky k nám.
Bohové. Víc už se to pokazit nemohlo.

Celou mou návštěvu jsem chtěla utajit. Hlavně před Liamem, Ethanem, Marthou a Noahem. No, tak se mi to nepodařilo. A na Zemi jsem přišla s pořádaným antré. Ve stylu. Zatkla mě FBI a vyslýchali mě. Suprový.